MrCreosote

Spolu s druhými Žhavými výstřely nejlepší parodie, kterou jsem viděl. Herci s kamennými tvářemi pronáší neskutečně vtipné věty a nejlepší na tom je, že vlastně kopírují dialogy z parodovaných filmů, jenom ke konci pozmění pointu a tím všemu nasadí pekelně zábavnou korunu. Natočte to tím správným ,,špinavým" stylem 70. let, obsaďte Lloyda Bridgese a Leslieho Nielsona, a o smích máte na hodinu a půl postaráno.

Příběh je jako vystřižený z některé knihy od Cormacka McCarthyho, režie tenhle dojem ještě umocňuje. Líbí se mi také prolínání poetických částí s těmi krutými a krvavými - film pak získává na údernosti. Herecky ovšem nevládne Guy Pearce, ale napovrch drsný, nicméně uvnitř citlivý a zranitelný Ray Winstone.

Vzpomínám si, že u sledování tohoto filmu mi bylo špatně. Jestli to bylo kvůli němu, po tom raději nepátrám, pravdou ale je, že to na hodnocení nepřidá.

Cením si filmů, které mě dokáží dojmout, aniž bych měl pocit, že dochází k obyčejnému emocionálnímu vydírání. Pravidlům se to povedlo hned na několika místech zejména díky citlivému režijnímu vedení a přesně zvoleným hercům. Stačí jeden pohled na Michaela Cainea a je jasné, že hodnocení bude vysoké.

Ryze emocionální film, se kterým mám jeden podstatný problém - nevyvolal ve mně emoce. Pak je málo platné, že po herecké stránce jde doslova o koncert každé, byť sebeménědůležité postavy ( a kde se nade všemi tyčí Nicole Kidman) a že myšlenek je zde více než v deseti amerických filmech dohromady.

Vydařený noir s luxusním obsazením - Doktor Widmark, snažící se zastavit nákazu dříve, než zkosí celé New Orleans; zbabělý Zero "Producent" Mostel, který zde projevil svůj komický talent; a nakonec respekt vzbuzující Jack Palance, jehož potkat sám v temné ulici, raději bych mu odevzdal všechny peníze a poníženě se odplazil po čtyřech pryč.

Sledování Lost Higway je prakticky stejné ať už vám mozek jede na plné obrátky a snažíte se všemu přijít na kloub (a doberete se tak stovky možných i nemožných významů, které jsou stejně tak správné, jako naprosto mylné), nebo si zkrátka pouze užíváte absurdní příběh plný absurdních postav a hudby od Rammstein. Ten druhý způsob je mi příjemnější.

Jo, černí to na jihu neměli - a nejspíš ještě nemají - lehký. Přesvědčil se o tom jak Sidney Poitier, tak Gregory Peck. Oceňuji snahu tvůrců poukázat na problém rasové segregace, rasismu, antisemitismu, antikomunismu a bůhvíčehoještě, bohužel se snímek chvílemi vleče, a kdyby Alan Parker trochu víc zatopil pod kotlem (a jako že na to má), mohl být výsledek mnohem působivější. Nicméně Hackman je sympaťák a všichni ti jižanští burani působí přesvědčivě. Jediný, kdo tak trochu stojí stranou, je Williem Dafoe.

Aneb jak by vypadaly Sbal prachy a vypadni, kdyby měl Ritchie více peněz a Brada Pitta.

Takhle nějak by točil filmy Quentin Tarantino, kdyby byl Angličan. Užití Morriconeho hudby potěší stejně jako hudební motiv z Řeka Zorby. Jenom ta scéna s kulometem byla až příliš ,,crazy."