Ronkar

Tohle je audiovizuálně fakt hodně zajímavé, ale z nějakého neznámého důvodu mě ta animace současně iritovala. Prostě se na to koukalo blbě...

Velice zajímavě udělný universum a objevování funkce Roje. Ale je to zabité v nezajímavé zápletce. Kromě toho to zabila i nevýrazná pointa, která si říkala o pokračování. Děj tak skončil v nevhodném momentě. Průměr.

Nejslabší kousek. V každém svazku je nějaká taková akční pubertální blbina. A mě tyhle věci bez myšlenky fakt vůbec nebaví...

Animačně je to asi nejrealističtější z třetí sezóny. Takže hvězda za to. Další za fakt, že to má vetřelovskou atmosféru a akci. Třetí, že je tam i přes jednoduchost a přímočarost nějaká myšlenka. Celkově za tři... ale dám čtyři protože Cthulhu! Ano, jsem velice rád, že si tvůrci vzpomněli na Lovecrafta. V tvorbě tohoto hororového spisovatele je tolik potenciálu, že je až trestuhodné, jak málo se nám z jeho universa na obrazovku dostává.

Tady není moc co řešit. Jednohubka na pobavení. Dobře udělaná a zábavná.

Pomalejší a méně vděčné pro průměrnýho diváka. Ale naprosto žeru ten audiovizuální styl. Graficky i hudebně je to luxus. Kdyby byl nějaký sci-fi celovečerák v tomto podání, fakt bych to kvitoval. Celkově se mi to líbilo, ačkoli bych ocenil větší délku a víc si pohrál s psychikou hrdinky. Když halušky, tak pořádně. Je to jako takové ty povídkové sci-fi  ze staré školy, kterých jsem načetl hafec. Trochu mi to připomnělo i S. Lema. Zajímavá halucinogenní poetika.

Průměr, spíš méně. Napoprvé to fungovalo, ale tady se vlastně opakuje jen to, co už jsme viděli.

Naprostá pecka! Komplexní příběh, který nekompromisně převálcoval všechny ostatní v této sezóně. Skvělá atmosféra. Zvraty. Hlavní charakter. Těžká rozhodnutí. Morální myšlenka. I animace se mi líbila. Má to i v té krátké metráži vše. Gore. Horor. Badass pointa. A lehká lovecraftovská příchuť. Bezpochyby nejlepší kousek ze svazku 3.

Hrdina: mlčenlivý zabiják s tragickou backstory. Cíl mise: zachránit malou roztomilou holčičku, na které mu záleží. Překážka: dealeři drog. Je u revenge story potřeba víc ohledně příběhu? Vlastně ne. Muž odnikud je klasické archetypální story. Jednoduché, černobílé, přímočaré a vlastně dost dobré. Karty jsou vyloženy jasně a dostanete přesně to, co synopse přislíbí. Akce je méně než bych čekal, ale když přijde na scénu, hrdina to kosí s chladnou přesností. Korejci se násilí u podobných snímků nebojí, takže krve stříká dost. A protože jsou padouši fakt padouši (využívají kolem drog malé děti), máte u jejich mordování příjemný pocit zadostiučinění. Navíc si dá scénář načas, aby vytvořil mezi hrdinou a holčičkou dostatečně silné pouto, díky čemuž funguje i emotivní finále. Nač si tedy stěžovat? Možná by akce mohla být místy přehlednější, ale současně je chytře udělaná (hrdina využívá v průběhu bitek oponenty jako štíty i zajatce proti ostatním) jinak výtky moc nemám. Finální konfrontace má zajímavou choreografii, pořádnou dávku řezničiny a soundtrack, který skvěle vystihuje hrdinův smutek i vztek. Palec nahoru.

Je to tak nudný a bezduchý, že jsem to proklikával jen k pasážím, kde je nějaká akce... Žádný charakter moment. Žádný napětí. Tragická režie, až mě fascinuje jaký nemehla se k takové práci dostanou. Naprosto podprůměrná záležitost, která těží jen ze značky SW a fanservisu. Scénáristi, co to psali by měli jít do prdele. Je to psaný tak pro desetiletý děcka. Pokud je vám víc, neztrácejte s tím čas