st.bitch

Colonia Dignidad aneb jak Daniel Brühl svými varlaty kolonizoval mé srdce. Objektivně nejlépe vypadající a fungující prvky vyskytující se mimo území bývalého chilského "koncentračního tábora". Než se totiž bývalá čarodějka z předměstí objeví před branami nepřátel, film znatelně postrádá atmosféru, charisma, vtip nebo cokoliv jiného než dvě sedmatřicetileté kulky. To se však drasticky mění vstupem do zfanatizované skupiny. Scénáristické berličky, občasnou předvídatelnost a nebo nelogičnosti v chování postav vem Paul Schäfer, protože naposledy jsem se tak nervózně vrtěl při Odebrat z přátel (je mi jasné, že mi tímto plno čtenářů uteklo). Bohužel koncem přišlo prozření, svit z nebe, no znáte to a spadlo to do té šedi úvodní čtvrthodinky. Závěr nadzdvihující obočí a postrádající houpající se objekty. Měl jsem spíš zkusit Carol, i když tam by se zase nemělo co houpat.

Já, Josef Klimeš postrádám TO kouzlo z upoutávky. Přitom by "jen" stačilo zaměnit použitou formu za takovou, která by nebyla odtažitá, studená jak psí čumák a tak nezúčastněná, že mě dokonce dohnala k broukání Heartless (od Låpsley btw) a připomenutí nákupu cestou z kina. Rozumím záměru tvůrčího dua Weinreb/Kazda, které jednoduše nechtělo divákovi ulehčit průnik do slečny Hepnarové, aby náhodou nezlehčil její čin, ale v téhle podobě to se mnou pohlo jen při závěrečné exhibici Michalini Olszańské (čichám čichám Českého lva) a seznámení onoho automobilu s poškozenými soudruhy.

Rudý kapitán nechť zůstane v modré, sluší mu to v ní. Celovečerní debut Michala Kollára - adaptace bestselleru Dominika Dána "Kapitán smrt" - často vypadá, jako by si při natáčení házel mincí. Sem tam padne na jednu, tu lepší stranu (dobře vypadající vizuál, atmosférická druhá polovina, skvělá Zuzka Kronerová) anebo druhou (špatně předabované postavy, nudná a uspávající úvodní hodina), občas zůstane stát na hraně. Zahraji si na Nostradama a předpovím nějakou tu nominaci na lvíčka, především za Fertaczovu (?) kameru. Důstojné rozloučení s Ladislavem Chudíkem.