JustMeeKatie

Tenhle film bohužel slíbil, že nabídne něco, o čem se zde jedná v posledních asi 20 minutách. Vážně jsem čekala, že se zde dozvím, jak vlastně Wonder Woman vznikla, ale tahle část příběhu mi přišla taková hodně odbitá. Naprostou většinu děje tvoří milostné estrapády polygamního trojúhelníku, což mě osobně zase tolik nezajímalo. Není to špatný film, ale myslím si, že mohl být vytvořený trochu jinak a opravdu více soustředěn na tuto legendární postavu, která se v posledních letech opět vrací do povědomí veřejnosti po celém světě.

Tohle byl hodně zvláštní film. Nebyl špatně natočený, ale já čekala něco úplně jiného a hlavně akčnějšího - např. nějakou tu větší přestřelku nebo tak. Bohužel nic takového "Tahle země není pro starý" nenabídne. Film má skvělé obsazení, které táhne zejména Javier Bardem. Antona sehrál opravdu skvěle a nedovedu si představit, že by tu postavu zahrál někdo jiný. Nicméně nevím, nevím, jestli to na toho Oscara stačilo... Josh Brolin tu byl taky skvělý, Tommy Lee Jones hrál vedlejší housle a popravdě tam snad ani nemusel být. Na tenhle snímek se asi znovu už nepodívám, nicméně jak říkám, není to špatný film. Jen to není úplně můj styl.

Má očekávání na tenhle filmy nebyla moc velká a možná díky tomu jsem byla mile překvapená, že se mi film docela hodně líbil. Námět je rozhodně originální a výstižný. Jsem si jistá, že mnohé maminky zažívají právě to, co je vyobrazeno v tomhle filmu, asi ne úplně na takové úrovni, ale je mi jasné, že být v dnešní době dobrá máma prostě není lehké. "Matky na tahu" samozřejmě obsahují i takové ty tradiční americké trapnější scény a postava Kathryn Hahn se v naprosté většině případů postarala o zásobu sprostých výrazů, ale mně to celkový prožitek z filmu zase až tolik nepokazilo. Mila Kunis zde byla senzační, Kristen Bell jako obvykle roztomilá a Christina Applegate si zahrála vážně parádní mrchu, kterou jsem po celou dobu nesnášela. Hodně se mi i líbilo, jak v závěrečných titulcích byly rozhovory se skutečnými maminkami hlavních hereček.

"Matka!" je velice zvláštní film. Kdybyste se mě zeptali, o čem to vlastně bylo, nepovím vám to, protože to sama nevím. Hlavním lákadlem pro mě byla má oblíbenkyně Jennifer Lawrence, za jiných okolností bych se na tenhle film asi nepodívala - ovšem i zbytek obsazení je skvělý, další bod je za Michelle Pfeiffer, která si zde zahrála pěknou mrchu (aspoň mně to tak přišlo). Od Aronofskyho jsem viděla pouze tři filmy, přičemž dva z nich mě moc nezaujaly - jedním z nich je "Černá labuť". Aronofsky má svůj osobitý styl vyprávění příběhu, který se nemusí líbit všem, ale já se kupodivu řadím mezi tu polovinu lidí, kterým se jeho nejnovější počin líbil. První hodina je taková pomalejší, já s napětím čekala, kdy přijde ten zlom a po celou dobu jsem za hlavní postavu cítila obrovskou zášť vůči všem nezvaným návštěvníkům, byť ona samotná se snažila se všemi jednat slušně a s dobrotou srdci. To možná nakonec bylo i její záhubou (?). Jak se říká, za dobrotu na žebrotu. Bod dávám i za rozhodnutí do filmu nezapojit instrumentální hudbu. Byť to bylo docela zvláštní, mně to nijak nevadilo a naopak to dodalo na celkovém prožití příběhu. Čekala jsem, že Jennifer v nadcházející awards season získá nějaké ty nominace. Jak to tak ale vypadá, letos to bude muset oželet, což je škoda, protože zde byla fantastická. Vím, že někde řekla, že měla ze začátku problém vcítit se do své role, protože ona, stejně jako asi většina z nás, by vše řešila jinak - rozhodně by nebyla tak mírná a hodná. Ale já jí všechno věřila. Úplně se v té roli ztratila. Nejvíce mě dostala celá sekvence od "začínám rodina", přes "porod", až po samotné vyvrcholení filmu. Nevím, jestli se na "Matku!" ještě někdy podívám, každopádně je to jeden z těch filmů, na který se dlouho zapomenout nedá. Ať chcete nebo ne.

"Největšího showmana" jsem chtěla vidět už od okamžiku, kdy jsem se podívala na trailer. Dnes se mi mé "přání" splnilo, očekávání byla veliká a já nebyla vůbec zklamaná. Vlastně jsem z filmu absolutně nadšená! Je sice pravda, že děj filmu je trošku slabší (proto 4* a ne pět), ale všechno vynahrazují úchvatná taneční čísla a naprosto dokonalé písně. Mně se líbily úplně všechny a při mnoha z nich jsem měla i husinu. Tenhle soundtrack se rozhodně zařadil mezi mé oblíbené. Dalším plusem filmu je samozřejmě herecké obsazení. To je krásně vyvážené - máme tu známé tváře a také lidi neokoukané. Nedokážu si představit, že by P.T. Barnuma hrál někdo jiný než Hugh Jackman. Ten do toho dal opravdu vše a budu mu držet palce, aby minimálně ten Zlatý glób poputoval k němu domů. Rovněž doufám, že píseň "This Is Me", která člověku prostě utkví v paměti ať chce nebo ne, sesbírá všechna možná ocenění. Musím také podotknout, že jsem si při koukání na film musela vzpomenout na "La La Land". Ačkoliv se jedná o dva naprosto odlišné muzikály, přesto mají něco společného - dělí je cca jeden rok a oba obsahují původní písně. "Největší showman" mě ovšem bavil o dost víc. Mělo to prostě... pořádné koule!

Nejsem moc velký fanda českých filmů, ale mám pár výjimek. Jednou z nich je i Limonádový Joe, jehož hlášky a také písně jsou dnes kultovní a kdo je nezná, jako by snad ani nebyl. Hodně se mi líbí, že je film zasazený na divoký západ. Všechno působí tak věrohodně, že bych snad i věřila, kdyby se mi někdo snažil nakukat, že je to americký film. Kultovními jsou také ty barevné filtry, které jsem snad u žádného jiného filmu ani neviděla. Zkrátka a dobře, Limonádový Joe patří ke klenotům české kinematografie, který by nám kdekdo mohl závidět!

V prvé řadě musím říct, že mě těší, že se někdo z USA rozhodl natočit film, a ještě k tomu horor, na motiv německo-rakouského vánočního strašidla. Ačkoliv my máme místo Krampuse čerta, asi každý z nás někdy viděl tradiční průvod s těmi děsivými maskami. Přiznám se, že ze samotného Krampuse jsem měla opravdu respekt, ale masku, hlavně teda její obličej, mohli ještě trochu dotáhnout do dokonalosti. "Krampus: Táhni k čertu" se rozhodně neřadí mezi ty horory, po kterých potom nebudete spát a budete se bát jít sami na záchod, ale je to strašidelný film, na který se dá jednou za čas, nejlépe asi teda v období Vánoc, podívat. Poučení z filmu: "Dávejte si bacha na to, co si přejete!"

Mám ráda napínavé filmy, u kterých člověk nikdy neví, co má čekat a komu věřit. "Dřív než půjdu spát" má velice dobrý námět, ale bohužel film nedokázal naplnit svůj potenciál. Myslím si, že film mohl být natočen ještě napínavěji. Přiznám se, že v tomto případě jsem tedy vůbec nebyl "jak na jehlách", možná až na poslední část filmu, kde dojde k nečekanému zvratu, který mě osobně potěšil. Plusem navíc je i sestavené hlavní trio s mými oblíbenými herci. "Dřív než půjdu spát" je takový průměrný film, na který se dá určitě podívat, ale moc dlouho vám v paměti neutkví.

Ačkoliv má Černá labuť vysoké hodnocení, já jsem tomu prostě na chuť nepřišla. Kdykoliv jsem s někým zavedla řeč na tenhle film, byla jsem varována před tím, že je to psycho a trochu nechutný. Asi bych se na Labuť nepodívala nebýt filmové výzvy od kamarádky. Samotný děj mě teda nijak zvlášť nezaujal a celkově ty halucinace hlavní postavy mi přišly takové... zbytečné a nerealistické (Černá labuť asi neudělala moc dobrou reklamu baletkám). Opravdu by byl člověk schopen přijít o rozum kvůli jedné jediné roli? Mně by se asi příběh líbil víc, kdyby v něm byla ukázaná Ninina ctižádostivost a jak by se nekompromisně zbavovala všech překážek (a mezi ně počítám i spolu-baletky). Tohle pro mě nebylo. A taky dávám mínus za kameru, která byla v některých místech roztřesená. Ale aby to nebyla jen samá kritika. Klobouk dolů Natalie, pro kterou to musela být obrovská dřina naučit se za vymezený čas baletit tak, až jí člověk věřil, že to opravdu dělá od mala. Jako tanečnice byla famózní. Pokud jde o její herecký výkon, tak musím říct, že mě neuchvátila a postava Niny mi přišla až taková hloupá a moc holčičkovská. Závěr filmu, kdy už konečně dojde na oficiální vystoupení s Labutím jezerem, byl jednoznačně tím nejlepší, co mi Černá labuť nabídla.

Nekonečný příběh byl pro mě, jako asi pro většinu, filmem mého dětství. Moc ráda jsem si ho po těch letech zase zopakovala, připomněla si krásný příběh plný fantazie a krásných stvoření (ať žije Falco!) a samozřejmě si nezapomněla pozpěvovat i titulní píseň od Limahla. Škoda, že takových filmů už se moc netočí. Všechny ty vizuální efekty a masky byly tak skvělé, že by člověk i věřil, že celý příběh je vlastně pravda. Pro mě je Nekonečný příběh jeden z těch filmů, které se mnou zůstanou už navěky.