JimiH

Richard ve filmu připomíná klasické komiky němé éry a gagům podřizuje vše. Příběh a ostatní postavy jsou jen doplňkem, na kterém jsou navěšeny absurdní situace spojené s roztržitostí Pierra. Prostě skvělá komedie pro fanoušky grotesek i francouzského filmu.

Pocitová záležitost, která donutí sympatizovat s outsidery, kteří se snaží unikat před všedními starostmi do světa arkádových videoher, disco barů a jízdou na motorce. Rodiče, kteří věří, že jejich syn je reinkarnovaný neonový bůh a tudíž je proklet, jen přispívají k pocitu, že také oni propadli pocitu, že mohou utíkat před vlastními chybami.

Atmosférický noir po japonsku, jehož kvality znatelně sráží naivní chování všech postav.

Film o svobodě v zemi obehnané drátama.

Záblesky lynchovského surrealismu i porodní scéna upomínající na Království Larse von Triera. Některé části byly velmi působivé, ale postrádal jsem sebevědomější režisérské uchopení celé cesty do hlubin šílenství.

Silný zážitek se surrealistickými a meta prvky v době, kdy to ještě nebylo tolik v módě. Masterclass v budování napětí.

David Byrne opět dokázal, že dokáže připravit neortodoxní live vystoupení ve stylu výjimečné Stop Making Sense. Tentokrát, jak název napovídá, se ze své obvyklé polohy pozorovatele přepnul do humanisty, který se snaží svým vystoupením prezentovat vizi spravedlnějšího světa. Nikdy se však neuchýlí k moralizování a kriticky mluví i o sobě. Zároveň pořád platí, že prim hraje hudba. Díky bezdrátové technologii se ovšem muzikanti stávají rovněž tanečníky a herci, což vede k neuvěřitelné živelnosti celé show. Byrne i ke stár je „same as it ever was“ a vážně to nevadí ani trochu.

Jedna z nejnudnějších komiksáren, co jsem kdy viděl. Nefunguje zde nic – onelinery, kladné ani záporné postavy, scénář, natož režie. Když začne ve scéně se zoufale špatnou bitkou znít pompézní hudba působí film alespoň na chvíli jako skeč ze Saturday Night Live. Zbytek nsímku mi nepřišel zábavný ani trochu.

Asi nejslabší z celé Bloodthirst trilogie, ale pořád zajímavé pojetí upírského mýtu s odlišnými pravidly než u západních protějšků.

Závěr trilogie je variací na Základní instinkt v mezích přijatelných pro cudný honkongský film (tedy odhalené ramínko a dětské polibky). Bohužel už není tak vtipný jako předchozí díly a rovněž akce je méně. Potěší účast Anity Mui a Anthonyho Wonga.