AmunRa

Moc vážné, aby se to mohlo rovnat Sharknadu. Banda fotbalistů havaruje v letadle v Himalájích a začne se vybarvovat, kdo je kdo. Záporák v podobě křížence orangutana a horské kozy, který je očividně nesmrtelný a pro větší obludnost občas mění barvu srsti, je nám ukázán v celé své trikové neumětelnosti hned v prvních vteřinách filmu. Dále Mirek Dušín (Marc Menard neskutečně podobný Casperu Van Dienovi) jako vysportovaný blonďák s nezlomným charakterem a nekonečnou zásobou energie, krásná managerka, aby měl blonďák koho zachraňovat, intelektuálka s pevnými zásadami, křivák a houf společníků na sežrání. Komedii zastupují Himalájské reálie s deseti centimetry sněhu, králíky a milými smrčky kolem nebo pokusy zapálit sirkou hromádku zasněženého zmrzlého dřeva. Prostě pokus o Sharknado nevyšel, je to jen další pitomost, kterou jednou vidět je o jednou víc, než by bylo záhodno.

Bravurně natočený seriál podle výborné předlohy a se skvělým obsazením. I výborná předloha (Walter Tevis) často není následována stejně výborným zpracováním, ale v tomto případě se naštěstí našel režisér, který zvládl vytvořit vynikající adaptaci. Navíc se předvedl i casting a vybral výborné obsazení, i když o postavě Thomase Brodie-Sangstera by se dalo diskutovat. Atmosféru seriálu dodávají výborně zpracované reálie Spojených států šedesátých a sedmdesátých let. Přesahová témata jako ženská role ve společnosti nebo rasismus jsou samozřejmě povinně obsaženy, ale není to obvyklé omlacování o divákovu hlavu, ale logická součást děje. Seriálu by se dalo vytknout, že je místy zjednodušující ve prospěch atmosféry nebo vyloženě naivní, protože neobsahuje ani jedinou vyloženou svini intrikařící proti hlavní hrdince, ale samotná hrdinka není černobílá panenka, nýbrž šachový génius vyrovnávající se se vzpomínkami na pološílenou matku a závislostí získanou v sirotčinci. Ve výsledku je to i přes drobné neduhy vynikající seriál, který stojí za vidění.

Japonský úvod k americko-japonskému remake (The Grudge, 2004) sráží především televizní kvalita a roztříštěnost daná zvoleným povídkovým formátem. Povídkové zpracování navíc vede k tomu, že než se dá vyhodnotit něčí herecký výkon, tak je po smrti a děj skáče jinam. Bohužel je tento film výjimka, kdy první díl série patří k nejslabším.

Ve všech ohledech průměrná vyvražďovačka v nemocničním prostředí. Skupinky mladých kontra šílený doktor a jeho pomocníci. Krve a vnitřností dost, ale příběh je v podstatě jen o hře na honěnou v budově. Jediné známé herecké jméno je Robert Patrick a i ten vypadá, že se celou dobu nudí. Z mládeže vyniká lehce nad průměr jen Ashley Schneider, ale nějaké herecké orgie taky nečekejte. Film neurazí, ale ani nijak nezaujme.

Kombinace zombie a fotbalu jako komedie mi zpočátku přišlo jako výborný nápad, ale postupně to vypadalo, že se téma i režisér vyčerpávají a místo gradace kvalita spíš upadala a film se zvrtnul do chaotické slátaniny. Škoda, kdyby kvalita zůstala zachována celou obří délku dvouhodinového filmu, mohlo to být nohem lepší. Musím pochválit kameramana, naopak žádný z herců nějak výjimečně nevybočil z průměru. Stojí za vidění, ale velké očekávání na začátku střídá velké zklamání na konci.

Britové netočí americké vánoční filmy, takže si představte spíš ty pochmurnější příběhy z Lásky nebeské a dobrý konec je také takový všelijaký. Trocha humoru, trocha romantiky, hodně smutku a dramat. Filmu excelují ženské hrdinky: Emilia Clarke film táhne a je vyloženě komediální talent, Emma Thompson jako mírně potrhlá imigrantka se tváří potrhle, ale vlastně má ve všem pravdu a nakonec Michelle Yeoh jako majitelka vánočního obchodu je prostě okouzlující. Přes to všechno jsem čekal víc - vypadá to, jako by se autoři nemohli rozhodnout, jestli točí vánoční romantickou komedii nebo sociální psychodrama a nakonec to není pořádně ani jedno z toho. Příliš mnoho témat ničí atmosféru a odvádí pozornost od hlavní dějové linky. Opravdu tam musel být nacpaný brexit, protimigrantské nálady a oběti války na balkáně? Mohl to být výborný vánoční film nebo výborné drama, ale takhle je to i přes výborné herce jen průměrný film.

Co na to tohle jenom říct? Slepá příšera z Bird Box nebo Tichého místa uteče z laboratoře přímo na britský venkov, kde za večer vyčistí celou vesnici, těla důkladně schová a uklidí i litry krve a stopy po střelbě, takže prohledávaný dům je jako ze škatulky. Do toho přijede sladká famílie z letáku na funkční středostavovskou rodinu. Mizerná filmová kvalita, průměrní herci, špatný režisér, příšerný scénář. Hodina a půl zírání do zdi bude lepší než tohle. Ještě dotazy?

Citově vyděračský romantický film drží jen výborné herectví Emilie Clarke, které by však daleko víc vyniklo v komediální roli. Sam Claflin není špatný, ale víceméně se veze a nechává se zastínit Emilií Clarke. Vyloženě škoda je nevyužití dalších výborných herců, kteří se jen mihnou ve vedlejších rolích. Především filmoví rodiče Sama Claflina (Janet McTeer, Charles Dance) a filmová sestra (Jenna Coleman) a otec (Brendan Coyle) Emilie Clarke si zasloužili mnohem větší prostor. Celkově je téma bohatého mládence, který po nehodě ochrnul a nemůže se s tím smířit urážka lidí jako Stephen Hawking, kteří v podobné (nebo horší) situaci dokážou nejen přežívat a brečet nad ztraceným životem v luxusu, obskakováni placeným služebnictvem. Podobná témata snáším ve vyloženě romantických pohádkách o boháčích a chudých dívkách, ale tohle bylo pro mě už přes čáru. Tak výsledku skvělá Emilia Clarke, pak dlouho nic a konec.

Dokonale průměrný horor o posednutí démonem se vymyká dvěma hezkými pohledy na italskou krajinku a pohlednou Mío Maestro, kterou vyvažuje nesympatický Riccardo Scamarcio. Pomalý rozjezd, temná hrozba, boj s démonem. Jenom v tomto případě s démonem bojují dvě postarší italky a démon umí jen skučet a dělat průvan. Shlédnout se to dá, ale žádná sláva to není.

Ohlašovaná SF událost roku se smrskla na nejnudnější artovou SF roku. Námět je zajímavý, i když ne až tak inovativní, ale zpracování je zase jednou výhra formy nad dějem. Film je plný krve a sexu, ale všechno je podávané bez změny pomalého tempa a hlavně bez emocí. Nedokážu překousnout, že autor předkládá vraždění jako práci, od které hrdinka s klidem odchází k rodině domů. Nevěřím ani tomu, že po krátkém průzkumu dokáže někdo imitovat zcela cizího člověka až do úrovně každodeních rituálů a sexu (dokonce žena má v mužském těle sex se ženou). Vysloveně mi vadilo množství detailů, kde logika zjevně musí ustoupit artovosti a všechno to působilo natolik rušivě, že nedokážu film vnímat jako celek, ale jen jako souhrn nesmyslů, které nedávají dohromady funkční děj. Kapitola sama o sobě jsou herci, kteří jsou jednak zjevně vybráni pro svou nesympatičnost, která je ještě zvýrazněna nalíčením, osvětlením a naprostou absencí emocí. I jinak veskrze charakterní herec Sean Bean vypadá ve své půlminutové roli jako karikatura sama sebe. Uznávám, že nejsem správná cílová skupina, protože pro mě musí forma doplňovat obsah na ne ho zabíjet. Brandon Cronenberg mě zatím přesvědčil, že jeho díla budu obcházet velkým obloukem.