karlvonarbei

Natočit romantickou komedii ze světa populární hudby, k tomu s jistým nadhledem a docela sci - fi nápadem, kde lidé neznají Coca - Colu, cigarety, Harryho Pottera a především pak samotné Beatles, kolem nichž se vlastně točí celá ta neuvěřitelná idea příběhu, bez níž by mohl být tento film klidně propadákem roku, to není jen tak a jistě si zaslouží ocenění, stejně jako z pohledu běžného českého diváka - konzumenta poněkud do očí bijící fakt, že hlavním hrdinou je čestný chlapec indického původu, do kterého se zamiluje na britské poměry docela velmi pohledná bílá dívka. Je to trochu neuvěřitelný koktejl, který ovšem dobře funguje, agitka, jež lehce kritizuje někdy docela šílené poměry v hudební branži a zároveň celkem vypočítavě dokáže pracovat i se současnou popularitou Ed Sheerana, který představuje ve skutečnosti to největší dno po kvalitativní stránce, ke kterému dnešní lidstvo svým většinou naprosto zdegenerovaným vkusem nejen v hudbě vůbec mohlo dojít! Někdy nechápu, jak režisér a scénárista myslel některé ironické scény, ale asi moc člověk přemýšlí nad tím, kde možná není ve druhém plánu žádné další, hlubší sdělení. Film přitom, jak už jsem naznačil výše, prostě drží jako celek pohromadě a proto nemá cenu v něm hledat další nedostatky - přece dojem, což je v tomto případě lehké pobavení, je to nejdůležitější, co si člověk z filmu nakonec odnáší. Jako správný rýpal bych ovšem příště uvítal, kdyby hlavním hrdinou byl býval bílý chlapec, který udělá kupu dětí černé dívce, ale to by bylo proti současné propagandě multikulturních soudruhů nejen v Evropě..ale na druhou stranu, ČT může koupit práva a být si jista, že žádný "sluníčkářský" kodex určitě neporuší :-) Ještě dodám, že pokud by toto téma zpracoval někdo jiný, než právě Danny Boyle, film by ve výsledku vyzněl zcela jinak, ale on dokáže pracovat s kýčem jako jeho krajané Pet Shop Boys - balancovat na hranici kýče a přitom tam jen málokdy spadnout!

Nelze si nevšimnout, že příběh Johna, na rozdíl od story o Mercurym, je zde postavený na poměrně jiném přístupu - tvůrci totiž nic nepřikrášlují, nezveličují, ve srovnání pak například s filmem o Mötley Crue autoři nedávají ani jistou zhýralost hvězdy nijak na odiv. Tam, kde Queen vše ořezali do bezpohlavního vyprávění pro nepříliš kriticky uvažující diváky a tím jejich vlastní historii pohřbili v zaslouženě ostudném kýči, příběh "Rocketmana" nevynechává nic podstatného z kariéry Eltona a vše tak posunuje až na úroveň téměř psychologického dramatu! Zároveň také bylo velmi prozíravé u takto extravagantní postavy, jakou hlavní hrdina bezesporu je, film proložit scénami ve stylu muzikálu a umocnit tím celkovou atmosféru docela upřímného, naléhavě přemýšlivého a též zábavného i vtipného snímku. Eltona Johna vám prostě při vyprávění musí být upřímně líto, pokud tedy máte kousek srdce. Trochu bych ovšem vytkl fakt, že snímek působí dojmem, že tvůrci nějak "zapomněli" při nadšení z toho, co se jim již podařilo zfilmovat, tento snímek vlastně řádně dokončit, jelikož po rekonstrukci za ta léta již notoricky známého videa k jednomu hitu z roku 1983 je náhle střih, kdy závěrem běží na plátně již jen informace v podobě titulků a faktů ze života hvězdy, které následovaly odhadem po skončení 80. let. Pravda, v nejlepším se má určitě umět přestat a zřejmě jinak relativně klidných, zatím posledních 30 let života umělce již neposkytovalo autorům a konzultantům scénáře nic obzvlášť zajímavého, z čehož by se dal vykřesat ještě nějaký další vzrušující příběh, tak stále jistý pocit nedokončenosti tu prostě někde visí ve vzduchu. Proto také nemohu dát filmu plné hodnocení, ač jinak životopisné zpracování o tomto zpívajícím pianistovi je opravdu nad míru vydařené.

Strhující film bez zbytečných amerických či jiných manýrů, velmi syrový, pravdivý, smutný a napínavý - mistrovské dílo

Moje generace, jež v letech 1976 až 1988 zažila, zejména na začátku, masivní proruskou propagandu i prostřednictvím podobných filmů, by teď mohla klidně dílo Jdi a dívej se šmahem odsoudit, ale dějiny prostě nikdo změnit nemůže. A ano, soudruzi tímto způsobem velmi tlačily na pilu a jejich snaha tak přinesla většinou naprosto opačný efekt, jenže ani dnes, kdy se propaganda usídlila na opačném pólu, není možné být ignorantem, který se nebude chtít poučit z historie, kterou si však vždy na 100% interpretují vítězové po svém způsobu!. Zdá se, jako by Němci přinejmenším měli stejnou či dokonce možná i menší vinu, než slovanští Rusové, ale tento nijak podbízivý snímek každého brzy vyvede z podobně úchylných úvah - jistě, existuje více pohledů, ale to, že měli být vyhlazeni i Češi a stejně tak se s nimi zachází i v dnešní Evropě, to je snad každému nad 18 let se zdravým rozumem více než zřejmé. Tolik politický úvod a ze samotného filmu si musí nepřenositelný zážitek "užít" každý sám. A jsou to poměrně silná muka. Tak nezapomeňte, až vám novodobí soudruzi z Bruselu zase budou něco říkat v tom smyslu, že to s námi nějak myslí, tak si vzpomeňte na Jdi a dívej se..

Na hollywoodském klišé nezávislý evropský film mohl být artový, ale zvláštní střih, nepředvídatelná a stejně tak zbytečně absurdní pointa závěrem, nedobrý scénář a povrchní vykreslení postav - to vše dělá z tohoto filmu jen dost průměrný psychologický snímek, který ani nesnese nálepku zvanou krimi. Kdo je ovšem poněkud vnímavější, nebude jen tak celé dílko na druhé straně zas šmahem odsuzovat, při jeho sledování je nutné být nejen nadmíru empatický k tomuto snímku, ale zároveň mít i poněkud větší zkušenost ze sledování psychologických filmů různých úrovní a tím lze nakonec přeci jenom vykřesat z děje na plátně (obrazovce) i nějaká smysluplná sdělení.

Cruise se do role velmi hodil, obsazení ostatních herců i scénář si také zaslouží uznání. Čestně ovšem řeknu, že číst knížku by jistě bylo lepší. Renomovaný režisér se ovšem snažil a tak se za dvě a půl hodiny divák vlastně nemá moc šancí nudit.

V něčem samozřejmě nedomyšlený příběh, ale jako zajímavá sonda fungování mediálního světa a také hozený zoom na různé diváky všelijakých reality show, dobře fungující. Celé je to však postavené hlavně na hereckém výkonu Jima (také jak jinak, že?). Asi ve druhé třetině příběhu nám je po postupném dávkování představena celá pravda o filmu, ale protože závěru chybí jistá vypointovanost, film není nakonec tak dobrý, jak dobrý klidně mohl být.

S odstupem času spíše k průměru mířící snímek, ale na tehdejší dobu poloviny 90. let dílko stále zdařilé. Nechybí akčnost ani jistý kriminální příběh, který ve svém rozuzlení není ovšem příliš srozumitelný a je proto na samotném divákovi, aby domyslel možná i vlastní verzi toho, jak se celý příběh měl odehrát. Závěr filmu tedy spíše manipuluje s emocemi, staví výsledný efekt nad logiku a tím vše tak trochu znevažuje. Herecké obsazení je přitom velmi dobré, chybí však výrazné odlišení od podobných filmů tohoto žánru, kterých bylo a bude vždy přehršel. Není tedy proto vhodné příliš překombinovávat story a podceňovat tak intelekt diváka

Nenásilně sestavený příběh fotbalového boha 80. let, který velmi dobře vystihuje tehdejší atmosféru, jež je navíc až neobvykle dobře podkreslen vhodnou hudbou nejen z oblasti elektroniky. Dokument naštěstí absolutně postrádá mluvící hlavy a obrazový materiál nijak chaoticky neskáče v čase, ač samozřejmě v časové posloupnosti využívá i jistých reminiscencí, které celkově dotvářejí ucelený a smysluplný příběh. Možná dokumentu ještě něco málo chybí k tomu, aby byl považován za naprosto bravurní, ale i tak je to práce velmi zdařilá. Díky za podobné filmy.

Na to, jak byla 80. léta dle mého soudu v americké kinematografii strašná, film je i dnes velice dobře "na koukání" a rozhodně nevykazuje nějaké známky obrovské trapnosti. Jelikož začátek celé ságy nepůsobí tedy nějak přespříliš, celkem logicky na něj navazuje po 7 letech zdařilejší a také v mnohém (nejen trikově) pokročilejší dvojka..hlavní je ten fakt, že ani jednička není béčkový krvák. Raději si všimnu hudby, která podkresluje různé scény - tehdy bylo velmi novátorské nejen pro tento druh filmů využívat nové technologické vymoženosti z oblasti syntetizátorů, ale zvukový rejstřík nebyl přeci jen tak bohatý jako dnes, proto mnoho scénické hudby z let 1983 - 1987 dnes splývá v jednolité až nudné pozadí těchto snímků.