majky19

Podle mého názoru se jedná o velmi zdařilý snímek, v němž excelují 3 ženy – Sabina, její matka a babička. Ty se snaží Sabině najít partnera, většinou však všechny pokusy končí vesměs fiaskem. Souhrou okolností Sabina na svého „vyvoleného“ narazí v okamžiku, kdy jde volně po ulici, kde ji obtěžují dva pánové a přítomný Bronislaw ji zachrání. Všechno se vyvíjí takřka idylicky, ovšem až do chvíle, než vyjde najevo velmi tvrdá a neočekávaná pravda. Bronislaw totiž není žádný svatoušek, ale člen polské komunistické strany, který po odhalení Sabinu začne sprostě vydírat a naléhat na ni, aby mu donášela nejen na kolegy v práci, ale i na přátele a na rodinu. S tím se ovšem Sabina nehodlá smířit a Broňka při popíjení otráví. Situace, které následují potom, jsou již víceméně tragikomické. Řeší se peripetie, kam umístit mrtvolu, jak ji zlikvidovat, jak se zbavit pozůstalých stop, a co následně udělat s Broňkovými kostmi. Zvlášť povedená a svým způsobem i vtipná je scéna, kdy babička navrhuje, aby Broňkovy kosti umístili do stejné rakve, v níž má být v budoucnu babička pochována. Nakonec Sabina zahrabe Broňkovy kosti na jednom z varšavských stavenišť. Myslím si, že tento snímek byl celkem povedený a originální, protože se na vážné věci podíval s notnou dávkou nadhledu i černého humoru, a je podle mého soudu sympatické, že i tyto vážné události, kterými nepochybně 50. léta v celém východním bloku byla, že se dala zfilmovat i tímto nevšedním a originálním způsobem a na tu dobu plnou strachu, nejistot a všudypřítomného nebezpečí se podívat i jinou optikou. Snímek se mi líbil, a hodnotím jej slušnými 80%.

Snímek Júliuse Matuly nás zavádí do prostředí vrcholového sportu, konkrétně do moderního pětiboje. Se sportovci prožíváme nejen jejich každodenní tréninkový dril a nekonečnou touhu a vůli po úspěchu, ale i jejich všední radosti i strasti, které prožívají se svými nejbližšími. Ve filmu se představuje celá řada dnes již známých herců, počínaje Markem Vašutem, Ondřejem Vetchým, Karlem Greifem a Jiřím Štěpničkou konče. Ačkoliv z oblasti vrcholového sportu vznikly bezesporu lepší a i umělecky atraktivnější projekty než je tento (kupříkladu seriál Dlouhá míle z dílny Jiřího Adamce z roku 1989) tak v žádném případě se dle mého soudu o špatný snímek nejednalo a poukázal i na celou řadu věcí, kterým třeba mnohdy není věnována až příliš velká pozornost.

Z mého pohledu se rozhodně nejednalo o špatný snímek, avšak jednička Pacifik Rimu byla podle mého názoru ještě o jeden stupeň lepší a mnohem propracovanější.

Popravdě řečeno docela obdivuji odvahu režiséra Pavla Křemena a samozřejmě i hlavního protagonisty tohoto "díla" Milouše Jakeše, že jsou vůbec schopni s tímto dokumentem předstoupit před diváckou obec. Vystupování a hlavně způsob myšlení p. Jakeše mě pouze utvrzuje v tom, že tento člověk má skutečně hroší kůži, který neustoupil ani o píď od ideálů své domovské komunistické strany. Na jednu stranu mu to však slouží ke cti, že bezprostředně po sametovém převratu se z vysoké politiky stáhl a nebyl politickým turistou stejně jako celá řada jeho soukmenovců, které dnes můžeme vidět ve všech těch pseudo demokratických politických stranách počínaje ODS, ČSSD, KDU-ČSL, ANO a celé řadě dalších. Na konci osmdesátých let již bylo evidentní, že bývalý režim tzv. "mele z posledního" i s ohledem na skutečnost, že jsme v čele naší země měli takovou reprezentaci v podobě p. Jakeše, jehož znalosti a celkový rozhled ve všech oblastech společenského dění byl vskutku hodný obdivu. Vzhledem k tomu, jak se choval místy až agresivně, když se ho režisér zeptal na citlivá témata např. z období 50 .let. a vykonstruovaných politických procesů, jen potvrzuje, jak byl tomu zločineckému systému neochvějně oddán.

Vynikající televizní snímek z dílny režiséra Antonína Moskalyka, který nás zavádí do gestapáckého kriminálu. Ve filmu účinkuje celá plejáda předních českých hereckých osobností, na čele s Vladimírem Menšíkem, Jaroslavem Moučkou a v neposlední řadě samozřejmě mladičkým Janem Třískou. Ten roli zatčeného odboráře ztvárnil vskutku bravurně, a neméně skvěle zahrál i Vladimír Menšík svou postavu nasazeného konfidenta, který se snaží získávat od vězňů ty nejcitlivější informace. Děsivou atmosféru válečných let a všeobecného strachu, kde nikdo nemůže věřit nikomu výborně doplňuje i hudba Luboše Fišera, který mimochodem svou muzikou doprovodil i další filmy Antonína Moskalyka - Babička, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou a řadu dalších úspěšných filmových a televizních projektů.

Svou koncepcí se samozřejmě nabízí jistá paralela se slavným belgickým detektivem Herculem Poirotem z pera Agathy Christie, nicméně si myslím, že kvalitativně jsou tyto dvě detektivní série zcela neporovnatelné. Rozhodně se ovšem nejedná o špatný seriál, myslím si, že v rámci daného žánru se jedná o takový průměr, který ani nenadchne, ale na druhou stranu ani neurazí.

Velmi dobrý pořad, ve kterém není v žádném případě nouze o zajímavé příběhy, při jejichž sledování si divák vskutku nemůže být vůbec jist, zda se jedná o skutečnost či fikci.

S výjimkou některých scén s excelujícím Ondřejem Vetchým to byla bohužel velmi slabá podívaná.

Očekávání od tohoto televizního snímku byla bezesporu vysoká, pochopitelně i s ohledem na to, že vznikl coby projekt v koprodukci tří zahraničních štábů. Musím bohužel však konstatovat, že ve mě nyní převládá spíše mírné zklamání. Celý tento počin na mě působil velmi chaoticky, neuspořádaně a celkově to ve mě vyvolávalo dojem, že to bylo ušité velmi horkou jehlou. Jedná se přece jen o jednu z nejvýznamnějších historických kapitol nejen v kontextu českých zemích, ale i v rámci celého středoevropského areálu, protože tato událost byla spouštěčem třicetileté válečné mašinérie, konfliktu, který Evropa předtím nezažila. I z tohoto úhlu pohledu si myslím, že tvůrci si s touto problematikou mohli dát přece jenom více práce. Zvláště, když vezmeme v potaz fakt, že porážka na Bílé hoře a poprava českých stavů uvrhla naše země do habsburského područí bezmála na příštích 300 let. V každém případě velmi oceňuji skutečnost, že tvůrci přišli s něčím novým, neomílali stejnou látku pořád dokola, a snímek oceňuji dvěma hvězdičkami, tak druhá náleží mému velkému oblíbenci Karlu Dobrému, jenž roli Jindřicha Thurna ztvárnil vskutku velmi přesvědčivě. U ostatních účinkujících jsem bohužel takového dojmu nenabyl.

Jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší TV film, který jsem měl možnost zhlédnout, opírající se především o vynikající výkon Jaromíra Hanzlíka. Většina podstatných skutečností již zde byla avizována, ale i já se ztotožňuji s názorem, že snímek velmi dobře a bez skrupulí poukazuje na problémy, které jsou (a vlastně i budou) v naší společnosti stále aktuální.