Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Western

Recenze (556)

plakát

Džentlemanská dohoda (1947) 

Ono to není ani tak o antisemitismu - dosaďte si za to slůvko třeba xenofobii nebo rasismus a film pak bude fungovat i v dnešní době. Jde spíš o to, jaký má celý ten pokus vliv na lidi, kteří ho absolvují a o zjištění, že lidé ve vašem okolí jsou pouze pokrytci maskující své pohrdání milými slůvky a obratným vytáčením. Ještě víc mě snad ale zaujala práce Elii Kazana. Tenhle režisér si totiž s herci rozuměl jako nikdo jiný před ním ani po něm. A to platí nejenom tady, ale i pro jeho pozdější filmy 50. let (Tramvaj do stanice Touha, V přístavu,...). I když vás jeho filmy nezaujmou, jednu věc mu nemůžete upřít - totální nasazení, přirozenost a společnou chemii mezi všemi herci. Je čirou radostí sledovat naprosto realistické výkony bez přehrávání nebo šmíry. Zatím nejlepší Kazan.

plakát

Jezinky a bezinky (1944) 

Naspeedovaný Cary Grant mi svými pohyby a grimasami připomínal podivnou kombinaci kvočny a Basila Fawltyho, takže jsem se musel celou dobu smát od ucha k uchu. Frank Capra se tentokrát odchýlil od svého žánru sociálních pohádek pro malé i dospělé, a chopil se černohumorné adaptace, kde vedle sebe mohou nerušeně řádit Theodore Roosevelt i Boris Karloff. A chopil se jí úspěšně. James Stewart si dal protentokrát pohov (přeci jenom, tenhle charakterní herec nedosahuje komediálních kvalit Caryho Granta, to věděl i Alfred Hitchcock), celý film odsýpá, hlášky létají na všechny strany a korunu tomu nasazuje Peter Lorre jako dr. Einstein. Úplně spokojený bych byl tehdy, když by se trošku pokrátila zdlouhavější střední část. Ale i tak - klobouk dolů.

plakát

Provaz (1948) 

Ve slavné knize rozhovorů s Truffautem Hitchcock uvádí, co je to vlastně filmové napětí. Zkráceně řekl zhruba toto: "Představme si dva muže, kteří si povídají v místnosti, a zničehonic pod stolem vybuchne bomba, o které jsme nevěděli. Jaký budeme mít pocit? Budeme překvapení, ale to je jenom krátkodobý prožitek. Když ale ukážeme ještě třetího muže, který před příchodem oněch dvou bombu pod stůl umístí, budeme po celou dobu napjatí. Vybuchne bomba? Najdou ji? Zneškodní ji? Celou dobu se o ty dva budeme zajímat a přemýšlet, co se asi stane. Z toho důvodu je mi milejší napětí než překvapení." No a teď si představte, že bombu pod stolem nahradí mrtvola v truhle a trvá to celých 80 minut! Hitchcock samotný Provaz nepříliš lichotivě označil za stylistické cvičení sebevědomého filmaře, kde nicméně porušil základní filmová pravidla. To je ale zbytečně přísné hodnocení, nepřerušované pohyby kamery vlastně zastupují divadelního diváka, který tak vstává ze sedadla a může se volně procházet mezi herci a soustředit se na jednotlivé detaily na scéně. A že je to velmi napínavý kus "filmového divadla". Jenom škoda, že závěr není o něco více vypjatý, jinak bych s plným hodnocením neváhal.

plakát

Divoch (1953) 

Ve své době klasika a výpověď jedné generace, dnes už ale poměrně vyčpělý a nezáživně napsaný i zrežírovaný snímek, který drží nad vodou hlavně málomluvný Brando a jeho charisma. Ale Lee Marvin ve své typické roli zpustlého ožraly velmi potěšil.

plakát

Vždyť jsme jen jednou na světě (1938) 

"Žijete jako ve filmu od Walta Disneyho!" Hodněkrát mě během sledování napadlo, jak by asi dopadl současný remake. A zjistil jsem, že hodně špatně. Tenhle krásný idealismus a optimismus se do dnešních dob zkrátka nedá převést - je to něco, co je na jednu stranu zcela ukotveno ve své době, ale právě díky tomu můžeme ten příběh prožít bez shovívavého úsměvu na rtech. Všechny ty trhlé postavičky dokáží do člověka nalít pozitivní energii a může nám být jedno, že přesně odhadneme, jak příběh skončí. V těchhle Caprových sociálních pohádkách je zlo vždycky poraženo, žádný jiný závěr by neměl šanci fungovat. A mimochodem, grimasy Edwarda Arnolda jsou k nezaplacení!

plakát

Pan Smith přichází (1939) 

Naivní pohádka o tom, kterak se Hloupý Honza vydal do světa a našel tam princeznu a půlku království (tedy vlastně Senátu) k tomu. Ale jaká je to pohádka! V první polovině to na žádný zázrak nevypadá - mladičký zálesák v podání Jimmyho Stewarta si prohlíží památky, obdivuje budovu Kongresu, navrhuje zákony a málem si popláče u sochy Abea Lincolna; dialogy jsou navíc zbytečně natahované a divák ztrácí zájem i pozornost. Ale jakmile se děj přehoupne do druhé poloviny, začíná pořádná mela a tradiční souboj jedince proti zkorumpovanému politickému systému, jenž vyvrcholí čyřiadvacetihodinovou promluvou Stewarta v Senátu. Že je to pořád ještě úsměvně naivní? Ano, máte pravdu, ale jaká pohádka kdy skončila špatně? Jako zamyšlení nad základními principy demokracie funguje Pan Smith na jedničku a navíc dokáže dojmout bez zbytečných podpásovek. Je to jeden z těch filmů, jejichž krása se nedá popsat, protože se zkrátka musí vidět na vlastní oči. P.S. Výborní jsou také herci ve vedlejších rolích, zejména pak Claude Rains známý především jako dobrácký francouzský důstojník z Casablancy.

plakát

Wrestler (2008) 

Mám za to, že pokud by nešlo o Rourkeův herecký comeback a režíroval ho někdo jiný než všemi obdivovaný Aronofsky, snímek by rychle zapadl. A kdo vůbec psal ten scénář? Nějaký penzionovaný wrestler, co má nakoukaného Rockyho a Million Dollar Baby? Ta šablonovitost je ke konci opravdu otravná.

plakát

X-Men: Poslední vzdor (2006) 

Tahle béčkovější, přímočařejší a hlavně zábavnější vize X-menovského světa je mi jakýmsi záhadným způsobem bližší než Singerova dvě předchozí zpracování. Pravda, dialogy nejsou tak hluboké a spousta postav se tu jenom mihne, aniž bychom je poznali, ale na druhou stranu, ačkoli se předchozí filmy snažily podávat trochu hlubší myšlenky, stejně se jim to v mých očích nedařilo. Takže palec nahoru a za Vinnieho Jonese a závěr vřelé díky!

plakát

X-Men 2 (2003) 

Oproti jedničce přibylo více dobře natočené akce a Singer se za kamerou pořádně odvázal (podivné úhly kamery, průlety a množství atraktivních soubojů). Přímočarost jedničky mi ale byla sympatičtější, moc totiž nemusím ukecané superhrdiny, kteří vlastně nemají co říct.

plakát

Machete (2010) 

Málo blbé na to, aby to to bylo vtipné a příliš dobře natočené na to, aby to bylo trapné. Kromě toho i příliš dlouhé, Trejo celý film neutáhne a čest Mačety tak zachraňují role si užívající záporáci. Planeta Teror nepřekonána ani omylem, ta byla dělaná jako šílená kravina už od začátku a žánr zombie filmu jí sedl, tady se Rodriguez snažil na trailerovou zápletku naroubovat i jakýsi smysluplný příběh. Že u toho traileru mělo zůstat, snad ani nemusím dodávat.