tatopulos

Tak to dopadá, když někdo věří, že banalita a stereotypy musí zvítězit

Corrado Cattani rulez ! Italskou mafii umí nejlíp Italové. (Při vší úctě ke Coppolovi a Al Pacinovi). Chobotnice skvěle ukazuje, jak nefungující stát umožňuje mafii vládnout. To v Kmotrovi neuvidíme. Všemocný strach z mafie je díky hudbě Morriconeho a Rize Ortolaniho všemocný a působivý. Napojení mafie na politiku /nejrůznějšími dary, korupcí, vyhrožováním, únosy dětí a další hrůzné metody/ je také lépe odhaleno v Chobotnici. Psychologie postav, rozporuplné motivy jednání- superklaďák Cattani zamilovaný do "prokleté" mafiánky Camastrové. Pomíjivost života v mafiánské Sicílii, její vliv a každodennost v životě obyčejných Sicilanů. Idealistický Cattani, který musí jít proti zákonu a vlastním morálním zásadám, aby nastolil "spravedlnost" a "ohrozil" mafii. A konečně klíčová myšlenka Chobotnice- "mafie je jako chobotnice, uřízneš jí chapadlo a narostou jí další". A přesně tohle mi chybělo v Kmotrovi. A přesně to podle mě od sebe dělí "klasickou" gangsterku typu- Kmotr a velice psychologickou Chobotnici, která nerezignovala na myšlenky, sociálně-politickou kritiku ani na příběh. Démoničnost mafie, okouzlení penězi a mocí a spoutanost jimi jsem cítil právě u Chobotnice

Corrado Cattani rulez ! Italskou mafii umí nejlíp Italové. (Při vší úctě ke Coppolovi a Al Pacinovi). Chobotnice skvěle ukazuje, jak nefungující stát umožňuje mafii vládnout. To v Kmotrovi neuvidíme. Všemocný strach z mafie je díky hudbě Morriconeho a Rize Ortolaniho všemocný a působivý. Napojení mafie na politiku /nejrůznějšími dary, korupcí, vyhrožováním, únosy dětí a další hrůzné metody/ je také lépe odhaleno v Chobotnici. Psychologie postav, rozporuplné motivy jednání- superklaďák Cattani zamilovaný do "prokleté" mafiánky Camastrové. Pomíjivost života v mafiánské Sicílii, její vliv a každodennost na život obyčejných Sicilanů. Idealistický Cattani, který musí jít proti zákonu a vlastním morálním zásadám, aby nastolil "spravedlnost" a "ohrozil" mafii. A konečně klíčová myšlenka Chobotnice- "mafie je jako chobotnice, uřízneš jí chapadlo a narostou jí další". A přesně tohle mi chybělo v Kmotrovi. A přesně to podle mě od sebe dělí "klasickou" gangsterku typu- Kmotr a velice psychologickou Chobotnici, která nerezignovala na myšlenky, sociálně-politickou kritiku ani na příběh.Démoničnost mafie, okouzlení penězi a mocí a spoutanost jimi jsem cítil právě u Chobotnice..

Nechápu tak vysoké hodnocení. Asi do půlky filmu se na to dalo dívat, ale je to jen příběh všedního života dealera a feťáka, jeho konzumních aspirací a o jeho touze po statusových symbolech vyšší třídy. A mocinky plakám nad závěrem, kde si Johnny "Axl Rose" Depp uvědomí ty "správné hodnoty", vskutku sentimentální taškařice. Jen mi tam chyběla Axlova "Don´t cry". Čím více sleduju americké filmy, tím víc vnímám rozporné kvality této kinematografie. Je to náhoda, že tolik amerických filmů má svého Tuňáka ?

Neprávem přeceněný film, málo dialogů, málo neverbálního kontaktu s divákem. Banalita každodenosti není natočená nijak svižně, kontroverzně, ale s příliš velkým odstupem, s režisérskou nezúčastněností. O hlavní představitelce ani o ostatních se toho moc nedovíme, prázdná vnějškovost, neznámá niternost, nevíme nic o vnitřních konfliktech lidí.. Dvě hvězdy dávám za závěrečnou pointu, "romantický sál", babky "zlodějky" a Olympiky na silnici, jinak by to bylo za jednu hvězdu.

Tolik cen a nominací pro tak dialogově, dějově a herecky chudý film. Co taky chtít po romantickém filmu ? Ještěže pro tyto pusinkové filmy existují vyjímky jako Kam čert nemůže, Poklad byzantského kupce či Když Harry potkal Sally, Bosé nohy v parku, Truffaut... Protože sousloví "inteligentní romantický film" nejsou nutně synonyma.. A když už vše musí směřovat k líbacímu happy endu s farářem v patách, tak dialogy a děj nemusí tvořit třeba všeobecná vulgarita a adolescentní jednání postav...

Tak antiromantický film, že se tam ten Hugh Grant hodil

Legally blonde goes to Vanity fair. Neuvěřitelná marnost z červené knihovny. Další zklamání z Británie, divím se, že v trhu marnosti neproběhly čtyři vraždy a jeden pohřeb :D (myslím tím film- Čtyři stavby a jeden pohřeb)

Opravdová lahůdka pro milovníky válečných filmů, nespočet tankových bitev, pohled do obou nepřátelských táborů, Němci postupují rychle k Moskvě jako vetřelci z nějakého béčkového hororu a nedají se zastavit... Některé historické souvislosti jsou nepravdivé, ale skvělá výprava, bojová technika, pohled na tanky z ptačí perspektivy, neomezený prostor bojiště, obrana Brestské pevnosti, charisma maršála Žukova a Rokossovského to vyvažuje a napětí do poslední chvíle... Obdivuju hrdinství Rusů, že šli s "klacky" proti Němcům, scéna se Svatou válkou je podmanivá a dostala se mi až za nehty. A ještě poznámka- nevybavuje se mi americký nebo britský válečný film, v kterém by se důstojník pokorně omlouval starci, že jeho armáda selhala při obraně vlasti a míru.

Správný válečný film- politické souvislosti, historický kontext, špionážní pozadí, ne-učebnicové postavy, lidi z masa a kostí,válka, přiměřený hrdinný pathos, marginalizovaná romantika a přitom dost silná a přítomná/na rozdíl od některých amerických filmů, kde je mnohdy trapně vtíravá a falešná/. A k tomu příběhy "obyčejných lidí", kteří se snažili válku nevnímat a žít jakoby nebyla.