JimiH

Mám slabost pro žánrové filmy, kde teenageři řeší vážné problémy a nemohou se opřít o dospělé, kteří včas nedokážou rozpoznat vážnost situace. Moje sestra vlkodlak je coming of age filmem, ve kterém se snoubí body horor s vlkodlačím tématem. Díky výborném castingu sester Fitzgeraldových i celkové atmosféře je to kultovka jak vyšitá.

Étaix nezapře lásku k němé grotesce. Jeho snílkovství je odsouzeno k řadě zklamání i trapnosti. Film střídá zběsilé dávkování gagů s pozvolným gradováním. Rozhodně ne pro každého, ale já si Nápadníka užil.

Časová kapsle osmdesátek, ve které se strasti dospívání a rozpadu rodiny prolínají s vampirismem, mulety, MTV estetikou a dost nápadnou snahou naservírovat dvanáctiletým klukům co nejvíce fanservisu. Pod tím vším se ale skrývá skvělá práce s budováním napětí, výborná práce týmu pro zvláštní efekty a Schumacherovo vypravěčství v té nejlepší formě.

Tahle země není pro nemrtvý. Derivát Walking Dead, kde si jeden ze spoluscenáristů uzmul hlavní mentorskou roli, aby si mohl zcela evidentně hlásat své evangelium. S chucknorrisovským sebevědomím si uzurpuje vůdcovskou roli, ačkoliv dělá přímo školácké chyby. Monology jeho společníka ovšem jeho moudrost vzývají a doslovně popisují řadu očividných skutečností. Sice podprůměr, ale lepší než kůlem do oka.

Camp jak vyšitý s přehnaně literárními dialogy, postavený na absurdní zápletce, přesto plný atrakcí v podobě cronenbergovských nočních můr hrdiny, Hapkovy hudby, skvěle nadesignovaného auta a lesbické záporačky. Jan Schmid v roli Van Helsinga z psychiatrické léčebny byl skvělou castingovou volbou.

Nejsem cílovka, takže tu nebudu hanit žánrové tropy, které imponují jiným. Pochválím skvělý výběr hudby a řadu hezkých záběrů v přírodě a pochopitelně to, že to nastartovalo kariéru trojici talentovaných herců.

V úvodní pasáži stejně napínavé jako u prvního dílu a rovněž v druhé polovině je několik silných momentů. Celý horor je pak založen hlavně na pocitu nejistoty způsobené posttraumatickým stresem. Navzdory očekávatelným deus ex machinam jsem si ale film velmi užil a byl jsem po většinu stopáže napjatý jako struna.

Velmi přímočaré, ničím nepřekvapující, ale také mě nic neiritovalo jako u podobných béček. Prostě nenáročná oddechovka.

FPS patří mezi mé nejoblíbenější herní žánry a tenhle dokument opravdu zachycuje všechny podstatné milníky, byť pár odboček k menším titulům by neškodilo. Skvělé je, že tvůrci mluvili s ikonami jako Carmarck, Romero, Spector a mnoho dalších, a tak se většinu podstatných informací dovíme od nich. Přesto je zde i řada hráčů a novinářů, kteří dodávají cenný dobový kontext. Pro fanoušky FPS fakt povinnost.

Komiksárna, ve které nefunguje dramatická ani akční složka. Scénář kříží Interview s upírem s Vyvoleným, ale chybí mu cokoliv, co by diváka donutilo cítit vůči hrdinům sympatie (či antipatie).