MrCreosote

Kvalitní filmařina, atmosféra, dobří herci - to všechno v tom filmu je. Ale že bych si strachy málem nadělal do kalhot? To zase ne, tohle strašení je na mě asi moc sofistikované, aby mi přivodilo srdeční infarkt. A to se u hororů bojím skoro pořád.

Western, který definoval žánr, jenž se pak udržel na vrcholu dalších více než 30 let. Zpočátku se jedná spíše o konflikt jednotlivých (a skvěle zahraných) charakterů, aby nám pak v poslední půlhodině byla předložena parádní westernová akce, kde nechybí přepadení indiány nebo závěrečné zúčtování "kdo s koho". Wayne je sice jako obvykle tuhý jako prkno, nicméně roli drsňáka Ringa jsem mu bez problémů uvěřil, nejlepší postavou je pak samozřejmě věčně ožralý a verše přednášející doktor Boone. Btw všimli jste si, jakou scénou se inspiroval Sam Peckinpah o 30 let později ve své Divoké bandě? - puritánské ženské z Ligy zákona a pořádku vyhánějí z města "nepohodlnou ženu", a do toho zní motiv skladby "Shall We Gather At The River"...

True Grit? True Western! Hathawayovi nechybí smysl pro kompozici záběrů a leckdy jsem se při pohledu na americkou krajinu s horami v pozadí neubránil nostalgické náladě. John Wayne mě zde poprvé přesvědčil, že není pouhé dřevo, co umí jezdit na koni a střílet z pistole, ale že také umí hrát. Celkově spokojenost. Mimochodem, rok 1969 se dá bez nadsázky označit za "Poslední rok westernů", kdy vznikly takové perly jako Divoká banda, Butch Cassidy a Sundance Kid nebo právě True Grit.

Podle názvu jsem čekal spíše béčkový film o oživlých mrtvolách, které spolu probouzí Karloff s Lugosim, ale byl jsem příjemně překvapen formou i myšlenkou. Je zde skvěle ukázáno, že i když jeden nenávidí toho druhého, který mu ničí život, přesto bez něj nemůže existovat a život obou je spolu spojen a závisí na sobě. Robert Wise pak už jenom dokazuje, že se nestal slavným jen tak pronic zanic.

Je to drama, nebo komedie? U filmu, kde jde o konfrontaci jednotlivých postav a jejich charakterové vykreslení nejsem ochoten mhouřit oči nad odlehčujícími momenty, které to všechno shazují. Navíc až ten příliš doslovný závěr dělá z filmu medvědí službu - myšlenka je to sice dobrá, ale názorné vysvětlení hlavní hrdinky není vůbec nutné, snad jenom pro lidi, kteří se právě vrátili z WC nebo si odskočili pro popcorn.

Tempo by potřebovalo popohnat střihačskými nůžkami (opravdu je nutný dvouminutový záběr na procesí mnichů?), nicméně i tak nám tu zůstává kvalitní historické drama se solidním Burtonem, ale hlavně výtečným O'Toolem, který se s rolí Jindřicha dokonale sžil a věřil jsem mu každé gesto. Měl to také usnadněné tím, že tato role mu poskytovala mnohem více prostoru pro vyjádření vnitřního boje a emocí než role Becketa, která přecijen nepřekypovala nějakou přehnanou citovostí.

Brando je vskutku zvíře, při prvním pohledu na jeho obličej a muskulaturu jsem málem oněměl úžasem. On je hlavním motorem filmu, kterého sledovat je čirá radost. Jeho Stanley Kowalski je sice v lecčems opravdu pěkný parchant, ale já jsem s ním cítil od první do poslední minuty. Zato Vivien Leigh vypadá v kontrastu s ním jako nesympatická nána, která mi byla protivná celý film - to její teatrální pojetí role se s Brandovým přirozeným ztvárněním hrozně bilo. Hrát to jiná, "filmovější" herečka, výsledek mohl být mnohem působivější. Od samotného příběhu jsem pak čekal trochu víc a závěr mě nechal zcela chladným. I tak ale musím Kazanovi nechat precizní práci s herci a detaily.

,,Zvědavost zabila kočku..." Mě zase téměř zničila závěrečná pointa. V začátku typický noir s drsným soukromým očkem a jeho sekretářkou, která je ,,víc než sekretářka" se postupně proměňuje v brutální pátrání po MacGuffinovi, kde si nebere servítky ani hlavní hrdina, ani padouši (mezi které mimochodem patří i Jack Elam - ten, kterého tak trápila moucha v Tenkrát na západě) a kde každá druhá žena je psychicky labilní. Robert Aldrich se nebál jít do toho naplno a obohatil tak žánr o další chuťovku.

Film, který jsem prozíval a navíc jsem mu ani na sekundu nevěřil. Šablonovité postavy, na city hrající příběh - tedy spíše dost špatně na city hrající příběh a nakonec unylý Depp s nepadnoucím účesem. Pochvalu zaslouží jenom DiCaprio, to byl dobrej retard.

Občas jsem si říkal, že kdyby na hlavní hrdiny nechali spadnout šestnáctitunové závaží, bylo by to mnohem zajímavější než všechny ty ,,náhody".