MrCreosote

David Lynch je liška podšitá - prostý příběh o lásce, zradě a následné pomstě zahalí do vlny surrealistických výjevů a mnohoznačných symbolů (tedy symbolů, člověk z nich nic nevyvodí a i když o tom všem přemýšlí, stejně mu to nedává smysl), aby to nakonec zakončil svým tradičním "tadytomáteamysletesiotomcochcete". Oceňuji ten prazvláštní humor, kterým celý snímek oplývá - vyzdvihl bych Itala milujícího espreso a neobvyklý pokus o vraždu - a i když je tam spousta věcí nasázených bez jakéhokoli smyslu, ta sugestivní atmosféra a opar tajemna to všechno přebije. Pochybuji, že Lynch samotný ví, o čem to všechno vlastně je, nechává nás jenom - slovy Davida Listera - utopit v absurditě. A já mu to žeru i s navijákem..... Na podruhé mám pocit, že už tomu pomalu začínám přicházet na kloub. Stačí se jenom pořádně zamyslet nad větou "It's all recorded."..... Na potřetí a po přečtení několika článků a komentářů už mám konečně jasno - film dává jasný smysl a každý detail přesně zapadá do snového příběhu. Stačí jenom trocha hravosti a trpělivosti. Odměnou je pak pocit, že jste pochopili Davida Lynche - a to není málo!

Dost rozporuplný film. V první polovině jde o nemastnou neslanou konverzačku mezi nevyzpytatelným novinářem a na první pohled naivní herečkou, nicméně poté začíná atmosféra houstnout a dokonce mě i začalo zajímat, o čem celou dobu ti dva pořád žvaní. Problém je ale v tom, že se člověk ve všech těch emočních veletočích, šokujících vyznáních a scénáristických kličkách začíná ztrácet a po posledním "zvratu" jsem měl chuť spíše vzteky vypnout televizi, protože takový podraz na diváka nejsem ochoten jen tak odpustit. No však uvidíte...

V tomto dokumentu zazní zajímavý paradox: Sama Peckinpaha po Divoké bandě kritizovali za přemíru násilí v jeho filmech, ale když nějaký natočil bez něj (Junior Bonner, Balada o Cable Hogueovi), nikdo na ně nechodil...

Divoká banda je moje srdcovka, takže jsem se zaujetím hltal každou zajímavost, která se k ní vztahuje. Tento dokument je součástí doprovodných bonusů k dvoudiskové verzi Divoké bandy vydané v roce 2006.

Clint Eastwood se mstí a dělá to v rámci spravedlnosti. Musím ale říct, že kdyby si vzal radši do ruky bouchačku, vykašlal se na nějakou minulostí sužovanou ženskou a vyzval všechny padouchy postaru na férovku, dopadlo by to mnohem líp. A hudba k tomuhle snímku také není žádná velká sláva - je až příliš dramatická a jednotvárná.

V poslední třetině se ucelený příběh mění ve sled dramatických scén, které na sebe pramálo navazují a ruší dojem z předchozí kvalitně odvedené práce. Herci jsou bez výhrad, jejich role mi ovšem přišly buď málo uvěřitelné (Joaquin Phoenix), anebo nedotažené (Michael Caine, který předvádí jakousi perverzní variaci na doktora Larche z Pravidel moštárny, zasloužil by si ovšem mnohem více prostoru). Závěrečná pointa pak neruší, ale ani nepřekvapí. Potenciál byl rozhodně větší.

Moje cynická filmová duše zůstala netknuta, malý záchvěv emocí přinesla jenom postava Hala Holbrooka. Nicméně i tak musím složit kompliment Seanu Pennovi a Emilu Hirschovi - bylo vidět, že do toho vložili veškerý talent a energii. Ta Aljaška má něco do sebe...

Nebýt těch zbytečných a občas i trapných hraných vložek, nebylo by co vytknout. Dokument solidně shrnuje události v Československu od Pražského jara až po Sametovou revoluci. Žádný patos, žádná podbízivost. A tak to má být.

Odporně vypasené a ožralé prase Orson Welles povznáší tento film do stejných výšin, do jakých ho dostává i nesmírně působivá kamera.

Marné pachtění za něčím, co nejspíš nikdy nenajdete podtrhnuté skvělou širokoúlhou kamerou snímající mýtické Monument Valley a vytvářející obrazy, které se už dnes staly klasickými. A John Wayne je zde navíc i přirozený, a to už je co říct. Mistrovské dílo Johna Forda.