Kaluž

Kiss me, kiss me, lipstick kiss me, lipstick Ringo, that’s the way you like it! Nejkrásnější filmový weirdo zážitek roku. I LOVE YOU ALL!

Oceňuji Derricksonovu snahu přijít vždy s něčím v hororovém žánru neotřelým. Nápad skloubit lehce procedurální detektivku s hardcore exorcismem vypadá na papíře dobře, samotné provedení za ním však už mírně pokulhává. Nesedlo mi obsazení, jindy kvalitní Eric Bana občas vypadá, že neví která bije a Joel McHale, jakýmsi omylem dosazený do role jeho parťáka, je vyloženě na přesdržku. A pokud už v základu nefungují herci, táhne se to zbytkem jako mrtvolný puch z chřtánu bestie pekelné. Řemeslně na výbornou umíchaný koktejl s veskrze hutnou atmosférou pak navíc kazí příchuť všudypřítomných hororových klišé. Tak trochu jsem celou dobu čekal, že odněkud ze zápeklí vyskočí Jim Morrison a všem ukousne hlavy. Tak snad příště.

Je to takové divné. Hudba je fajn, herci taky a i ten sluníčkový genius loci ujde, ale celé dohromady je to jaksi nepřirozené, umělé. Problém nevidím v banální zápletce s partnerských rozchodem a následnou seberealizací formou indie písničkářství, ale postrádám tam nějaký živelný šmrnc, který by to odpíchl od toho celkově přízemního pojetí. Šikovnější filmař by se takhle jednoduchou báchorku snažil ukočírovat s větším nadhledem, zkoušel by od její jednoduchosti odvést pozornost vtipně sepsanými dialogy nebo poetičtější formou vyprávění. Carney však zbytečně přitlačil na pilu a vyšla z toho plastická hudební komedie bez srdíčka. Není to žádná katastrofa, ale na opakované zkouknutí to nevidím.

Pan Sony by si už konečně měl kleknout na kolena, rozepnout panu Disneymu poklopec a nechat si od něj vymalovat ústní dutinu. Tenhle Spider-Man nám dělá z dětí blbce. Andrew Garfield na mě kdysi působil dojmem uvědomělého mladíka od hereckého fochu, který měl zlehka našlápnuto k zářné kariéře. Namísto toho se ale rozhodl, že ji zařízne poskakujícím jelimanem, kterému do úst sypou hlášky demencí postižení mazalové. Emma Stone, jakožto aktuálně nejstarší teenager na světě, na tom bohužel není o moc lépe. I Jonah Hill s Channingem Tatumem do kampusu zapadnou lépe než ten její citelně obstarožní kukuč. Obávám se, že pokud pro ni příště zase něco nenapíše Woody Allen, upadne nám v zapomnění. A taková to byla šikovná děvucha. Druhý Amazing Spider-Man je velmi zručně natočený trikový spektákl, akčním scénám lze i přes nebývale hustou mlhu videoherních CGI hovadin máloco vytknout a některé momenty jsou přímo fantastické (Spideyho první střet s Elektrem nebo emotivně vyeskalovaný závěr s nabíhajícím Rhinem). Pod vším tím naleštěným pozlátkem se ale skrývá až děsivě hloupý film.

Jeden z těch filmů, co se vyloupnou odnikud, chytnou vás za flígr a vymetou s vámi podlahu. Takové mám nejraději. Má to správné emo ingredience, trápeníčko i humory, bezva hudbu, ale to úplně nejlepší na téhle něco jako indie komedii je Zach Galifianakis. A pozor, nikoliv ve vtipné a situačními gagy vytuněné roli, ale v těžce depresivní a zároveň laskavé poloze psychicky rozloženého táty od rodiny. Stačí jeden pohled do jeho očí a víte, že je tam všechno špatně. Jedna z nejlépe napsaných postav za hodně dlouhou dobu. A ten hořkosladký závěr, to byl balzám na duši. Po všech stránkách vyvážený film, jeden z nejlepších, které mi letos prošly hledáčkem.

Ztracená epizoda z Bratrstva neohrožených. Dokonale promazaný válečný stroj. Špinavý, neotesaný, surový, herecky přesný. Audiovizuální nálož těžkého kalibru a jeden z nejlepších filmů letošní sklizně. David Ayer je zpátky, dámy a pánové!

Ne že bych jich letos viděl nějak hodně, ale tohle je pro mě s přehledem komedie roku (v těsném závěsu je pak MacFarlane na divokém západě). Nerozsekalo mě to na nudličky jako předchozí jednadvacítka, příležitostí k hurónským výbuchům smíchu však opět bylo více než dost. Jonah Hill je komediální postavička sama o sobě, stačí když vleze před kameru a spustí svou improvizační vlnu. Ale to, co tady předvádí Channing Tatum, jde v mnohém ještě dál. Ten chlap se pro komediální roli narodil a že si jen tak mimochodem s přehledem zvládne vystřílet Bílý dům je jen milý bonus pro fanoušky. Ten masakr, který se zde strhne během závěrečných titulků, raději ani nezmiňuji. Lego Movie jsem Lordovi s Millerem moc nesežral, ale věřím, že cílová skupina u něj vřeštila nadšením stejně jako já u tohodle bránici štěpícího fláku pro odrostlé třicátníky.

The west fucking sucks aneb jak je důležité míti pěstěného kníra. Je to víceméně sled volně propojených skečů, ale ty skeče mají občas takové grády, že vám lítají šušně z nosu. To je tak, když na to koukáte v zimním chřipkovém období obklopeni kapesníky a nestíháte včas vyprazdňovat nozdry. MacFarlane sype z rukávu hlášky jak ve fabrice na marshmallow, Harris si s gustem užívá roli prapředka Barneyho Stinsona, Neeson je badass i s kytkou v zadku a sem tam se vyloupne i nějaké to výživné cameo. Charlize Theronová je boží, úplně nejvíc mě ale ždímala dvojka Ribisi/Silvermanová během jejich předmanželských etud. Nechybělo moc a bylo zaděláno na komedii roku. To by ale nesmělo dorazit smrtící duo Hill & Tatum.

Seznamte se s Llewynem. Chlápek s kytarou co chodí od baru k baru, hezky hraje i zpívá a pořád smutně kouká. Další kryptopoetická sonda do života lidí z okraje společnosti, přesně taková jakou umí jen Coenovic bráchové. A zfetovaný John Goodman v káře je samozřejmě top. Teď mě omluvte, jdu si jen tak hrábnout do strun.

Taktický lesní úprk před rozzuřeným rojem tálibánských sršňů je na tom filmu to nejlepší. Orámováno je to sporadickým, avšak patřičně navnazujícím úvodem a samozřejmě nepostradatelným heroickým finišem s notnou dávkou patetismu. Do kvalit Scottova Černého jestřába to má daleko, Peter Berg však tenhle válečný milník v mnohém připomíná, obzvlášť pak v akcí vyostřených scénách. Když do nás v celé prostřední třetině řeže jednu fyzicky akurátní přestřelku za druhou, je to natočeno tak intenzivně, že občas máte pocit, jakobyste tam s těma klukama byli osobně. Tomuhle se žádné Call of Duty nevyrovná. Polemiky, zda je lidské tělo schopno snést takhle brutální sodu a stále přitom vykazovat známky života, už nechám na odbornících. Navíc úvod trošku napověděl, jak zhruba vypadá výcvik amerických terminátorů a když si k tomu připočteme nezměrnou vůli člověka přežít za každou cenu, je to docela možné. Pokud přimhouřím obě oči a vytěsním ty odvážné vesničany v turbanech ze závěru, vychází mi vysoký nadprůměr. Berg by se těhle naturalisticky přepálených válečných bijáků měl držet.