Oralfabet

Fakt mě překvapilo, když jsem po shlédnutí filmu zjistil, že pan režisér natočil taky Zardoz, a to dokonce hned po tomhle. Jinak tenhle film byl originální v hodně směrech, ale to využití banja... wow. 7/10

Jsem zklamán, že žádná postava neřekla: "So what are we? Some kind of league of extraordinary gentlemen?" Teda aspoň myslím, přiznám se, že jsem nedokoukal.

Carey Mulligan je tady neskutečná, jinak oceňuji hlavně absenci násilí, která ale nijak neubírá na napětí či uspokojivosti, a pak taky zakořeněnost v realitě kontrastující s over the top stylem filmařiny, občas skoro připomínajícím třeba nedávné Birds of Prey. Fakt chytře vymyšlený revenge flick s hodně hustým závěrem. Btw: Asi bych se klidně podíval na předvídatelnou tuctovou romantickou komedii s Carey Mulligan a Bo Burnhamem. 8/10

Začátek mi lehce nesedl, jednak samozřejmě musí být neuvěřitelně složité představit najednou dvacet různých postav, jednak mě trochu zmátla celá ta záležitost s helikoptérami a pesticidem... Za chvíli jsem se ale do děje ponořil a vychutnal jsem si dosyta celé tři hodiny. Celou dobu jsem si to chtě nechtě musel v hlavě srovnávat s Magnolií, a (naštěstí) jde v konečném důsledku myslím o velice odlišné filmy. PTA si užívá drama a teatrálnost, plně využívá toho, že natáčí film a může si dělat, co chce. Z Short Cuts mám spíš dojem, jako kdyby Altman vzal dvacet různě propojených postav a nechal jejich příběhy, aby se samy vyvíjely, občas to působí skoro až dokumentárně a fakt jsem měl prostě pocit, jako kdybych sledoval osudy skutečných lidí. Nejvíc tady na mě zapůsobily různé drobné vtípky a okamžiky, co na sebe ani nijak nestrhávají pozornost. Pořád preferuji Magnolii, má v mém srdci prostě speciální místečko, zároveň ale myslím, že nemá smysl srovnávat, který film je lepší. Ale jedno srovnání stejně na závěr přihodím: Déšť Žab > zemětřesení. 9/10

Asi nejdojemnější, nejkrásnější závěr filmu, co jsem kdy viděl. Tu roli by nemohl hrát nikdo jiný, než Harry Dean Stanton. 10/10

Nemám ve zvyku přehánět, ale tohle mě snad emocionálně zasáhlo ještě silněji, než The Room od Tommyho Wiseau. 8/10

To, co o MacGruberovi (český překlad používat striktně odmítám) můžu rozhodně říct zcela jistě s čistým svědomím je, že na csfd mají i mnohem větší sračky klidně o 20% víc. Ale sračka to samozřejmě je pořádná. 6/10

Trochu mi tam chybí nějakej pravej banger, takhle je ta muzikálová část spíš takovým ozvláštněním (a bohužel taky občas zbytečným protahováním) dialogů. Ale stejně je tohle za mě zcela jistě příklad filmu, u nějž klady převáží zápory a také důkaz, že i v pozdější části Burtonovy kariéry lze nalézt nějaké klenoty. Kdybych znal ten původní muzikál, tak možná budu mít víc připomínek, ale takhle za 9/10

Dost mě pobavilo, když se Bruce u Vicky v bytě střetl s Jokerem a jediné, co udělal bylo, že jí rozbil nějakou vázu, zařval: "you wanna get nuts?" a nechal se omráčit. Každopádně i po letech celkem jízda, Nicholson sice není úplně na Heathově úrovni, ale pořád jde o jedno z nejlepších ztvárnění komikosvého padoucha. Burtonův potenciál pro naložení s touhle látkou je ale plně zúročen až v dalším díle. Have you ever danced with the devil in the pale moonlight? 9/10

Cronenbergova zbraň - když si v druhým dějství postava strčí pistoli do břicha, musí ji ve třetím vyndat a použít. 8/10