Lenka.Vilka

Když jsem přemýšlela, jestli mám čas začít sledovat nový seriál, protože už tak je toho hodně, tak jsem si pod informacema hned najela na komentáře lidí, a musím říct že mě překvapilo, jak se postupně v hlavním proudu začaly rozdělovat komentáře do třech hlavních kategorií: 1) než to začali dávat 2) po odvysílání prvních pěti dílů (co byly venku všechny najednou) 3) když seriál skončil... Protože House of the Owl může na první pohled působit nudně, ale vážně jenom na první pohled. Pokud nevíte, co jste si vlastně pustili. Nebo kvůli komu jste si to pustili (bod jedna mmch). Teda, jako za žánr. Protože co jste si pustili "doopravdy" a o čem byl tenhle seriál doopravdy...no, začala jsem mít podezření, kam se to bude ubírat a přesně to se mi potvdilo. (Takže jo, ten hlavní plakát nelže, právě naopak...je to docela velký spoiler, ale to je asi jedno, co jsem četla, tak dost lidí se přestalo po šestém díle koukat.) Protože tenhle seriál je většinu času dost drsný konverzační cvičení, který má za úkol ukázat, co jsou postavy zač a kde mají hranice, kam jsou ochotni zajít. Protože až na konci pětky se odhalí a spojí dost věcí.  A potom to už je jenom neskutečná jízda. Teda, v rámci daného tempa seriálu, chápeme se. Tohle je politický seriál okořeněný právě tou rodinnou vrstvou, která z toho má za úkol vyžďímat emoce na maximum. A v druhé polovině to zvládá na jedničku. S finálem, které je dost správně drsné, protože během posledních dvou dílů jsem už jenom koukala a užívala si každou vteřinu ještě víc než to předtím. Nemám tušení, zda se plánuje pokračování (konec si vystačí sám o sobě), ale konec je důkazem, že skutečně prodává, co je hlavním tohohle všeho. Prostě tak trochu drsný konkurz. A to poslední, co je zde řečeno? Vážně to funguje jako dobrý konec (přestože dost lidem by to asi jako konec mohlo vadit), ale ... takhle život prostě jde. Ne? :) House of the Owl je kousek, který nesedne každému, ale pokud ano, tak si to neskutečně užije  :)

...ale v kontext posledního dílu bych k devátému dílu možná nepoužila slovo "překvapivý", ale spíš hodně zajímavá otočka a poměrně zajímavý start do toho, bude dál...

Dobře, nahánění páva nedopadlo podle představ, ale závěr s taťuldou byl poměrně překvapivý...

Už jenom kvůli: 1) řešení toho, že test může mít i dva výsledky, a ta argumentace, která ale zároveň ve výsledku podrývá celý systém 2) celá ta scéna před stěnou slávy

To si tak jezdíte celý den a všechno si jen tak během čechrání vánkem vašich vlasů ovlivňuje. Bylo to fajn, jak to bylo celý vedený. A tentokrát mnohem víc atmosféra na pohodu. Ne jako minule  :O

Tak tohle byl díl s hodně mizernou atmosférou. Teda ve výsledku pro mě jako diváka. Řeší se tady především dvě věci. A mám obavy, že jenom jeden ze sourozenců najde odvahu...a o trochu větší obavu mám z toho, zda to nakonec nebude ten druhý, než to zatím na první pohled působí. Uvidíme  :)

Tak tohle byla lahoda :)  Navíc se mi to dost hodilo do nálady, protože jsem včera strávila v podstatě tři hodiny tím, že jsem bulela během sledování toho, jak Júki Jamada brečí. Takže jo, děkuji za zvednutí nálady jeho stvárněním "užitečného idiota", to jsem potřebovala ♡ A jak dopadlo to ostatní? No, naprosto skvěle. Teda, já věděla, že to bude dobrej film. Ale že až takhle? Všechno tady je úplně přesně tak, jak má být, abych na konci mohla říct, že tohle se moc povedlo. A že jsem si film užila. A jo, jsou tam tři věci, ale jenom tři, kdy jsem si říkala: "Ale no tak! Vážně?". Jenže všechny ty tři momenty u mě následně tak jako tak vyhrály na plné čáře, protože se s tím pracuje se s ním dobře! A pomáhá to budovat hlavního hrdinu. Možná je to pojatý až tak trochu naivně, ale možná proto mi to sedlo. Protože to nepůsobí jako film ze současnosti pojednávající o minulosti, ale občas mě vážně mrazilo, jak realistický to. Chováním, myšlením, celým vizuálním zpracováním. Navíc je moc fajn, že přestože tady jde primárně o to "Já přijít - Já zničit", tenhle film funguje právě i na té emoční rovině. Vážně jsem to s hlavním hrdinou všechno prožívala. Bravurně napsané a ještě lépe zahrané. Až jsem místy zapomínala, že se koukám na "Já přijít - Já zničit", takže pokaždé, když to dorazilo, tak se to skvěle propojilo. A kompletní balíček dokonalosti byl tvořen. Muhaha! (Jenom pro kontext: Proti americkému monstervers obecně nic nemám, ale taky by mě nic nepřinutilo jít na něco z něj do kina, to je moje hranice. Monarch se mi líbil právě proto, že se děj neodehrává jenom v přítomnosti. Všechno si moje peníze nezaslouží tak snadno. U Godzilla Minus One mě o to víc mrzí, že je to dostat nemohlo.) Protože tohle je prostě krásný příklad toho, jak se mají správně točit filmy! A vážně mě mrzí, že jsem to mohla vidět až teď (u nás film do kina nešel), ale zároveň jsem ráda, že jsem to mohla vidět alepsoň takhle, doma. Protože u Godzilla Minus One nejde o to, zda film vidět chcete/nechcete, ale o to, o jaké vlně ho uvidíte. Hezky to tedy celému světu napráská, zda bydlíte v normám městě nebo v prdelákově. A taky podle toho, zda Godzilla Minus One bude jedním vašich top filmů roku 2023 nebo až roku 2024 :)

Tenhle díl byl hodně speciální, i přes to, jak bylo sledování (opět/jako pokaždé) náročné. Pravda je vyřčená. Proto to v nemocnici bylo tak silný. Stačí mi vidět tvůj ohňostroj... :)

A protože současný smysl má zatím nejdelší dobu, je čas řešit i jiné věci: urovnat věci v rodině a hlavně začít mít rád sám sebe...

Náročné, náročné, ale je čas, aby konečně byla duha. I když to bude nejspíš bolet...