Ekdahl

Trochu to zestárlo, to se nedá nic dělat, a přece... Bergman ostrý jako břitva chirurgicky přesně řeže do živého. Dál jít v umění není možné, řekl bych, takováto úroveň je v zásadě maximum dosažitelnýho. Už scénář obsahuje místa, jež jsou geniální literaturou. Bergman je mistrem koncentrace. V tandemu s Nykvistem ovšem dosahuje i vrcholné úrovně, co se vizuality týče. Bezchybné je využití hudby. Bergman jde k jádru věci: (křesťanský) Bůh odmítnut. Co místo něj? Odpověď v závěrečné scéně. - Pociťuji němý úžas a nekonečný vděk, že něco takového vzniklo.

Z podobného rádoby bergmanovského vrhu jako Září, o něco méně nudné, ale přesto v zásadě nevydařené. Je třeba ocenit, že se Woody pustil na nový terén, nicméně tohle zjevně není jeho parketa. Je to bohužel spíš vnějšková nápodoba než co jinýho. Woodyho největší zbraně jsou a) smysl pro humor, b) on sám jako herec. Jeho filmy, kde tyhle dva klíčové prvky chybí, se k divákově nepříjemnému překvapení propadají zpravidla o dvě úrovně níže.

Woody si hraje na Bergmana - a výsledek tomu odpovídá, tj. na Allenův standard je ten film slaboučký, psychologický dramata navážno Woody neumí, stejně jako Bergman moc neuměl komedie, dalo by se říct. Když je Allen svůj, jako v Annie Hall nebo Manhattanu, dosahuje úrovně svých evropských vzorů a případný mindráky jsou zbytečný. Ale tohle je nuda.

Není to tak dobré jako Woodyho nejlepší věci, tj. Láska a smrt, Annie Hall, Manhattan a Zločiny a poklesky, ale pořád je to - hlavně díky postavě Mickeyho, jedné z Allenových nejzdařilejších - s přehledem na pět hvězd. Nevydařený je přeslazený konec a zbytečná doslovnost, přehnaná názornost u většiny postav a scén, kde neučinkuje Mickey. To je Woodyho režisérská slabost, - vlastně nejen Woodyho, týká se amerických filmařů obecně - daná asi nižší kultivovaností americkýho publika oproti evropskýmu. Americkýmu publiku je nutno věci servírovat až pod nos, jináč by nic nepochopilo (a to Woody v Americe platí za artovýho filmaře!). Příklad: to, že je jedna ze sester frustrovaná a neurotická, musí doslova sálat z každý scény. To je otravný. Ingmar Bergman podobný věci říká daleko jemněji, sublimněji, což je vidět i na herectví von Sydowa, kde předvádí slušný nervový záchvat, ale přesto jaksi civilněji a decentněji.

Existenciální drama par excellence v uragánu Felliniho geniální a jedinečné imaginace. Gelsomina - kristovská postava (idiot). Ovšem pozor: Zampano není žádný satanáš, velký umělec nepracuje s černobílými schématy. Vrcholná závěrečná scéna. Že to dnešní omladina zkažená fast foodem současné pokleslé klipovité vizuální kultury dostatečně neocení (bude se nudit, protože je to p-o-m-a-l-ý), na tom nic nemění.

Woodyho filmy bez Woodyho coby herce jsou o level slabší, ta Woodyho postavička je nenahraditelná. Larry David se s tím ale popasoval celkem se ctí, jeho misantropická postava je vysoce sympatická. První půlka relativně slušná, druhá slabší, tam už to smrdí jistým rutinérstvím, nepřesvědčivostí, již se bohužel Woodyho věci z posledních 20ti let vyznačují.

Nuda, sorry. Formálně vytříbený, ale to na film nestačí. Jediná Woodyho věc, kterou jsem nedokoukal.

Ne, ne, ne, kdykoli se Woody pokouší imitovat svý evropský idoly - tentokrát Felliniho, ale i Bergmana (ty flashbacky) - není to tam. Jinak tento Allenův film jsem projednou skouknul v českým dabingu. Výsledek? Velmi intenzivní chuť skočit z okna.

Mistrovský dílo. V druhý půlce 70. let se Allen našel, tohle je jeho parketa. Formálně spolu s Annie Hall asi jeho nejvymazlenější věc. Mj. nádherná pocta New Yorku. Vyrovnaná vizuální a plkací stránka. Woody je egomaniak, opět se stylizuje do role neodolatelného womanizera (krásná Meryl Streep, mladá Muriel Hemingway - na ty by mohl v reálu zapomenout, Dianu Keaton uhnal asi na tu svou ukecanost, ok), což je mírně komický, ale budiž. Woodymu ve formě člověk odpustí všechno. I to, že vlastně neanalyzuje samu tu - svou podstatou zotročující a vysoce problematickou - potřebu držet se jiný osoby za flígr, pouze přesně zobrazuje, jak vypadá, když se člověk s jazykem na vestě snaží tuto potřebu uspokojit. Není to veselý pohled.

Nádherná věc, pro mě asi vrchol Allenovy tvroby a jeden nejlepších filmů všech dob vůbec. Strhující zážitek. Scenáristicky asi nejnabušenější Woodyho film, geniální allenovská vintage směska komedie a temnoty, kulometný dávky výborných fórů, všechny Woodyho témata - antisemitismus, psychoanalýza, sex, snobismus, Kalifornie, rocková hudba, drogy, hipíci, politika, příroda, posedlost zdravým žrádlem, New York v. vidlákov, smrt, neurotičnost, atd. - skvěle zpracována, Woody tu měl neskutečně šťastnou ruku. Inovativní filmový postupy, hravost, strhující tempo - Woodyho hvězdná hodina. Inspirace Bergmanem (Lesní jahody). Čirá cinefilská rozkoš. Doklad toho, že Woody plným právem patří do první tvůrčí ligy.