MrCreosote

S dabingem průměrné 3*, v originále jasných 5*. Je opravdu zarážející, jak může nevyvedený dabing pohřbít jinak skvělý seriál. Johna Cleese je totiž nutno slyšet v originále, jeho fistule, vrčení a sarkastické poznámky ke všem hostům (nebo spíš "chátře", jak je sám nazývá) jsou nenapodobitelné a nepřekonatelné. Občas se sice najde slabší pětiminutovka, zbytek ale pádí rychlostí splašeného vlaku bez strojvůdce a konečnou stanicí je pak zničující pointa, a to bez výjimky. Vydařila se zejména kombinace gagů a fyzického humoru s humorem klasicky britsky suchým, což je koktejl výbušnější než povaha Basila Fawltyho. Některé situace jsou doslova uzemňující, ať už je to pan Fawlty vybíhající z kumbálu se smetákem v ruce v domnění, že načapal milenecký pár nebo prohrabávání dortu při pokusu najít ztracenou pečenou kachnu. Když se holt do něčeho pustí komik-polobůh, výsledek nemá daleko ke genialitě. P.S. Děkuji packovi za darování DVD :)

To víš, Larry, dělat film o náboženství není taková hračka jako natáčet Borata. Ač jsem ateista jako poleno, tohle mi přišlo naivní a nedomrlé, v závěru dokonce až patetické a nechtěně směšné. Když si budu chtít pustit něco vtipného o nesmyslnosti církve a náboženství, sáhnu raději po Životu Briana.

"Hej, Curly, už jsi dneska někoho zabil?" "Den ještě neskončil!" Bláznivá/hořkosladká/dobrodružná komedie, která se soustředí na tři kamarády, jež - více či méně - postihla krize středního věku. Jeden se nedokáže smířit s tím, že ve svých téměř čtyřiceti promarnil svůj život, další má za manželku monstrum, takže radši předstírá spánek, než aby s ní musel mluvit a třetí do party je sukničkář snažící se překonat svého nezodpovědného otce. Většina filmu je postavena na konfrontaci mezi nimi, každý z nich má schovanou nějakou tu hlášku v rukávu a navíc tu je i Jack Palance, před kterým by utekl snad i Clint Eastwood. Nevím o ničem výrazném, co bych měl Dobrodruhům vytknout, smál jsem se, byl jsem napjatý a ani na chvilku jsem se nenudil, což znamená udělení poctivých čtyř hvězd. P.S. Oscar pro Jacka Palance je jedno z těch "lifetime achievement" ocenění, což ale neznamená, že nejde o nejlepší a nejzapamatovatelnější postavu.

Western, kterému je tahle žánrová škatulka sakra malá. Tady totiž můžeme bez problémů uvěřit, že něco takového se klidně mohlo stát. Hlavní hrdina není žádný tvrďácký frajer (jakým byl John Wayne), ale normální a čestný chlap. Normální v tom smyslu, že nesedí někde na zápraží a nečeká, až dorazí na pomstu natěšený Frank Miller, ale naopak se snaží sehnat pomoc, kde se dá. Co také dělat jiného, odprásknout čtyři zmetky rozhodně není úkol pro jednoho člověka a to, že nakonec zůstane úplně sám, není nijak překvapující, spousta lidí by si asi nadělala do kalhot a nějakou prosbu o pomoc by ihned odmítla. Čestný je pak hlavní hrdina tím, že to hned nezabalí, ale nebezpečí se postaví čelem, i když ho to nejspíš bude stát život. Takhle uvěřitelnou hlavní postavu jsem snad nikdy ve westernu neviděl a hlavní zásluhu na tom má především Gary Cooper, který se pro tuhle roli snad narodil. A ještě jedna maličkost, scéna odehrávající se 2 minuty před příjezdem vlaku, do které zní vynikající Tiomkinova hudba v rytmu hodinového kyvadla a ve které sledujeme detailní záběry na tváře všech ctihodných občanů je tak výborně vygradovaná a napínavá, že jí stavím naroveň i takovému majstrštyku, jakým je Tucovo pobíhání mezi hroby v Hodném, zlém a ošklivém. Ostatně, přesvědčte se sami: http://www.youtube.com/watch?v=mOuvcMkaXUU

Je to jenom můj pocit, nebo už Scorsese ztratil všechen šmak? Bouře sice nepřetržitě bičuje ostrov, vzduchem látají větve, kameraman nasadil filtr temnější než noc, ale atmosféra je přitom takřka nulová. Není zde žádné vnitřní napětí, pouze spoléhání na to, že DiCaprio a spol. to všechno se ctí utáhnou. Herci z toho sice vyšli se ctí, do kolen ovšem Prokletý ostrov srazil závěr, který je, řekněme, nehodný Scorseseho jména. Radši si půjdu znovu pustit Mys hrůzy, tam je totiž při využití stejných prostředků mnohem dusnější ovzduší.

Nemám problém se zvolenou formou ani stylem vyprávění, potíž je spíš v tom, že mě příběh nedokázal vtáhnout, nesmál jsem se ani nebrečel, prostě nic. Od von Triera bych očekával ještě větší dávku cynismu, no na druhou stranu bylo asi naivní doufat v závěr ve stylu Dogvillu. Skloubení muzikálu s Trierovým "Dogma" stylem si nicméně zaslouží pochvalu, je to snad ještě odvážnější, než dát dohromady noir s kresleným filmem (Zdravím Roberta Zemeckise). Ale co na to Oldřich Nový?

I když je jako vrchol amerického noiru často označována Wilderova Pojistka smrti, Hluboký spánek ji směle překonává a jedná se snad o nejlepší exemplář daného žánru. Vše je zde dovedeno k dokonalosti: šíleně překombinovaný příběh, ve kterém ztratit se je snadnější než podlehnout kouzlu Humphreyho Bogarta; dokonalá chemie mezi hlavními hrdiny; MacGuffin v podobě ve snímku nikdy neviděné postavy; spousta podrazů, mylných dedukcí, drsňáckého vystupování a mnoho a mnoho dalšího. Vybroušenější žánrový snímek nenajdete, ta šablona se snad už pečlivěji vyplnit nedá.

William Wyler opět nezklamal, ve Velké zemi se prolíná fascinace krajinou, chlapská čest a skromnost a narazíme tu i na kritiku soudobých poměrů. A rozhodně tu neplatí, že když se dva perou, třetí se směje, ale naopak trpí všichni. Rozmáchlé a nikam nespěchající westerny mám moc rád, tenhle je navíc podpořen vynikajícím ústředním hudebním motivem a oporu si našel i ve všech hercích (věčná sláva Gregory Peckovi!) Jeden z nejlepších "true-american" westernů.

Cynická, tělem klamající, zvolenou formou přesně vystihující studie jedné pokrytecké zapadlé komunity. Není ale hlavní hrdinka horší než oni obyvatelé? Nechá sebou vláčet, ponižovat se a když je k tomu příležitost, bez mrknutí oka se rozhodne vykonat pomstu. Podivné jsou myšlenkové proudy Larse von Triera, Dogville ale zůstává i přes značnou délku a strohé podání jedním z nejnápaditějších a nejšťavnatějších filmů, které vědí, že méně je někdy více.

Za normálních okolností bych Adaptaci šoupnul 4 hvězdy, pochválil jí za originalitu a herecké výkony a za pár dní bych na ní zapomněl. Jenže... tohle je jeden z tech případů, kdy se vás film nějakým způsobem osobně dotkne a dokážete se perfektně ztotožnit s jedním hrdinů, což je i můj případ. Měl jsem dojem, že Cageův Charlie mi je víc podobný než kterákoli filmová postava. Ne snad tím, že bych byl tlustý a plešatějící, ale ta ostýchavost a všechno kolem... no nic, to nechme stranou, takže se omezím jenom na to, že Adaptace je sakra dobrá a když se Coppolova synovce ujme schopný rejža, dokáže z něj vytřískat i víc než kvalitní výkon.