Magika82

Casper Van Dien už bohužel sám svu přítomností ve snmku naznačoval, že půjde o skupinu "B". Ovšem, že tento snímek bude až tak velkým dějovým, hereckými výkony a dialogy takovým platfusem, to jsem opravdu nečekala. Jedinou hvězdu dávám jen za trikové efekty.

Má slova, mé vnitřní pocity zde - narozdíl od mch komenářů a hodnocení - krátce bylo vystiženo Marigold. Mohu pouze dodat, že hudba samotná....tento melodický koncert, je již skvostem sám o sobě, který patří zcela zaslouženě na vrchol této asijské koruny letošního roku. Hodnocení zkrátka nemůže být menší, než 95% a tedy u mne jinak vyjímečných 5 hvězd.

Zač tak vysoké hodnocení tohoto snímku, mi není známo. Nejedná se mi o nízkorozpočtovost, ale nesmyslnost. Matka, která si po rozvodu najde přítele, náhle po 15 letech posílá své děti z Kalifornie do Pensylvánie vlakem (letenka by ji vyšla zhruba 2,5krát levněji a cesta dětem po železnici by nezabrala ve skutečnosti několik hodin, nýbrž zhruba dva dny). Matka sama s přítelem odplouvá na týdenní plavbu luxusní výletní lodí, ač jak sama ve filmu říká, jsou zaměstanci Wal-Martu, tedy s platy "na štíru". Nic jim neřekne o vzhledu prarodičů, kterým místo telefonátu patrně náhle po pátnácti letech přišel dopis ve stylu: "Ahoj, mami a tati. Odplouvám na týden na výlet lodí, posílám k vám své dvě děti." Od počátku příjezdu dětí nejsou v domě žádné fotografie. Interiérové záběry see odehrávají defacto ve třech místnostech. Exteriérové záběry chybují v obdobích. Děti přijíždí v Neděli, či Pondělí, kdy prší, ale oděvy mají všichni poměrně lehké. Již v Úterý však je kolem domu sníh. Shrnuto: Dějová linie hapruje jako aprílové počasí. Dialogy silně váznou. Herecké výkony zapadají do slabého nadprůměru. Na horror snímek obsahuje toliko atmosféry strachu, jako obálka s vyúčtováním plynu. Závěr je pro změnu lacině humorný. Ani s oběma přimhouřenýma očima nemohu dát více než 20% a tedy jedinou hvězdu.

S Ouijami se v poslední době roztrhl pomyslný pytel. Ovšem ne v každém pytli s dárečky, se nacházejí dárky z obchodu, ale od: "Móoc suší. Dobé to máš. Dvestepadesát." . Pak se jeden nemůže divit, že daný dáreček drží pohromadě tzv. na Boží slovo. Užijete jej jednou, a už vás tady škrtí, tady praskly švy z nití z "motýlích křídel", tam opadla ozdoba...a nakonec zbyde jen zklamání a vědomí, že toto už znovu nechcete. I tak by se dal shrnout tento v pořadí X-tý Ouijovský "dáreček".

Abych to zkrátila: Pro Kristovy rány! Kde jsou vyjímeční lidé(tvůrci), kteří dokázali stvořit takové snímky, jako je nezapomenutelné dílo Propast, či pozdější kupříkladu Koule. Zdá se, že čím více technických možností, animačních, finančních, lokačních, tím méně rozumu, fantazie a nápaditosti... Ani se nedivím rozhořčení diváků - znalých třeba jen pro příklad mytologie - nad snímky Souboj Titánů. Ač je dělily dekády, v hodnocení a držení se předlohy na celé čáře zvítězila starší verze. Dnes, aby kvalitní a neodbytý snímek, kde akce má zamaskovat vše za vlasy tahající, aby s lucernu pohledal... 33% a tedy dvě slabší hvězdy.

Bože, do čeho jsi to duši dal? Steven R. Monroe co by režisér, stvořil maskami kombinaci Vymítače ďábla a ještě velmi špatnými, a zřejmě Posedlost s Timothy Daltonem v hlavní roli. Bohužel, nepřiblížil se ani jednomu ze zmíněných snímků ani na délku nákladního vlaku. Nízkorozpočtový snímek balancující na hraně skupiny B a C. Špatné herecké výkony, ještě horší komparz, dějová linie v háji, přiblížení se realitě? Nechte si zdát. Nekompromisně a tvrdě vhazuji snímek do Odpadkového koše.

Husa, aby do serveru kopla. Ano, napsala jsem možná nejdelší komentář ze všech mých hodnocení snímků, ale to snad nebyl důvod mne odhlásit. No nic, psát znovu to už nebudu. Takže ve zkratce: Nejblíže realitě je film Omen 2006, a dále zdramatizované snímky podle skutečných událostí: V moci ďábla 2008 a Obřad 2011. Tvůci snímku zkrátka ujeli původnímu záměru držet se Janova zjevení na jinou kolej, navíc vedoucí jiným směrem. Nicméně, na závěr se dokázali vrátit zpět ve varování, že Antikrist se vyjeví sám nad vším chaosem, bolestí a nářkem na Zemi, jako charismatická, okouzlující, vysoce inteligentní a krásná bytost tak, jak se na padlého prvního a zároveň posledního archranděla archandělů Lucifera (také Jitřenky či Světlonoše) "sluší". Falešný prorok, jenž k sobě přivolá ty, kdož uvěří jeho lžím. Tak se stane u hory Har Maggido, rozkládající se na území Sýrie, Izraele a Palestini. Zároveň to bude předzvěst přicházejícíh "Božího soudu" v době, kdy se lidé odvrátí od Zákonů i Slova Božího, kdy se syn obrátí proti otci, dcera proti matce, bratr proti bratru a na Zemi vypukne nářek, bolest a zoufalé putování milionů bez vlastního domova...Lhostejno, zda-li se vyjeví jako muž, či žena. Shrnuté hodnocení: Za snahu, za výkon Olivie Dudley, a za posdleních 15 minut snímku průměrných 55% a tedy 3 hvězdy....a nakonec citát zesnulého papeže Jana Pavla II.: "To, že se rozhodnete v Ďábla nevěřit, vás před ním neochrání. Neboť on věří ve vás a skutky jenž v životech svých činíte."

Velmi se omlouvám tvůrcům filmu, zvláště scénáristovi Craigu Bolotinovi. Rozhodně nepatřím mezi osoby, které film soudí již po pár minutách. Vždy se jej snažím objektivně shlédnout celý a subjektivně následně hodnotit. Ovšem, pokud nastane situace, jako v tomto případě, tedy, že mi za lehkou polovicí snímku zhruba okolo půl deváté večer spadne hlava a vzbudím se rozlámaná v křesle o půl druhé ráno, mi rozhodně napovídá, že kdesi byla ve snímku učiněna kardinální chyba a snímek přestal dávat smysl. Tudíž se vědomí o své vůli rozhodlo, že spánek má přednost. Z tohoto důvodu nemohu jinak, než-li udělit obligátních 25% za snahu, a 10% za děj. Tedy dvě hvězdy... Tím neříkám, že pro jiného diváka může být snímek naopak velmi zajímavý...

Nečekala jsem mnoho, a překvapivě dostala dost. Scénaristé i režiséři se tentokrát skvěle sehráli, a to zvláště ve střižně. Kde se zdá, že film je jen další levnou kopií o nějaké zombie apokalypse, velmi překvapí zlomovým obratem odhalením všeho. Závěr dává bezchybně dohromady obraz celé skládanky tak jasně a překvapivě, že mnohému diváku jistě rázem poklesne čelist. Na nervy poněkud nehezky brnká ono děvčátko, ale i to se dá zkoousnout. Nicméně ve fimlu často opakovaná, věta :"Pravidlo dvě: Vždy se ovládej a neztrať kontrolu.", rázem začne dávat smysl. Pro mne osobně příjemné překvapení postapokalyptického snímku. Sečteno, podtrženo: 66% a tedy lepší tři hvězdy.

J*A*S*M zde téměř naprosto uvedl k životu mé vlastní myšlenky. Pro mne příjemné překvapení. Leč, osobně a zcela subjektivně jsem vnímala a vnímám závěr snímku - kde by měla křivka napětí vrcholit a namísto toho rapidně upadala -, jako velkou chybu. Zde byl prostor pro vytěžení maxima. Nestalo se tak. Proč? To ví snad pouze sám režisér Edel. Nicméně, právě tato chyba se v mých očí jeví jako zásadní a neodpustitelná. Proto snímku za sebe srážím dalších několik procent. 35% a tedy lepší 2 hvězdy.