Kaluž

Nejstylovější film roku. Ultimátní jízda s nekompromisní brutalitou za doprovodu fantastického hudebního podkladu. Nicolas Winding Refn opět strhl hranice a potvrdil status bestie. K Vánocům chci bundu se zlatým štírem na zádech.

Everybody! INVADERS – MUST – DIE! Vzpomínka na pražský koncert ze stejného turné, tentokrát v pohodlí domova a ve vysokém rozlišení s parádním zvukem.

V hlavní roli Paříž. Owen Wilson není dobrý Woody Allen. Pan režisér by měl méně tlačit na pilu, přece jen, role jeho neurotického mužíčka nesedne úplně každému. A Wilsonovi vůbec ne. Rachel McAdams je stejně nesympatická jako v ostatních jejích filmech, tady to má ale ve scénáři, musí kontrastovat s polobožskou Marion Cotillard. A také se spoustou spisovatelů, výtvarníků, hudebníků a nosorožců. Chci vidět Adriena Brodyho v hlavní roli některého z dalších Allenových snímků. Půlnoc v Paříži drnká na nostalgickou strunu a sluší jí to, ale pokud nijak zvlášť nehltáte Hemingwaye, Buñuela nebo Portera, může se stát, že některé tóny přeslechnete.

A já si říkal, co dělá na mých fotkách z dětství ta stará vochechule…

Velice nepovedený remake filmu Cesta do hlubin študákovy duše.

I kdyby výroba tohoto snímku stála 3 libry, na faktu, že jde o žánrově nezařaditelnou sračku to nezmění zhola nic. Přijde mi to stejně tupé jako Doctor Who. Angláni by se do sci-fi komedií raději neměli pouštět, od té doby co jsou Rimmer s Listerem v důchodu to stojí za hovno. Pokud tohle byla pecka letošních Varů, pak v hlavní soutěži musel soupeřit Troška s Bollem.

Je příjemné si občas u filmu odpočinout. Jen ty, údajně záměrně, zprzněné postsynchrony tahají až příliš za uši.

Ti bobři se nám letos vážně nějak přemnožili. Už lezou i do postele s Fosterovic Jodie. To zas bude zablokovaných říčních toků.

Poetická romance pod taktovkou Otakara Vávry je umolusaná nuda. Ani vraždička tam nebyla…

Srdeční záležitost. Steven Spielberg je Bůh (zase). Už se nemohu dočkat, až to budu mít doma na blučku.