Charlizee

Kdyby snímek netočil bláznivý fanatik, byl by výsledek úplně jinde. Látka je to totiž skvělá. Simcha Jakobovici ale nenatočil dokument (jenž má být především neutrální), nýbrž snímek, ve kterém se nás všemi prostředky snaží přesvědčit o historické senzaci a velkoleposti objevu... Štáb mi navíc potvrdil domněnky o americkém intelektu, když někomu tu a tam uklouzla z úst opravdová perla (a v sále to vždy vyvolalo bouři veselí:-)... Po zhlédnutí si říkám - nee!!! takhle vypadají američtí dokumentaristé??? Třetí hvězdičku uděluji za to, že dali tvůrci dostatečný prostor i odpůrcům svých teorií + za to, že jsem se nenudila. Nutno ale podotknout, že za to nemohou tvůrci, ale látka, která mě celkově zajímá...

Když tento komentář píšu, má film 14 velmi kladných hodnocení - tzn. 4-5* a pouhá dvě dvouhvězdičková (mé je třetí)... Shodou okolností ta dvě zmiňovaná hodnocení udělili mí kolegové z olomoucké filmové vědy - tento počin jsme měli možnost zhlédnout při včerejší projekci na AFO (15.4.2008). Aniž bychom film po skončení nějak rozebírali, naše hodnocení jsou stejná. Všichni zde Háchu ospravedlňují, vysvětlují, jak to s ním bylo... Ale zamyslel se někdo nad samotnými filmovými prostředky? Ano, tento dokument nám dokládá důkazy o nevděčné roli dr. Emila Háchy, ale o tom si snad můžeme se stejným výsledkem přečíst i knihu či report v novinách. Tak, jak byl dokument natočen, troufám si tvrdit, by to zvládl kterýkoliv ze studentů po 2semestrovém audiovizuálním praktiku a byla by to výborná školní práce. Jako zástupce české soutěže na AFO působí dokument nepatřičně. // Zajímavý comment: eodeon.bloguje.cz - sekce Festivalový deník

Všichni tady pějí chválu na skvělé herecké obsazení a právě to jsem já nějak postrádala. Ne že by herci hráli špatně, to rozhodně nemám na mysli, ale knihu jsem v těchto dnech dočetla a charaktery vylíčené Jane Austen jsem ve filmu jaksi nenacházela. Samozřejmě se to netýká všech. Kdo mi obsazením neseděl jsou především Emma Thompson a Hugh Grant. Jak už jsem zmínila, není to kvůli tomu, že by nehráli výborně. Emma byla opravdu skvostná, ale v roli Elinor na mě působila...staře... Podle knihy jí má být do 25 let, což Emma v té době přetáhla o desetiletí... Na výběru Hugh Granta pro ztvárnění Edwarda mě zarazilo to, že v knize je vykreslen jako nepohledný muž - což musíte všichni uznat - Grant není... Když o tom teď přemýšlím, s výběrem ostatních herců problém nemám, zarazila mě jen tato "ústřední" dvojice. Zbytek je opravdu vybrán, dá se říci, ideálně, i když ty charaktery byly mnohokrát zbaveny právě té "austenovské" charakternosti - plukovník Brandon byl od začátku příjemný a vstřícný, čímž se od literární postavy, která byla upjatá a uzavřená, zcela lišil. Ale co mě mrzí asi nejvíc je to, že spousta myšlenek z předlohy, se na plátně nějak vytratila. Ve filmu mi určité dechberoucí pasáže připadaly směšné... Celkově mě tento snímek ani z poloviny nepohladil na duši tak jako jeho literární předloha a v porovnání se včera zhlédnutou Pýchou a předsudkem na mě působí jako Jane-Austen-odvar...

Lepší než Rozum a cit, ale ze začátku trochu zmatené (možná to dělá to množství postav) a pořád trochu jinde, než literární texty Jane Austen (podrobněji komentář u zmíněného Rozumu a citu). Co mě dostávalo nejvíc, bylo ponižování Elizabeth ze strany matky, že jí sice byl dán do vínku bystrý rozum, ale krásy bohužel moc nepobrala... Ne že by mi to bylo proti mysli vůči samotné hrdince - tu když ale hraje Keira Knightley, tak tyto poznámky působí směšně. Nejen že zastiňuje svou "krásněnjší" starší sestru, ale je obecně jednou z nejkrásnějších současných mladých hereček. Nebo snad špatně vidím? To by pro nás, obyčejné smrtelnice, znamenalo téměř pohromu:-)

Je to doják prvoplánovaně těžící z momentální značné obliby Jane Austen, ale nemůžu si pomoct, mám z toho ještě dnes (3 dny po zhlédnutí) takový blažený pocit. Když jsem se na snímek začala dívat, čekala jsem šílenou hrůzu - po přečtení všech zdejších komentářů. Anne Hathaway mi to od začátku všechno potvrzovala - nemůžu si pomoct, ale její ztvárnění mi přišlo jako výsměch Austen. I co se týče vzhledu - nedívala jsem se na slavnou spisovatelku, ale pořád jen na herečku Anne, kterou v tom filmu oslovovali Jane. Pak mě zarážely určité dialogy, reálie atd., které by v 19. století nebyly možné (i v porovnání s průkopnickými texty Jane...); byly to sice detaily, ale hodně ovlivňovaly celý průběh + konečný dojem. A úplně nejhorší byl rychlý přerod role Jamese McAvoye z muže do větru v muže oddaně milujícího. Strašně moc tam chybělo vybarvení psychologie postav (nejen jeho), tady ten přerod mě na dobrou chvíli totálně vytrhl z děje, působil přesmíru uměle. Nedokážu Vám tady teď vysvětlit proč se mi ten film ale nakonec líbil. Možná je to právě díky odzbrojujícímu Jamesi McAvoyovi, možná kvůli nádhernému obrazovému ztvárnění, možná kvůli působivě žalostnému konci... Ten film je přesným příkladem toho, kdy srdce plesá, ale hlava zůstává pevně přikovaná k zemi...

První hodina mě totálně posadila na prd... Dílo na mě působilo jako svěží závan měnící se čas od času v pořádnou vichřici, kterou mi prolínání příběhů působilo v hlavě. Příběh je dokonale propracovaný, v první půlhodině navíc se zajímavými vizuálními ozvláštněními (velmi mě pobavila např. žlutá "sportovní" tužka při popisování obrazu padajícího sebevraha). Postupem pro mě ale začal děj stagnovat, přišlo mi, že mi nic nového už nepřináší, dokonalý spletenec vztahů jsem pochopila dřív než jsem měla... Začala jsem sledovat čas... Ten se od 120. minuty nepříjemně vlekl a jak jsem si na začátku přála, aby film neměl konec, tady jsem se za něj téměř modlila. Šílela jsem z neustálého jekotu, který hrdinové vyluzovali a má nervozita z toho, že konec je ještě daleko, by se dala přirovnat k potítku u maturity:-) Při srovnání 3 hodin u Magnolie a nedávno zhlédnutého Barry Lyndona pro mě vítězí Barry o několik světelných let (i když srovnávání odlišných žánrů neuznávám, v tuto chvíli mě žádný jiný film této délky nenapadá...). Připouštím, že to všechno může být moje vina, ale ta druhá polovina mi Magnolii shodila na výsledné 4*... Přišlo mi, že ta přílišná genialita sama sebe shodila... Věřím, že při příští projekci, kdy budu očekávat takovou dějovou rozsáhlost, budu z filmu tak totálně odrovnaná jako mí kolegové z olomoucké filmové vědy. P.S: Naprosto mě odrovnala situace, kdy Julianne Moore hystericky ječí na lékárníka, který si neuvědomuje svou "ubohost" - velmi podobná situace se mi stala a možná jsem v konečném výsledku vyváděla ještě víc. Když se to nakonec spojí s hláškou P.S.Hoffmana (v rámci jiné situace), ve které Tomu Cruiseovi po telefonu vysvětluje, že takové situace se opravdu dějí i v reálném životě a nekoukáme na ně jen ve filmu, tak při tom člověka opravdu zamrazí.

Muzikály mě moc neberou, ale pro Burtona mám slabost. Obrazově pro mě naprosto uchvacující, krásné burtonovské obrazy, které jako bych viděla u sebe doma na zdech:-) S dějem je to malinko horší. Dá se říct, že nebýt ze začátku narychlo vylíčených okolností a později přerývaným příběhem Anthonyho a Johanny (bez kterého bych se vcelku obešla), tak příběh stagnuje. Kupodivu to ale nevadí. Na herce je proč se dívat a trojka Bonham Carter - Rickman - Depp je pro mě jako balení 3 v 1 (myšleno 3 moji oblíbení herci v 1 filmu:-) Bez zpěvu by film byl pro mě stravitelnější, ale na druhou stranu jsem ráda, že existuje muzikál, který si zvládnu pustit ještě jednou, možná i dvakrát:-)

Když jsem šla do kina, netušila jsem, o co jde - film vybíral kamarád, který mi obsah nebyl schopen nijak přiblížit. Při prvních 5ti - 10ti minutách jsem si říkala, že to bude utrpení, pak mě ale Phoenix strhl svou přesvědčivostí, kterou vzápětí doplnili i Wahlberg s Duvallem a už jsem se vezla... Když bylo po všem, nevěřila jsem, že je tak málo hodin. Přišlo mi, že jsem filmem strávila mnohem delší dobu... Nutno poznamenat, že délka se mi neprotáhla nudou, ale naopak dějem, který mě chytil. P.S: Phoenix je opravdu výborný a já se tady dušuji, že už o něm nikdy neřeknu půl křivého slova:-)

Pokud budu film posuzovat pouze v rámci německých TV filmů, tak se rozhodně jedná o jeden z těch lepších počinů - proto ***. Jinak je to další z řady "harlequinek," které Nova pouští ráno důchodkyním, aby si pobrečeli nad tím, co všechno jim v životě uteklo. Když oni někteří chlapi dokážou být tak strašně romantičtí a zásadoví...áaach:-) (Zatímco jim doma leží na válendě dědula s lahváčem v ruce...)

Po Goyových přízracích jsem doufala, že už nikdy Javiera Bardema neuslyším ve filmu mluvit anglicky... Chyba lávky. V Choleře má ale aspoň tu výhodu, že stejně jako on mluví většina herců, a proto jeho projev nijak zvlášť nevybočuje. Nic to ale nemění na absurditě Newellovy volby, kdy běžným dorozumívacím jazykem v Kolumbii je (špatná) angličtina. Ta stejně jako se bije s prostředím, bije se i s Marquézovým magickým realismem. Bardemova postava je plochá a nedivím se Fermině, že si vybrala zajímavějšího Bratta:-) Předěl mezi mladým a starším Florentinem, kdy se na plátně zničehonic objeví Bardem je přinejmenším překvapivý a divák si na jeho přítomnost musí nějakou tu chvilku zvykat. Co se týče Ferminy - zase taková krasavice to není a stárnutí jí prostě nemůžete uvěřit (i když se maskéři jistě činili). Uvěřitelný je pouze její hlas, který se postupně prohloubí. Další nedokonalosti vypisovat nebudu, přečtěte si ostatní komentáře:-) K závěru jen musím podotknout, že i přes tu spoustu chyb jsem se v kině nenudila, jak píší ostatní. Příběh mě zaujal (ne ten, který vypráví scénář, ale ten, který věřím že Marquéz napsal) a dohnal mě k tomu, že po knize v brzké době sáhnu... A pokud to stejně udělá více lidí, je to pro pana autora jistě jen dobře:-)