majky19

Vynikající snímek z dílny režiséra Davida Leitche, který je doslova napěchován gagy a výbornými hláškami, a podle mého soudu tohle volné pokračování kvalitativně předčilo první díl Deadpoola. Snímek sice trvá něco kolem dvou hodin, ale musím říci, že jsem se vskutku skvěle bavil, ani mi to vůbec nepřišlo, že ten film má takovou stopáž, ale to je jenom dobře a tak to má být. Snímek mohu jednoznačně doporučit. Takové zážitky nemá divák po odchodu z kina po každé projekci, srovnatelné pocity mi nabídl z poslední doby snad jedině snímek Kennetha Brenegha "Vražda v Orient Expresu" a z doby nedávno minulý satirická komedie "Ztratili jsme Stalina". V každém případě v tomto směru je plný počet dle mého názoru zcela namístě. Jen více takových filmů!

Ačkoliv se názory na osobnost Sira Winstona Churchilla napříč celou společností různí, jedno je dle mého názoru jisté a neoddiskutovatelné. A sice to. že byl pevný a dynamický státník, který ani v takřka ztracené a bezvýchodné situaci neztrácel hlavu, ale dokázal se novým problémům postavit čelem, zmobilizovat svůj národ a vsugerovat mu naději na konečné vítězství. Jeho oponenti Neville Chamberlaine ani lord Halifax by toho nebyli a vlastně ani nemohli být schopni, i s ohledem na to, jakých fatálních kroků se dopustili v minulosti. I když samozřejmě některé scény byly i dílem tvůrčí fantazie, mě velmi zaujala scéna v metru, kde se britský premiér posadil po boku svých občanů, ze kterých byla cítit neutuchající touha a vůle po vítězství a současně naděje, že se jejich země i díky jejich přispění opět dočká lepších zítřků. A úspěšná operace známá pod názvem "Dynamo" je podle mého názoru sama o sobě dostatečným argumentem o Churchillových kvalitách. Snímek se mi líbil, sice o něco méně než další snímek s podobnou tématikou, rovněž související s operací Dynamo, konkrétně "Dunkirk" Christophera Nolana, ale stále je to z mého pohledu velmi kvalitní produkce letošního filmového roku. Výkon Garyho Oldmana v titulní roli byl rovněž vynikající a hodný Oscara, a myslím si, že to byla jeho nejlepší role v jeho bohaté kariéře.

Ačkoliv má snímek velmi depresivní charakter, musím ocenit tu skutečnost, že se tvůrci nebojí zpracovat i látku, která sice není příjemná nebo chcete-li divácky úplně atraktivní, ale která si bezesporu rovněž zaslouží svoji pozornost, a která ukazuje život i z té druhé, méně příjemné stránky. Život lidský zdaleka není pouze o hezkých záležitostech a je často protkán celou řadou strastí a trápení, a záleží tedy na každém jednotlivci, jak se těmto nepřízním dokáže postavit, jestli to dokáže ustát a těmito zkušenostmi se posílit a obrnit a nebo naopak bude zlomen a poražen. Ztráta nejbližšího a milovaného člověka je jedna z nejhorších věcí, která může člověka potkat a vyrovnat se s těmito ránami nebývá často vůbec snadné. Jak jsme ostatně mohli vidět např. u otce hlavní hrdinky, který podlehl démonu alkoholu a jeho konec byl bohužel také tragický. Velmi mě zaujala hlavní hrdinka, kterou skvěle ztvárnila půvabná německá herečka Julia Jentsch, kterou čeští diváci mají rovněž možnost znát ze snímku Jiřího Menzela z roku 2006 "Obsluhoval jsem anglického krále", kde ztvárnila roli Lizy.

Tento film z dílny legendárního polského režiséra Andrzeje Wajdy mě opravdu velmi oslovil. Zaujme především excelující Krystyna Janda v roli hlavní hrdinky, která je vážně nemocná a zbývá jí již málo dní života, protože má rozsáhlý plicní nádor. Smrt je přítomná takřka v celém domě, neboť její dva synové zahynuli ve Varšavském povstání. Stárnoucí a unavená hrdinka rovněž podlehne fascinaci mládím, kdy se setká s dvacetiletým mladíkem Bogušem, s nímž se i sblíží. Snímek však končí tragicky, smrtí tohoto mladého muže. Režisér Wajda vytvořil snímek na základě tří textů a sice na motivy povídky Puškvorec klasika polské moderní literatury Jarosława Iwaszkiewicze, povídky Nečekaná výzva neméně známého Maďara Sándora Máraie a autentické osobní zápisky herečky Krystyny Jandové.

Velmi zdařilý snímek v režii Piotra Domalewskiego, jehož téma je sice na první pohled možná banální, protože divák může nabýt dojmu, že takové problémy se přece dějí takřka v každé druhé rodině. To je ale možná právě ten smysl tohoto filmu, že se snaží přiblížit divákovi běžné radosti i strasti všedního dne, které prožívají lidé po celém světě. Musím pochopitelně vyzdvihnout zejména skvělý výkon Dawida Ogrodnika, který je v současné době jedním z nejlepších a nejtalentovanějších polských herců, který má celou kariéru před sebou, a o kterém ještě stoprocentně mnoho uslyšíme.

Příjemná veselohra v režii Vladimíra Slavínského, v níž excelují hned dvě tehdejší hvězdy stříbrného plátna, Jindřich Plachta v roli skaláka Fábery a Jaroslav Marvan v roli rázného továrníka Bartoše. Příjemný oddechový snímek, kterých v éře Protektorátu byla natočena celá řada.

Výborný snímek z dílny režiséra Juraje Jakubiska, v kterém bok po boku excelují Bolek Polívka v roli válečného navrátilce Pepeho a Ondřej Pavelka v roli Prengeleho. Zjednodušeně řečeno se jedná o vesele koncipovaný snímek z neveselých časů. Právě ten určitý nadhled, smysl pro humor, radost a chuť do života pomáhá ústředním hrdinům všechny peripetie postupně překonávat. Hlavní duo nemohlo být zvoleno lépe, a podle mého názoru se jedná o jednu z nejlepších rolí, kterým Bolek Polívka vtiskl svou tvář.

Surové válečné drama, které podle mého soudu rozhodně není úplně vhodné pro širokou diváckou obec, zejména pak ne pro diváky slabší povahy. Většina podstatných zmínek již byla uvedena, ale příběh dvou bratrů zasazených do válečné vřavy je vskutku velmi působivý a vyvolá v divákovi velmi silné emoce, ať již v pozitivním, tak i negativním slova smyslu.

Poměrně zdařilý autobiografický snímek, pojednávající o stěžejních okamžicích v životě Karla Marxe, autora Komunistického manifestu a jeho blízkého spolupracovníka Friedricha Engelsa.

Surově natočené drama, zaměřené na významný sociální problém, který hýbe celou společností od nepaměti, a sice alkoholismus. Opět se neubráním tomu, abych zde nezmínil snímek Dušana Kleina z roku 1988 "Dobří holubi se vracejí", který je ovšem ještě slabým odvarem a dalo by se říct oddechovou komedií ve srovnání se snímkem Wojciecha Smarzowskiego.