Oralfabet

Není to žádnej zázrak, ale celkem si mě to získalo. Největší mínus je asi, že tenhle muzikál trpí akutním nedostatkem bangerů, ale Selickova animace je prostě boží, a James a jeho hmyzí kámoši jsou sympatická parta, co to uvnitř té obří broskve dokáže celkem rozjet. Jen nevím, jak se cítit ohledně své neschopnosti rozlišit, zda má v sobě dynamika vztahu Jamese a francouzské pavoučnice nádech sexuální přitažlivosti nebo jde spíš o jakousi náhradu mateřské lásky. 7/10

Hned od první epizody je znát, že druhá série bude lepší. Z toho plottwistu z konce první řady to v první polovině mocně těží, a změna, která v seriálu nastala ho činí nesrovnatelně zajímavějším. Psychologická hra mezi Willem a Hannibalem je prostě fascinující od začátku do konce, navíc ani tentokrát samozřejmě není nouze o spoustu nádherně bizarních vražd. V druhé polovině to sice tempo trochu ztrácí, dějová linka s Masonem Vergerem a jeho sestrou působila dost nadbytečně a nepropracovaně (ikdyž vím, že se ještě oba budou vyskytovat ve třetí sérii, takže mě to až tak netrápí), ale finále to spolehlivě zachraňuje. Z toho, co jsem slyšel, usuzuji, že třetí série tuhle už nepřekoná, ale vždy se rád nechám překvapit. 9/10

Je to celkem dobrej, zajímavej, a v některých směrech asi na tu dobu dost odvážnej film, ale vyděšen jsem příliš nebyl, mou pozornost odváděl strašně legrační způsob, jakým tehdy lidé mluvili. Flapdoodle je absolutně úžasný slovo. 7/10

Nostalgicko-melancholická, snová atmosféra tohohle filmu je dost podmanivá a skvěle se k tomu příběhu složenému z hořkosladkých vzpomínek hodí, ale když dohraje závěrečná Playground Love, a já se z toho opojení vymáním, nacházím na tomhle filmu nějaké celkem zásadní nedostatky. Hlavně dost nevýrazných postav (všichni kluci z ústřední party jsou zaměnitelní, ani nevím, kdo z nich to celý vyprávěl) a pak taky celkem divná struktura (část s Tripem Fontainem je do filmu trochu zvláštně zakomponovaná). No a konec nezanechal tak silný dojem, jak asi měl... Celkově ale pořád dost slušný, vypadá to nádherně, hudba je super a Kirsten Dunst ztvárnila předmět obsesí náctiletých kluků (s náznaky skutečné, komplikované osoby, skrývající se pod povrchem) skvěle. 7/10

Klasickej Rick and Morty, ve čtvrté sérii jsme měli epizodu věnující se Rickově osamělosti, která byla plná fekálního humoru, tentokrát se zase rozpitvává jeho osobnost, a zároveň dostaneme spoustu... urinálního humoru? Ne úplně jedna z nejvtipnějších epizod, ale zase docela významná pro posun Rickovy postavy. Pobavilo mě hlavně, jak vážně byla brána postava Pissmastera.

Bohužel, do tohohle jsem se nějak nedokázal dostat. A v tomhle případě můžu říct, že je mi to fakt upřímně líto... Ten set design je totiž skutečně fantastický, a prostředí, které se Tatimu povedlo zobrazit dokáže vtáhnout, navíc bych řekl, že se i pro komedii dost hodí. Ale smysl pro humor s Tatim zřejmě nesdílím, většinou jsem ani nechápal, čemu se mám smát (výjimkou byl možná antický odpadkový koš). Ze začátku mi ta nevtipnost ani nijak zvlášť nevadila, jen jsem si užíval tu odlehčenou, příjemnou atmosféru a vizuální orgie, ale v druhé půlce začala být nuda celkem nesnesitelná. Ústřední myšlenka má něco do sebe a zpracována je příjemně nenuceným, nekritickým způsobem, ale na dvě hodiny mi to prostě úplně nestačí. A pan Hulot je hrozně nevýrazný protagonista (chápu, že nemá jít o žádnou komplexní postavu nebo tak něco, ale stejně bych od něj čekal trochu víc, když vystupuje v celé sérii filmů). 6/10

Nemůžu prostě milovat každý extrémně divný film, kombinující deset různých žánrů. Řekl bych, že Takashi Miike bude jedním z režisérů, jejichž díla si dokážu užít jen, když se aspoň trochu krotí. Trochu se bojím, že od něj nic kromě Audition nebude pro mě. Ps: Odkaz na Big Lebowski jsem fakt nečekal. 5/10

Celkem rozporuplná záležitost. Je to dost repetitivní, ale zároveň to díky převážně epizodní struktuře občas působí celkem uspěchaně, jednotlivé případy jsou sice zajímavé (možná vlastně až moc zajímavé, po chvíli to začne působit trochu směšně, když se každou chvíli objeví nový, extrémně kreativní sériový vrah), ale snaha uzavřít vše do konce dané epizody někdy trochu zamrzí... No a navzdory těmhle nedostatkům jsem si to dost užil. Vizuální stránka a hudba vytváří skvělou atmosféru, hlavní postavy jsou dost zajímavé, a herci, co je ztvárňují, odvádí perfektní práci. Madse prostě jako Hannibala nelze nemilovat, a jeho kulinářské eskapády je fakt radost sledovat. Nemohl jsem se sice po většinu času zbavit dojmu nenaplněného potenciálu, ale konec mě uspokojil a navnadil na druhou sérii, v níž už snad potenciál naplněn bude. Slabších 8/10

Na tohle jsem se těšil od chvíle, co jsem viděl trailer, a má očekávání jen narostla, když jsem zjistil, že režisér i jeden ze scénáristů dělali na Succession. No a mohu s radostí oznámit, že výsledek ta očekávání ještě překonal, bavil jsem se výborně od začátku do konce. To zařazení do hororové škatulky mi sice přijde trochu zavádějící (už úplně vidím, jak jen kvůli tomu sází někteří zdejší experti odpady), ale jako thriller a obzvlášť jako černohumorná komedie to funguje perfektně. Rozesmál mě snad každý záběr na nový chod a taky každý záběr na Nicholase Houlta, který si tady střihl tak dokonalého kokůtka, že si navzdory tradičně skvělé Anye Taylor-Joy a Ralphu Fiennesovi, ukradl film pro sebe. Asi jsou tam věci, co nedávaj smysl a tak, ale nic co by mě nutilo jít pod 9/10

Víceméně mnohonásobně lepší verze epizody Never Ricking Morty. Zase to vlastně nemá žádný solidní příběh a jde jen o meta dekonstrukci celého seriálu a bůh ví čeho všeho dalšího, tentokrát je tu ale dostatek zábavných nápadů a doopravdy zajímavých myšlenek na to, aby byla existence epizody plně ospravedlněna. Důkazem kvality budiž fakt, že jediný uživatel, co téhle epizodě zatím dal odpad, má v top10 film Morbius, a nemyslím si, že jde o ironii. "Jesus Baned me!"