Pažóót

Jak dlouho vydrží tento králíček? (5-6 let). A tento taky?. A nemáte tu nějakého, který vydrží déle...? Ani když ho budu krmit speciální stravou...? Dokonalá parafráze materialistického přístupu ke vztahu.

Dechberoucí. Milenec vizáže Iggyho Popa a Savo v roli nitrožilní zbraně.

Poetický příběh lásky, touhy a přátelství v kontrastu s majetnictvím, sobectvím a zneužíváním (a to zejména psychickým). Melodie evokující stereotyp, luk, jakožto symbol mužství a síly, moře jakožto symbol prázdnoty a na něm zmítající se loďka jakožto symbol nejistoty. Celkově dobrému filmu ale přece něco chybělo. A to něco byla lehkost. Tentokráte Kime za 3, ale rozhodně se není za co stydět.

Tak tohle byla lahůdka. Moc hezké, bizarní, symbolické a hořce ironické podobenství doby, dnes již doufám, dávno minulé. Film však není jen obžalobou doby (byť jde o ústřední motiv), ale také o existenciální obžalobu společnosti bez schopnosti sebereflexe každého jejího jedince.

Vizuálně vytříbený pohled na vztah lidí k sobě samým, k druhé osobě, ale i věcem v běžném životě. S nadhledem a bez zbytečných dialogů podaný vztah náhodného setkání 2 lidí, kdy Tae-suk v jednom z bytů, které si vytipuje pro strávení jednoho svého večera, objeví psychicky i fysicky týranou ženu, která se s ním rozhodne odejít od manžela. Celý film je protkán kontrastem mezi krásou duševního splynutí dvou lidí, materialistickým, ukecaným manželem, a násilím, páchaném ať už na blízkém člověku, z pomsty nebo nechtěně.

Dokumentární forma filmu dodává aktuálnost obsahu, byť by se film dal zaškatulkovat do kategorie science fiction. Děj je zasazen do Johannesburgu, města „proslaveného“ nejen fotbalem, ale i slumy na periférii města. Příběhem diváka provází Wikus (Sharlto Copley), ambiciózní úředníček, plný marketingových fíglů (keců) jak i z bezprecedentního diskriminačního aktu společnosti učinit dobrý skutek. Při aktu vyhošťování mimozemšťanů ze slumu narazí na neznámou látku, kterou se nechtěně potřísní, a tím započne jeho postupná transformace v mimozemšťana. Teprve při jeho cestě ke znovunabytí lidské podoby a tím i k začlenění se do “společnosti vyvolených“ postupně zjišťuje, jakého zvěrstva se zúčastnil.

Film s nejméně 100x ohraným tématem sociálního vyloučení jedince, hledajícího trochu pochopení dalo by se říci. Není to však tak jednoznačné. Spíše než o sociální vyloučení ze společnosti, jde o touhu po nějakém pevném bodě v životě, po opoře a povzbuzení. Ústřední postavě Mii (Katie Jarvis) je 15 let, ráda tančí a ke svému okolí je mírně řečeno nevrlá. Opovrhuje chováním svých vrstevnic a matky a nehodlá se smířit s tím, že jednou dopadne podobně. Poté co si její matka domů přivede nového milence, zjišťuje, že si spolu rozumí a doufá, že právě on se stane tím pevným bodem v jejím životě. Všechno se ale zvrtne jinak a Mia prožívá další ze svých pádů. Svou situaci nakonec řeší odchodem od matky. Filmu dominují skvělý herecký výkon neherečky Katie Jarvis a dobrá kamera (zejména zpomalené detailní záběry). Hudba HIP HOP se k danému tématu sice hodí, ale místy byla dosti přibarvená a použitá hodně na sílu. Nejslabší místo celého filmu je až v samotném závěru, kdy už divák pomalu očekává závěrečné titulky, najednou se objeví záběr s balónkem tvaru srdce letící k nebesům. Zbytečný a dle mého názoru i dosti nevkusný záběr, naprosto nezapadající do konceptu celého filmu. Celkově zdařilý film. 3+

Tak tohle je přesně ten film, u kterého člověk celou dobu čeká, co se z něj vyklube. Ke konci už si vymýšlí možné scénáře, jak by mohl skončit a pak přijde závěrečná scéna, která změní vše, co si o filmu do té doby myslel. Nádherně vypointovaný příběh obyčejného setkání dvou lidí se vší všedností, překvapeními a náhodami.

Příběh vyprávěny po sekvencích ve zpětném chodu a přece plyne správným směrem. Film se dá shrnout do jediné věty. Sebelepší poznámky a důslednost jsou k ničemu, pokud nepřijmeme základní fakta. Zábavné, napínavé a s vypointovaným koncem. 5* je zasloužených – nedá se jinak.

Vynikající herecké výkony, řízné dialogy, u kterých není otázkou jestli, ale kdy vygradují. Christopher Waltz alias Hans Landa. Po zhlédnutí rozhovorů vedených Hans Landou u sklenice mléka, mě tato poživatina při konzumaci nějak zkysne v ústech. Po prvotních rozpacích s obsazením Brada Pitta do role poručíka Aldo Raina, musím říci, že mu tato role sedí jak náckův skalp v rukou hanebného pancharta. Děj je sice poněkud schematický, čemuž napomáhá i rozčlenění do kapitol bez výraznějšího propojení, ale to je možná jediná možnost jak tento film natočit tak, aby trval „pouze“ 2 hod a 33 min :).