Fancipal

Stejně jako nezapomenutelná Irene Adler i Guy Ritchie postupuje v intencích mé můzy. Dost velké koule na to redefinovat definovatelné, díky očividně lásce ke knižní předloze a nutné dávce smělosti transformuje „britského“ Sherlocka do hollywoodské kabátu se zachováním toho nejpodstatnějšího - kouzla i srdce literární předlohy. Jistě, Ritchie si byl dobře vědom, že pokud chce (po finanční stránce) uspět, je potřeba provést nezbytné změny ve vzorci chování hlavních postav. Přestože literární detektiv působí oproti tomu filmové uhlazeněji, civilněji a konzervativněji, je Sherlock v podání výtečného R. Downeyho Jr. přesným prototypem sarkastického, akčního a svými souputníky často nepochopeného hrdiny 21. století. Změny reflektující tvář doby promítnuté v osobě hlavního hrdiny tak nejsou pošlapaním svatého kultu, ale logickým vývojem očekávání a přání masového publika. Navíc hlavní schopnosti a atributy osobnosti slavného detektiva zůstavají zachovány, stejně jako v knížce i zde předvádí sálodlouhé analýzy lidského chování a jednání, důkládnou prověrkou projdou jeho šermířské a boxerské schopnosti a na přetřes se dostane i jeho poněkud excentrický životní styl. Nezbytná charakterová obroda se nemohla nedotknout také detektivova „životní parťáka“ (stranou jakékoliv sexuální konotace, ty si tvůrci opravdu vymyslely) Dr. Watsona – znamenitý Jude Law. Mark Strong je důstojný soupeř, ale už v průběhu prvního dílu působí jako předvoj a příprava na příchod génia zločinu a Sherlockova osudového soupeře – Prof. Moriartyho. Nesmím opomenout zmínit vystoupení ženy všech žen. Dámy stejně prohrané, důvtipné a inteligentní jako slavný detektiv sám – Irene Adler. Rachel McAdams byla znamenitou volbou a její herecký výkon, stejně jako u jejích výše zmíněných kolegů je nezbytným prvkem, který dělá z nového Sherlocka nejodvážnější a jeden z nejlepších filmů roku a vzhledem k tržbám i pravděpodobnou stálici, kterou budeme potkávat na plátnech kinosálů v následujících letech s železnou pravidelností.

Sladce kýčovitý a emocionálně laděný film. Od první až do poslední scény lacině čitelný a předvídatelný. Co ale na tom, čas od času takový slaďák můžu, resp. vyžaduji, abych doplnil nízkou hladinu "cukru" v krvi. Navíc přes všechna žánrová klišé je chemie mezi ústřední dvojící nezapomenutelná a jedna z nejlepších, co jsem kdy v rámci žánru viděl. P.S. Rachel McAdams je anděl a tímto filmem si zajistila trvalé místo v mé osobní Top 10.

Emma Stone je nevolenou, nechtěnou a nefalšovanou královnou školních drbů poté, co si doslova vyfabuluje svůj fiktivní náruživý sexuální život, který ji okamžitě katapultuje do popředí zájmů všech mrštných jazyků a je začátkem jejího sysifovského tažení proti úzkoprské systémové mašinerii plné předsudků a nepochopení. Sympatické antré Emmy Stone do filmové světa je po zásluze odměněno nominací na Zlatý Glóbus, což je dle mého názoru, v rámci žánru, věc naprosto nevídaná. Pokud hledáte osobitou a svěží teen komedii s neotřelým humorem, inteligentními dialogy, která nemá potřebu působit za každou cenu vtipně, tak jste na správné adrese. Film, který toho nabízí mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát, stejně jako Emma Stone !

Jedno velké rétorické cvičení s nejlepšími britskými herci. Colin Firth si pevným krokem kráčí pro zlatou sošku. Jasná volba pro lidi znalých událostí na britském královském dvoře z poloviny 30. let, pro ostatní film s 12 nominacemi na Oscara.

Takhle kouzelná a ryzí romantická komedie se šarmantními herci tady nebyla od dob Nesvatbových. Herce musela vybírat filmová obdoba Warrena Buffeta, co postava, to trefa do černého. Metrosexuální ultrasamec Ryan „Armani“ Gosling pořadá neformální kurzy balení něžného pohlaví, což přijde mimořádně vhod Stevu „padavanovi“ Carrolovi (nikdo nepije vodku s brčkem stylověji než ty, Steve), kterého právě opustila Julianne Moore proživající svou vlastní krizi „středního věku“. Jako třešnička na dortu je pak symbol všecho zla David Lindhagen v podání Kevina Bacona (néé Lindhejgen :) ) a především nádherná Emma Stone, hledající, aniž si to uvědomuje, toho pravého. Během uvedení filmu do kin se všichni ptali Emmy na vypracovaný hrudník Ryana Goslinga. Místy jsem měl pocit, že je na tom založena marketingová strategie produkční společnosti. Zvláštní, nikoho nenapadlo se Ryana zeptat, jaké je to zatančit si s Emmou Stone na I Had time of my life, protože já bych svou nechuť k tanci, kvůli takové přiležitosti, odhodil stranou během jedné sekundy a to jsem strašný tanečník :)

Skutečné přátelství je dlouhodobou historií mapující úspěchy i pády životních osudů svých dobrovolných účastníků. Jedním z příkladů, nikoliv dlouhověkého, ale rozhodně zaznamenání hodného, je netradiční příběh mladé dívky a spisovatele ve středních letech, který je poutavou psychologickou introspekcí dvojice lidí, kteří nemají na první pohled nic společného. Nenechte se ovšem zmýlit, pod povrchem se skrývá příběh o ztrátě, smrti a bolesti. Film se může opřít o silné herecké výkony. Po letech obrozený Jeff Daniels je skvělý, ale je to Emma Stone, která je hvězdou celého filmu a doslova mě svým výkonem posadila na zadek. V 19 letech předvádí precizní a vyzrálý výkon oscarových parametrů.

Generační výpověd 80. let a nesmrtelný pomník Johna Hughese. "What can you do ? I can´t do anything. Everybody can do something."

Odpady některých místních uživatelů nejsou na místě. Forma a struktura pořadu odpovídá západním standartům, bohužel úroveň hostů, především z politického spektra, odpovídá některým rozvojejícím se zemím východně od našich hranic. Přirozeně z toho vyplývá, že tím nejlepším, co pořad nabízí jsou rigorózní a komplexní apolitické debaty předních odborníků z oblasti zdravotníctví, sociálního systému nebo zahraniční politiky. Ztělesněním úspěchu publicistických pořadů je osoba moderátora. Edukovaný, profesionální a uhlazený Václav Moravec je klíčovým a nezbytným prvkem, zapadajícím do prototypu a schématu moderní politické diskuze 21. století. Absence tohoto pořadu v programové nabídce tuzemských televizí by vypovídala o úrovni, zájmu a vkusu široké veřejnosti o věci veřejné, nikoliv o kvalitách pořadu samotného.

Nick Noolte konečně naplno prodal svou hereckou kreaci abstinujícího alkoholika :) ... OK, přelaďme na vážnou notu. Absence tohoto filmu, mimochodem přesně šitého na přísné oko filmové akademie, mezi desítkou nejlepších nominantů za loňský rok, je pro mě záhadou a po shlédnutí drtivé většiny z nominované desítky, asi i pro každého soudného divaka. Silný rodinný příběh plný nevyrčených slov, hořkosti, touhy po novém začátku v atraktivním prostředí jednoho z nejrychleji se rozvíjejících odvětví bojového sportu. Sportovní film, ve kterém samotný sport, ať to tak na první pohled nevypadá, hraje jenom podpůrnou úlohu něčeho mnohem důležitějšího, a to drakonické lidské cesty za upřímným odpuštěním.

Nemám slov :) … Říká se, že existují momenty a díla, která vydají za tísíce slov. To je i případ filmu francouzského režiséra Hazanaviciuse, který je v dnešním hlučném a barevném světě smělým počinem. Éra němého filmu kladla velký důraz na umělcovu osobnost, charizma, mimiku a řeč těla. Co je pro některé uměním, je pro jiné reliktem minulosti. Dynamické doba kráčí nezadržitelně vpřed a ti, kdo se nepodřídí trendům, jsou ostrakizování společenskými soupustníky do dějin zapomění. Úplně jiným způsobem, ale stejně jako v případě sympatického klučiny Huga, se jedná o návrat ke kořenům filmu, resp. do roku 1929, kdy získal hlavní cenu poslední němý film. Mým osobném favoritem byl snímek The Help, nepoštěstilo se, přesto mi nezbývá než smeknout imaginární klobouk a pogratulovat. Zlatá soška za rok 2012 není ve "špatných" rukou.