Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný

Recenze (550)

plakát

Assassin (2014) 

Pořád jsem doufal, že to je nějaký vychytaný plán, který se odhalí až ve finále. Bohužel není, je to skutečně prostoduchý příběh o zamilovaném nájemném vrahovi přecpaný všemi klišé, na které si kdo vzpomene.

plakát

Dunkerk (2017) 

Nepřidám se ke všeobecnému opěvování. Ano, kamera je na jedničku, scénář s prolínajícími se dějovými liniemi a posunutým časem je efektní, ale absence lidského příběhu a práce s postavami je pro mě zásadní. Ve srovnání s podobným válečným dramatem Nejdelší den (The Longest Day, 1962) vyznívá Dunkerk jako vyumělkovaný umělecký dokument proti silnému dramatu. Oba filmy mají souběžné dějové linie, oba mají velké množství postav a oba vyprávějí drama krátkého úseku 2. světové války, ale kde se Nolan opájí uměleckými záběry, hudbou a prolínáním linií, tam režiséři Nejdelšího dne dokážou vypíchnout několik zapamatovatelných postav a na nich postavit příběh a rozehrát emoce. I akční složka je u Nejdelšího dne nesrovnatelně lepší a tak vyvstává otázka, čeho chtěl Nolan vlastně dosáhnout? Umělecky je jistě hodnotnější Dunkerk, ale emocionálně a příběhově silnější je Nejdelší den. Ze stejného času jako Dunkerk (jak historicky tak dobou vzniku) je také Nejtemnější hodina (Darkest Hour, 2017) odehrávající se v Londýně ve stejných dnech a tento film u mě vítězí nad Dunkerkem ve všech ohledech, i když je to prakticky komorní drama. Nejtemnější hodina předvádí, že umělecké válečné drama se dá postavit i bez bojových scén a zemi může zachránit nejen boj armád, ale i vnitřní boj jednotlivce.

plakát

Nejtemnější hodina (2017) 

V podstatě komorní drama vyšperkované několika davovými a válečnými scénami má těžiště v rozhodování Churchilla o osudu Evropy. Brilantní politický thriller smíchaný s psychologickou studií ukazuje, jaké detaily a drobné poznámky "nevýznamných" lidí mohou ovlivnit osud milionů. Skvělá kamera a režie, vynikající Oldman. Klobouk dolů. Pro chápání děje film vyžaduje slušné znalosti historie a životopisů důležitých osob, jinak se dají těžko pochopit názory některých postav a jejich historická role, protože film neposkytuje žádný historický kontext a naplno se věnuje několika důležitým dnům předcházejícím bitvě o Británii.

plakát

Solo: Star Wars Story (2018) 

Přišel jsem na StarWars a dostal jsem Strážce galaxie 3 ochuzené o Rocketa. Zaujala Emilia Clarke, která nejen dobře vypadá, ale také se nejlépe vypořádala se svou rozporuplnou postavou, a Donald Glover, který prostě umí. Režisérovi se nepodařilo vykřesat jakoukoliv atmoféru, čemuž zdatně napomáhá absence pořádné záporné postavy.

plakát

Winchester: Sídlo démonů (2018) 

Je až s podivem, jak se autorům podařilo vytvořit tak neatmosférický a nudný horor bez špetky vzrušení, když měli k dispozici tak skvělou herečku jako Helen Mirren. Ostatně Jason Clarke, Sarah Snook také nejsou zrovna béčka. Bohužel bratři Spierigovi v režisérském křesle dokázali příležitost dokonale zahodit a natočit horor kvality "další do počtu".

plakát

Pacific Rim: Povstání (2018) 

Jak se mi ve Star Wars John Boyega nelíbil, tak tentokrát je to tahoun filmu a nemohu proti němu říct křivého slova. Bez jeho vtipkování by úmorné čekání, až "to" konečně vypukne, bylo k uzoufání.

plakát

Avengers: Infinity War (2018) 

Chodí Thanos okolo, nedívej se na něho. Kdo se na něj koukne, toho Thanos bouchne. Dav superhrdinů řeže Thanose hlava nehlava bez jakéhokoli výsledku a postupně odevzdávají kameny nekonečna, které mu prakticky servírují pod nos. Vzhledem k počtu postav je asi jediný zajímavý sám Thanos, který má alespoň propracovaný důvod svého konání a není to jen bezúčelně zlý zloun, jak bývá často zvykem. Díky bohu za překvapivý Thorův černý humor, když už se scénáristé rozhodli v prvních pěti minutách vyřadit nejpopulárnější postavu - Lokiho. Zbytek je už jen exhibice tvůrců speciálních efektů a choreografů bojových scén. Sice bombastických a epických scén, ale stejně to byly jen počítačové efekty bez přidané hodnoty. Faktem je, že od filmu s takovým počtem postav se nic jiného ani nedalo čekat a studio si mne ruce nad návštěvností a ziskem, ale je to jen pečlivě naplánované zúročení investic do předchozích filmů. Sám o sobě by tento film neobstál.

plakát

Atomic Blonde: Bez lítosti (2017) 

Mix špionážního dramatu plného zrádců, dvojitých agentů a špionážních her ve stylu Tinker Tailor Soldier Spy (Někdo musí z kola ven) a brutální řežby zpopularizované Johnem Wickem - to vše v komiksově stylizovaném vizuálu. Vynikající casting dodává filmu sílu: Charlize Theron a James McAvoy v hlavních rolích jsou tahouni filmu a nemají chybu, Toby Jones je v roli špióna-analytika jako doma (nehraje ji poprvé), Bill Skarsgård v roli přihrávače také zasluhuje ocenění. Nikdo z herců vyloženě nekazí dojem. Příběh je trochu překombinovaný, ale je to nakonec špionážní drama a navíc podle komiksu. Vizuál je komiksově přepálený (nic proti) a u bitek to vypadá, že hrdinka není člověk, ale terminátor, kolik toho snese. Byť se film tváří jako drama, čekejte spíš atmosféru SinCity než skutečně vážného filmu.

plakát

Bereavement (2010) 

Pomatený vidlák morduje ve sklepě ženy jako ovce a nikdo si toho nevšímá. Vrah si udělal svá domácí jatka na lidi, takže žádné vychytávky, jen chladnokrevné zabíjení prováděné tupým hovadem s charismatem polního strašáka. Naštěstí je tam klučina, kterého pánbůhvíproč unesl a ten trochu ozvláštňuje jinak nudný příběh. Na množství prolité krve se to strašně vleče. Když už nic, tak na Alexandru Daddario se dá alespoň dívat.

plakát

Raze (2013) 

Ženy jsou přinuceny se navzájem zabíjet holýma rukama - nic víc.