Seti

Pozitivně laděný konec byl naprosto předvídatelný, ale nebudu zastírat, že u mě zachránil odřenou třetí hvězdu (Morrieho finální trávníkové číslo bylo skutečně hodno potlesku :-). Koukal jsem na to především kvůli Benovi, jehož postava Jaye měla sice dost velký potenciál, ale nemyslím si, že ho scénárista dokázal využít. Takhle se jeho projev ztenčil jen na unavené zírání, nepřítomné bloumání a jednu sprinterskou vložku, což je vážně škoda. Zbytek ansámblu nebyl ničím překvapující. Celkové vyznění je u mě tak za 2,5, určitě jsem v danném žánru viděl lepší záležitosti.

Oceňuji hlavně fakt, že před téměř 50 lety měli filmaři u nás koule se do podobného projektu vůbec pustit. A výsledek nepůsobí ani trochu trapně. Určité momenty jsou sice úsměvné a celou první půlí jsem se musel dost prokousávat, vše je však vyváženo řádnou porcí napětí i dramatu v polovině druhé. Z Ikarie jsem měl dost strach, ale nakonec mě československá vize budoucnosti celkem překvapila. Už je mi to trapné, ale opět se ptám, zda se něco žánrově podobného někdo odváží u nás natočit i dnes. Ikarie (nebo třeba dnešní Moon) jsou důkazy, že zajímavé scifi lze natočit i bez holywoodského rozpočtu.

Docela zajímavý filmový chameleon, který místy dokáže navodit velmi slušnou atmosféru, ovšem místy dokáže také pěkně nudit a upadat až do trapností (poslední minuta je naprosto zbytečná a totálně ruinuje celý konec). Kdo nemá rád herectví Nicka Cage, tak ať se připraví, protože tady vážně tragicky přehrává.

Těžce béčková "Direct to DVD" záležitost. Zápletka postavená na tom, že se třičtvrtě filmu banda vymaštěnejch rádobychytráků v čele s Mattem Dillonem snaží dostat do auta, vážně neni cool. Neni to ani napínavý, v určitejch momentech to naprosto postrádá logiku, akce nula, ale největším hříchem je určitě naprosto zoufale nevyužitá herecká grupa. Trailer byl slibnej, ale nakonec se ukázalo, že po jeho shlídnutí, už neni třeba na film vůbec koukat.

Příběh u mě za 3, ale vzhledem k tomu, že je naprosto skvěle natočen, tak tu hvězdu přihodím. Forma je podle mého názoru to nejzajímavější, co Mechanický pomeranč nabízí. Děj zasazen do neurčitého období, zajímavě pojatý způsob vyjadřování a to jak slovního, tak výtvarného a navrch brilantní Malcolm McDowell. Obsahovou stránku jsem popravdě asi úplně nepochopil. Co se mi vlastně Kubrick snaží sdělit a kam jeho film směřuje? Že násilí plodí násilí? Že si společnost za svoje "výplody" může sama? Že mohou být vládní praktiky slizké, nekalé a totalitářské? Že i dobrý úmysl může mít tragické následky? Že zlo není nikdy po zásluze potrestáno? Že je chybou pokoušet se změnit lidskou přirozenost, nebo že to vůbec není možné? Skutečně nevím, zda jsem zachytil pointu...

No jo, každej musel někde začínat, že jo Bene...Ten pohled polopsychopatickýho šílence si ale měl už tenkrát a sem hodně rád, že sis to uvědomil :-)

Dvojka Boondock Saints už prostě nemá takový koule jako první díl. Duffy pouze recykluje a různě variuje snad všechny svoje schémata a postupy z jedničky, jen se je snaží povýšit na druhou. To však ne vždycky funguje. Nejen, že se tím film roztáhl na zbytečné dvě hodiny, ale taky všechny napoprvé skvěle fungující cool věci už zdaleka tak cool nejsou. Nový sidekick Romeo nemůže Rocca nahradit ani v nejmenším a ani Eunice, i když v kovbojskym byla neskutečně hot, na Smeckera prostě nemá. Příběhová linie táty McManuse je dost laciná, ale ve filmu mi sedí solidně a nepůsobí nijak trapně. Největším Duffyho trumfem jsou tak opět dostatečně stylový přestřelky, který má prostě v krvi. Závěr je zajímavým příslibem, ale že bych si při pomyšlení na trojku ucvrnkával, tak to určitě ne.

Velmi originální ve všech směrech! Mé druhé setkání s Aspergerovým syndromem bylo ještě o kousek zajímavější než to první. Obsah v podobě poštovního vztahu mezi dvěma na první pohled zcela odlišnými lidmi, kteří mají na pohled druhý přeci jen spoustu klíčových věcí společných, se skvěle snoubí s netradiční formou (např. barevné lazení či celkový výtvarný dojem), a tvoří dohromady skutečně neobvyklý a interesantní celek. Kdo má chuť okusit na filmovém dramatickém poli něco alespoň trochu jiného, tak mu můžu Mary a Maxe vřele doporučit.

Námět mi přišel dost zajímavý, ovšem režisér z něho nic vyjímečnějšího nedokázal vytvořit. Řekl bych, že odpoutání od čistě romantické roviny by filmu jen prospělo a z časoprostorového turismu by se přimícháním trochu toho napětí nebo zásadnějších dějových zvratů a vedlejších zápletek stala mnohem příjemnější dovolená. Nemůžu si pomoct, ale v téhle podobě mě to prostě nudilo. (Pokud se scénárista držel striktně literární předlohy, čímž se moje námitky a návrhy stávají bezpředmětné, tak mi nezbývá než konstatovat, že to musí být skutečně velice "poutavé" čtení.)

Zombieland neměl děj, nebyl napínavý a ani moc vtipný. Co tedy na něm stálo za to? Jednoznačně postavy a situace, ve které se nacházely. Woody Harrelson byl ve svém hadím kabátku a se zahradnickými nůžkami fakt cool, Jesse Eisenberg je přesně takový "Michael Cera" looser typ, kterého od něj podle vzhledu každý očekává, no a děvčata svoji úlohu také splnila (i když třeba Abigail neměla moc co hrát). Pár hlášek a scének bylo ale vážně supr (scéna s Harleyem je můj favorit). Na Zombielandu bylo vidět, že ho všichni dělali jen tak pro radost, a že si při natáčení asi setsakra užili.