JimiH

Camp jak vyšitý s přehnaně literárními dialogy, postavený na absurdní zápletce, přesto plný atrakcí v podobě cronenbergovských nočních můr hrdiny, Hapkovy hudby, skvěle nadesignovaného auta a lesbické záporačky. Jan Schmid v roli Van Helsinga z psychiatrické léčebny byl skvělou castingovou volbou.

Nejsem cílovka, takže tu nebudu hanit žánrové tropy, které imponují jiným. Pochválím skvělý výběr hudby a řadu hezkých záběrů v přírodě a pochopitelně to, že to nastartovalo kariéru trojici talentovaných herců.

V úvodní pasáži stejně napínavé jako u prvního dílu a rovněž v druhé polovině je několik silných momentů. Celý horor je pak založen hlavně na pocitu nejistoty způsobené posttraumatickým stresem. Navzdory očekávatelným deus ex machinam jsem si ale film velmi užil a byl jsem po většinu stopáže napjatý jako struna.

Velmi přímočaré, ničím nepřekvapující, ale také mě nic neiritovalo jako u podobných béček. Prostě nenáročná oddechovka.

FPS patří mezi mé nejoblíbenější herní žánry a tenhle dokument opravdu zachycuje všechny podstatné milníky, byť pár odboček k menším titulům by neškodilo. Skvělé je, že tvůrci mluvili s ikonami jako Carmarck, Romero, Spector a mnoho dalších, a tak se většinu podstatných informací dovíme od nich. Přesto je zde i řada hráčů a novinářů, kteří dodávají cenný dobový kontext. Pro fanoušky FPS fakt povinnost.

Komiksárna, ve které nefunguje dramatická ani akční složka. Scénář kříží Interview s upírem s Vyvoleným, ale chybí mu cokoliv, co by diváka donutilo cítit vůči hrdinům sympatie (či antipatie).

Přes zjevné chyby v dějové logice i úmyslné televizní rozvláčnosti (byť jsem viděl o něco kratší Director's Cut) atmosférický film u kterého je vidět nejen Hooperův citlivý přístup k adaptaci, ale rovněž parádní práce trikařů, maskérů a set dekoratérů. James Mason svým hereckým výkonem zastiňuje všechny a sarkastické hlášky servíruje s velkou chutí.

Tentokrát si Chow a spol. vybrali slabší chvilku po stránce gagů, přitom zápletka je velmi solidní. Škoda.

Rolničky působí jako hraná verze animáku. Nic nedává smysl, scény a gagy se vrství na sebe bez ladu a skladu. Všechny postavy jsou naprosto nesympatické a totálně v zajetí konzumu, ale ve správném rozpoložení se člověk prostě baví tou obrovskou porcí WTF scén a dialogů. A je velká zásluha Arnieho, že to funguje.

Průměrné giallo, kterému se nedaří budovat příliš napětí, přesto je sympatické jak pracuje s tematikou tělesnosti.