derryl

"A jsou horší věci než smrt, třeba strávit večer s pojišťovákem. Smrt tedy není konec, ale velmi účinný způsob snížení výdajů." Woody je génius a netřeba zbytečných komentářů, stačí jen: brilantní existenciální parodie.

I love Woody, Woody Allen a po shlédnutí tohoto dokumentu ještě více. Woody Allen točí báječné filmy, ať sám tvrdí pravý opak, jeho filmy mají duši, duši člověka, který chce žít navěky a točit jeden film každý rok až do 105 let. Stojí to za to Woody, natáčej své nesmrtelné filmy, je to Tvůj život a já Tvůj život a Tvoje filmy zbožňuji, Tvůj věrný fanoušek.

Je velmi obtížné objektivně hodnotit subjektivní věc jako film, v tomto případě válečný snímek. Mám rád polskou kinematografii, polský jazyk a Polsko, jsem zaujatý. Musím tedy zhodnotit Štvanici jen dle svých vnitřních pocitů: zprvu jsem cítil velký zmar a soucítil s hlavními protagonisty, poté jsem se zamýšlel nad tím, zda můžeme vůbec pochopit, jak mohl člověk v takových podmínkách přežívat a prožívat 2. světovou válku a nakonec jsem dospěl k závěru, že právě tyto příběhy se v kinech musí znovu a znovu objevovat a nesmí nás nechat lhostejnými. Je nabíledni, že vysoké hodnocení díla z mé strany je průsečíkem všech těchto vlivů (pocitů).

Jsou různé věci a skutečnosti, co má člověk rád: jsou to většinou maličkosti, z kterých se skládá náš život, drobné maličkosti, jejichž hloubku sami určit nemůžeme, člověk žije a raduje se z drobností a malých věcí, bez kterých by život nebyl životem. Všechno zde popsané zaznamenal Martin Šulík ve svém neuvěřitelně zajímavém a krystalicky průzračném filmu, který svojí poetikou vtáhne do děje každého, kdo má oči otevřené a vstoupí tak do světa, kde čas plyne svým vlastním tempem.

Musím velmi ocenit úžasnou kreaci Jerzy Stuhra, dal do role opravdu všechnu svoji energii a zajímavě načrtl Lutka jako muže bez kladných vlastností, který se touží prosadit - být v záři reflektorů - jako konferenciér velkých plesů a zábav. Příběh začíná jako komedie a úsměvné události se postupně promění v drama, které se přenáší na publikum a mění pohled diváků na hlavní postavu, začíná být sice úsměvná, ale ztrácí sympatie, až klesne na úplné dno, ze kterého není úniku.

Jak hodnotit film, který se Vás, dá se říct, bytostně dotýká? Když člověk nemůže změnit svůj osud a podřizuje jej jiným lidem, dá se taková situace vůbec v životě zvládnout, může se člověk dostatečně poučit ze svých chyb a neopakovat je? Myslím, že vše začnete vnímat v jiném světle, když máte pro koho žít. Mé hodnocení je tedy na základě prvotního pocitu a ten byl více než dobrý. Pocit, který ve Vás film zanechá, si toužím vždy uchovat, tomuto snímku se to povedlo, uchovám si tedy dobrý pocit a budu se těšit na další shlédnutí.

"Kurevsky dobrý film," přišlo mi na mysl v souvislosti s nejčastějšími replikami hlavních aktérů snímku. Realistické doku-drama zachycující honbu za UBL. Pocit, který si z díla odnáším, je velmi rozporuplný a nevím zda, po zkušenosti s veškerými násilnými, proto pravdivými scénami, dokáži pravdivě vnímat jakoukoli snahu o "vývoz" amerického chápání demokracie z USA a dokáži plně pochopit americký postup při honbě za nepříteli demokracie a demokratického zřízení... To však zabíhám spíše do politiky, než do filmového umění, protože filmu po formální stránce nelze nic vytknout. Je to precizní film, který je důležité vidět.

Pořád přemýšlím, čím mě tento film dostal a potěšil. Bude to jednoznačné: Alan Rickman! Mnoho dalších důvodů, proč se mi tento film MUSÍ líbit přidám později, až mě přestane oslňovat zář herectví Alana Rickmana.

Když se člověk u tohoto filmu zasní, na mysl mu vytanou tyto skutečnosti: věčné město Řím, neskutečná krása Audrey Hepburn a její oslnivé herectví, bravurní výkon Gregory Pecka a mistrovská režie největšího režiséra starého Hollywoodu Williama Wylera a místo snění jsou tu fakta, které nemohou nechat jediného filmového milovníka chladnými. Krása, krása, krása, která nikdy nezestárne.

Já žiji Tvůj život a Ty žiješ ten můj. Thomas Hasebroeck vs. Alfred Kant. Bravurní filmová hříčka, kde se hraje o život od první chvíle, která mi vyrazila dech a zároveň mě velmi dojala. Nelehké téma zpracované lehkou formou, pěkně napřímo vyprávěno bez žádných obezliček, jak je život krutý vidíte bez obalu a ve vší absurdnosti, a proto Vás dílo zasáhne a už nikdy nepustí.