AmunRa

V alternativní verzi Japonska v 60. letech proti sobě bojují nejen teroristé a strážci zákona, ale také různé frakce "policie" mezi sebou. Atmosférou film připomíná již dvakrát zfilmovaný špionážní příběh Tinker Tailor Soldier Spy - také tady se nedá nikomu věřit a každý může pracovat pro jinou frakci a nastražit na vás vražednou léčku. Film obsahuje několik akčních scén, ale ty slouží jen pro dokreslení napjaté temné atmosféry. Pomalý pochmurný příběh je založen na vztazích a lidské psychice - kdo je přítel a kdo pod přátelksou maskou plánuje vaši smrt pro "vyšší dobro"? Temné obrazy zničeného města, kanálů, demonstrací a vojáků s rudýma očima infrabrýlí vytváří skvělou atmosféru deprese a zmaru. "My nejsme lidé ve vlčí masce, jsme vlci převlečení za lidi."

Přiznám se, že všemi vychvalovaná atmosféra mne nějak neoslovila. Hlavní hrdina se chová jako psychopat od začátku do konce a jestliže nejlepší scéna hororu je manželské hádka, tak je něco špatně. Chlapík se věčně motá po tmavém domě v noci s baseballovou pálkou a nenapadne ho rozsvítit, synkovy noční můry nemají žádnou pointu a záhadné zapínání promítačky je také stokrát ohraný trik. Obdobně lavírování mezi realistickým a mystickým vysvětlením mi připomíná spíš scénaristickou bezradnost než kladný bod a ve srovnání s Oculus (2013) je vyloženě slabé. Vyloženě se mi líbila hudba a Ethan Hawke v roli arogantního sobeckého spisovatele, jinak vcelku tuctový horor. Jako rodinné drama by to fungovalo mnohem lépe.

V šoku sleduji, jak se velmi slušné obsazení filmu zoufale prodírá příšerným scénářem a tupými dialogy. Všichni se tváří úžasně vážně a unuděně, takže nakonec vždycky skončím u výstřihu modelky Kristanny Loken. Jak se Uwe Bollovi podařilo sehnat do tohoto propadáku tolik známých jmen je asi to jediné, proč si tento film zapamatovat.

Nemohu se přestat smát. Rozhodně berte tento film jako komedii, protože jinak je to strašná splácanina. Pevně doufám, že to autoři nemyseli vážně, protože mnohé záběry mne svou stupiditou výborně pobavily. A "samice aligátora je silná" - perla filmu. Užijte si hezké ječící holky, úžasné perly v dialozích a příšerné animace pavouků - co byste asi od SyFy čekali?

Kdyby se to bralo vážně, tak jasný odpad!, ale jako komedii to beru. A závěrečná bitva plastového tančíku s chodícím žralokem patří do zlatého fondu béčkových filmů!

Jedna hvězdička za vraždícího krocana se sekerou. Druhá hvězdička za krocanovy hlášky. (Your dog had an axident. With my axe!) Třetí hvězdička, že první záběr filmu je na ženská prsa. Čtvrtá hvězdička za odvahu tohle pustit mezi lidi. Příšerná poloamatérská slátanina v žánru splatter komedie - tím pádem nevadí strašné ochotnické přehrávání "herců" ani otřesná kamera. Největší ptákovina od Toxic Avengera.

Jemná komedie o dvou hodných upírkách se vyznačuje nekomplikovaným až naivním dějem, který však výborně zapadá do konceptu filmu a herečky v hlavních rolích si film vyloženě užívají. Milý, příjemný, nekomplikovaný film na víkendový večer.

Takovému veledílu se dá přidělit buď plný počet nebo odpad! a já se v rámci seriozního hodnocení rozhodl pro to druhé. Neuvěřitelná sbírka hororových klišé natočená s pětapůl herci kdesi v pustině se naštěstí nebere vážně, ale přesto mne hektolitr kečupu, nahotinka a zmutovaný krtek nepřinutí změnit hodnocení.

Film navazující na seriál Odoru daisosasen balancuje typicky japonským způsobem na pomezí vážného kriminálního filmu a krimikomedie. Běžná městská policejní stanice se potýká s případy, které jsou zjevně nad jejich síly, a docela jim to jde. Možná by scénáristé našich zoufalých druhořadých kriminálek mohli shlédnout tuto japonskou televizní produkci, aby omrkli profesionální práci bez trapnosti a s invenčním originálním příběhem.

Já vím, je to naivní a nepravděpodobné béčko, ale tak ryzí výtah amerického sentimentálného patriotismu nenajdete ani s lampou za slunečného dne. Ze znuděného amerického teenagera partyzánským hrdinou během týdne!