MrCreosote

Příběhově prakticky totožné jako Rio Bravo (jedná se vlastně o remake) až na to, že zde došlo k výraznému posunu vpřed. Obsazení je mnohem přesnější a pestřejší - sice zůstal John Wayne, ale působí mnohem uvolněněji než v původní verzi, Robert Mitchum a James Caan jsou pak o třídu lepší než "originály". Ubylo zbytečných řečí a opakujících se dialogů a nastoupila ta pravá westernová podívaná ve své nejčistší podobě. Za to vřelé díky.

Rio Bravo vzniklo na popud Johna Waynea, který poté, co uviděl snímek V pravé poledne, toužil natočit jeho pravý opak. Nelíbilo se mu totiž, že hlavní hrdina v podání Garyho Coopera celou dobu žadoní o pomoc místo toho, aby se zlu postavil čelem a sám. Přizval k sobě Howarda Hawkse, se kterým už v roce 1948 natočil Červenou řeku a pustli se tak do "chlapácké" předělávky původně "srabáckého" filmu. A za sebe musím říct, že výsledek je nevalný. Wayne samotný se svým hereckým uměním vyrovná maximálně tak svému klobouku a snaží se na sebe strhnout pozornost drsným pohledem a nepopiratelným charismatem. Proč ne, takový byl vždycky, záleželo jenom na režisérovi, jak toho dokáže využít. "Vévoda" tedy statečně odolává nabídkám o pomoc před číhajícími padouchy a spoléhá se pouze na pomoc ožralého kovboje a starého ukecaného dědka, který má potíže trefit dveře. Opět nic proti, ale když se polovina filmu odehrává v jedné místnosti se stále se opakujícími dialogy a situacemi, dostaví se nuda a nezájem. Když se ještě jednou vrátím k Pravému poledni, dochází mi, že tam jsem hlavnímu hrdinovi opravdu fandil a rozuměl jsem mu, protože se choval lidsky, asi jako každý z nás. V Riu Bravu se všichni chovají jako karikatury. A takové westerny nemám zrovna v lásce.

Má to tu správnou kafkovskou atmosféru, což mimo jiné znamená, že se jedná o kousek pouze těžko stravitelný. Hlavní hrdina sebou nechává vláčet a nejzajímavější jsou potom vedlejší postavy, které jím manipulují. Proč ne, Kafkovi samotnému by se to asi líbilo. Tedy až na ten závěr - nepůsobí tam ten happy end jako pěst na oko?

Hodnotím The Final Cut z roku 2007. Napoprvé jsem byl úplně zmatený a neměl jsem ani tušení, jestli jsem měl tu čest s nadčasovým sci-fi snímkem, anebo pouze se slušně stylizovanou, natahovanou hovadinou. Napodruhé už to ale bylo jasné: Blade Runner rozhodně JE výjimečný a nadčasový. Ať už tím, že hlavní hrdina je vlastně nejmíň výraznou postavou a jeho účelem je jenom dostávat neustále na budku a posouvat děj dál. Harrison Ford navíc nedosahuje charismatu drsňáků z černé série, jakým byl například Bogart, snímku to ale spíše prospělo. Prim tady totiž hraje opravdu neuvěřitelně působivá výprava, skvělé efekty a čtveřice nevypočitatelných replikantů. Dalo by se polemizovat o tom, že tempo je až nezdravě uspávací a že chemie mezi Fordem a Youngovou není úplně ideální (když se kouknete do zajímavostí, zjistíte proč), závěr v obrovském, liduprázdném bytu ale člověku vyrazí dech. Je to omamný pocit sledovat pobíhajícího Rutgera Hauera, který nemá nouzi o existenciální hlášky. Až uvidíte, pochopíte. P.S. Jedná o jeden z výjimečných případů, kdy se film může směle rovnat knize, ačkoli jsou obě verze naprosto odlišné a je zachována pouze holá kostra příběhu a jména postav.

Těžko říct, zda Velké iluzi úplně prospělo rozdělení na 3 odlišné části. Ta první je poměrně komická a docela mě navnadila. A taky měla na co, poněvadž epizodu na středověkém hradě se zasmušilým a zklamaným von Stroheimem považuji za předčasný vrchol snímku.

Násilí pro násilí maskované za reflexí komixového žánru. Hlavní hrdinové nesympatičt jak Cageův knír, nadsázka padá zasasením příběhu do skutečného světa. A co je nejhorší, film se tváří děsně nekompromisně, nicméně při prvním náznaku vybočení z klasických dějových šablon zbaběle padá na prdel. Ať žije Defendor!

"Pohrdám lidmi, kteří se neumí ovládat..." Je těžké pochopit několikanásobnou, chladnokrevnou vraždu provedenou bez nějakého jasného motivu. Těch 40 dolarů se opravdu nezdá být žádným pádným důvodem. Když prostě chcete zabít, tak zabijete, obětí by se mohl stát kdokoliv, i člověk bez údajného sejfu nabitým 10 000 dolary. Chladnokrevně je precizně odvedená práce s nápaditým propojováním scén, kdy konec jedné často plynule navazuje na začátek druhé (muž se sklání k umyvadlu, střih, a jiný muž se na jiném místě právě od umyvadla zvedá). Kamera Conrada L. Halla je na takové úrovni, jak se sluší na muže, který později nasnímal Butche Cassidyho a Sundance Kida a téměř neznámí herci odvádí přesně ty výkony, jaký film potřebuje. Až se sám divím, proč jsem vlastně nedal plný počet.

Těžký je život slavného pistolníka. Zatímco Wyatta Earpa všichni poplácávají po zádech za jeho fušku v Tombstonu, Jimmy Ringo musí po své dlouholeté kariéře psance čelit namachrovaným holobrádkům, kterým se "nezdá tak tvrdý, jak si mysleli". Jeho bývalá mu navíc nemůže přijít na jméno a v každém okně číhá pomstychtivý chlápek s puškou. Western ve stylu "čekej, povídej a dívej se na hodiny" sice dotáhl k dokonalosti o 2 roky později Fred Zinnemann se svým snímkem V pravé poledne, Henry King s Gregory Peckem ale ještě před ním ukázali, že tenhle žánr není jenom o odstřelování indiánů a přehnaném sentimentu, jak tehdy s chutí dokazoval John Wayne. Pistolník je napínavý, posmutnělý a ani chvilku nenudící, což jsou vlastnosti, které rozhodně nejsou u většiny filmů samozřejmostí.

No, od těchto tří westernových specialistů bych čekal něco víc než jen ničím nevyčnívající žánrový příspěvek se slušnými akčními scénami. Henry Fonda ani John Wayne nejsou nijak výrazní, hlavní roli totiž hraje Fordovo oblíbené Monument Valley. Být to natočené o pár let později v širokoúhlém formátu jako například Stopaři, zážitek by byl několikanásobně větší.

viz komentář uživatele Malarkey.