Katzenklo

Morální ponaučení? Nekupujte Šťastnou SIMku od SazkaMobilu!

Jsem přísný muž. Málokterý film splňuje má kritéria natolik, abych mohl říci, že mě nadchnul. Nepodařilo se to ani tak vyzdvihovaným snímkům jako Birdman, Shawshank nebo Psycho. Zmizelá je však z mého pohledu unikátní film. Do dokonalosti jí sice něco schází, ale i přesto dokáže ohromit a překvapit. Někteří zdejší uživatelé si stěžují, že to je nejhorší Fincher, nadávají na předvídatelný děj či některé herce. Pro mě osobně jde zatím o nejpovedenější Davidův počin. Uznávám, že první hodina filmu mohla chvílemi působit zdlouhavě či dokonce pro někoho nudně, ale následující události rozdmýchaly dílo v neskutečně napínavé a pohlcující, leč absurdní drama. Dozvíme se odpověď na odvěkou otázku lidstva: Co je to manželství? Je to stav, kdy se partneři jen urážejí a kontrolují jeden druhého, přičemž si vzájemně způsobují bolest? Ano! Už se těším. Na závěr zbývá jen litovat, že jsem na to nešel do kina.

Neporazitelný a nezničitelný Mel Gibson se s cigárem v hubě, blondýnou na klíně a notnou dávkou štěstí vydává na absurdní cestu za relativně směšnou částkou peněz, jež mu dle vyššího principu mravního náleží. S klidným srdcem a chladnou hlavou trochu očistí město od obávaných zločinců, aby nakonec zklamaně přijal víc peněz, než původně chtěl. A je to docela sranda.

V Minnesotě není chvíli klid. Především ne pro ty, jejichž příjmení končí na -gaard. Jednoho chladného dne roku 2006 se v nemocniční čekárně potkala chodící dýně s jistým ostrým chlápkem a jeden zdánlivě nevinný dialog rozpoutal kolotoč událostí, jež výrazně změnily či případně ukončily životy mnoha lidí. Noah Hawley stvořil bezmála desetihodinový epos více či méně uvěřitelných událostí, přičemž odkaz filmové předlohy rozvíjí dál, než by kdo čekal. Sice dojde na mnohé momenty, jež mi přimejmenším po prvním zhlédnutí nepřijdou zcela zdůvodněné, a zároveň nemálo jiných otázek vztahujících se k celkové logice po skončení první série stále visí ve vzduchu, ale dramatický efekt je nezpochybnitelný. I přes určité nedokonalosti je seriálové Fargo kvalitním počinem.

"Sice jsi tuřín, ale jsi dobrý tuřín!" Mijazaki nemůže být normální člověk; jeho příběhy nemají s pozemskou racionalitou příliš společného. Jejich alogičnost a překombinovanost může místy působit magicky, však ve výsledku se toto výtvarné dílo hroutí. V průběhu filmu vznikají stále další otázky, na něž se nedostává odpovědí. Když už si dá někdo práci s animací, neznamená to, že scénář nemusí dávat smysl.

Tři hvězdy - adekvátní hodnocení pro tento sice zajímavě natočený, však z dějového hlediska naprosto praštěný snímek. Ano, je to umění, krásná abstrakce, však já nepatřím mezi lidi, kteří při sledování podobných experimentů mají pořebu plesat. Já nejsem z těch, kdo dostanou orgasmus při pohledu na zazděné okno. Tu paralelu s komunismem tam nevidím, já v té době nežil. Pointu jsem nepochopil. Ještě, že to bylo tak krátké! Možná na mě jenom trochu zapůsobil určitý product placement. Jdu si půjčit kočku.

Geniálně špatný film. Opravdu, mnohé dialogy a především dvojsmyslné hlášky hlavních protagonistů jsou tak směšné a absurdně trapné, že mě udržovaly v konstantním pobaveném smíchu ("Tys tu vázu chytil! Máš postřeh!" - "To víš, nechci ji platit."). Šokujícím zjištěním pro mě bylo, že autorem scénáře je mistr Akiva Goldsman, jenž o pár let později přesedlal od Joela Schumachera k Ronu Howardovi a napsal pro něj brilantní filmy Čistá duše a Těžká váha. Jako zesměšnění odkazu autorů komiksové předlohy, Boba Kanea a Billa Fingera, slouží tento nepochybný kult dokonale. Kombinací lascivní režie, rozjásaných barviček a téměř "shakespearovského" hereckého obsazení spatřil světlo světa snímek, jehož zhlédnutí bude nejvhodnější z recese při opilecké sešlosti; poté si ovšem zaslouží odložit k ledu.

Po dvou letech přichází film, jejž se nebojím poctít nejvyšším hodnocením. Damien Chazelle dokázal přípravit dílo skvělé snad po všech stránkách, především co se režie a střihu týče. Tak hluboké drama ve mně vskutku dokázalo probudit patřičné emoce, přestože je poněkud useknutý konec dokázal na chvilku zchladit. Tragikomicky exaltovaná postava usurpátorského dirigenta Fletchera tvoří v konfrontaci s ambiciózním mladým Adrewem nezanedbatelnou symbiózu. Když k nadšení z perfektních herců a scénáře, který se i přes občasné nedokonalosti zdatně vyhýbá obávaným klišé, přičtu svou lásku k jazzu, nezbývá než zpívat, jásat, jásat a zpívat a doufat, že Akademie neopomene přidělit zlatého naháče® právě i tomuto snímku.

Asi jsem dement. Jak jinak si lze vysvětlit, že mě neoslovila dechberoucí mozaika celuloidového mága Paula Thomase Andersona? Že přes úctyhodné herecké výkony a zručnou režii mi přemrštěná stopáž přišla ubíjející? Že mi uniká pointa těchto zvláštních a zčásti propletených příběhů? Že nejsem schopen ocenit produkt originality, fantazie a obrazotvornosti, jakým je proslulý žabí déšť? Třeba to je prvním zhlédnutím, třeba to je dabingem. Možná jsem se tak narodil, možná je to Maybelline. A nebo jsem prostě barbar, který nerozumí umění. Já nevím.

Obraz Doriana Graye zůstane navždy jednou z mých nejoblíbenějších knížek. Filmu jsem se kvůli nepříliš blahým hodnocením obával, ale nakonec šlo o vcelku příjemné překvapení. Oproti literární předloze došlo k výrazné změně děje i období, v němž se odehrává, ale není to na škodu. Místy má opravdu grády, navíc je zpestřen několika komickými i hororovými prvky. Z Doriana se stává neskutečná svině, jeho postava mě hodně bavila; ostatně schovávat mladou milenku pod postelí, zatímco nad ní klátíte její matku, mi přijde hrozně cool. Tomuto dílu chybělo málo k tomu, abych je označil za velmi vydařenou adaptaci, jenže samotný závěr mi přišel přehnaně směšný.