mcleod

Ehm, no... takový pěkný průměr, na který se dá koukat. Ale nebýt velmi sympatické Anyay Taylor-Joy a výborného hereckého výkonu Jamese McAvoye, kterému už nikdy nebudu věřit, že v jádru své osobnosti není psychopat, tak to byl docela brak. Navíc plný "psychologických" blábolů, jejichž děravost jsem odhalil i já bez jakéhokoli vzdělání v tomto oboru... nejhorší v tomto byla ta pseudokonference, u které jsem se nevydržel nesmát. A co je nejhorší... z celého filmu se mi nejvíc líbil Bruce Willis :-)

Jeden z nejlepších klasických filmů, jaké jsem poslední dobou viděl. Především scéna se samotným atentátem mě přikovala k obrazu, od kterého jsem se až do konce filmu nemohl odtrhnout. Takové ryzí napětí, které sršelo z celé té scény... Stejně tak závěrečný boj v kostele byl neuvěřitelně silný svým realistickým zpracováním hrdinství těchto pánů bez nějaké přehnané akčnosti či patetičnosti. A to, že bylo vše natáčeno v lokalitách, kde se skutečně tyto události odehrály (samozřejmě mimo již neexistující zatáčku s atentátem, která ale byla nahrazena výborně), jen podtrhlo kvalitu, na které si filmaři dali opravdu záležet. Zkrátka nemám, co bych filmu vytkl a nechám se dále unášet dobrým pocitem z právě shlédnutého výkonu... filmového i historického.

Obrazově svou expresionistickou scénou výborný film, ale příběh (až na zajímavý závěr) teda nic moc. Pro mě nejsilnější dojem, který jsem si odnesl ze sledování tohoto filmu, byl děs a pachuť ze způsobu využití tématiky psychiatrie vzhledem k všeobecně známým poměrům v tehdejších léčebnách a předsudkům panujícím v tehdejší společnosti a u většiny tehdejších diváků vůči bláznům a všem psychicky se odlišujícím lidem (včetně tehdy jistě děsivých náměsíčných). No, znám hodně lepších němých filmů, například od Friedricha Wilhelma Murnaua, když už jsme v tom Německu. Ale přesto bych Kabinet doktora Caligariho ke shlédnutí doporučil, zajímavý film to rozhodně je.

Bohužel neznám básníky zmiňované ve filmu, ale něco mi napovídá, že půjde o film založený na jejich básních, podobně jako je dřívější Jarmuschův Dead Man založený na díle Williama Blakea. Na rozdíl od romantického rozervaného filmu přecházejícího do pekelné mystiky v případě staršího filmu, zde máme možnost vychutnat si a prožít poezii psanou obyčejným životem, který nehledá velkolepost, ale poetiku v maličkostech a i v těch nejmenších a nejpodivnějších postavách v našem okolí přinášených každým dnem každému z nás. Dnem za dnem stejným, ale přesto pokaždé něčím vybočujícím. Básník dokáže tuto jemnou krásu života zachytit ve verších... stejně jako každý jiný člověk, který dokáže vnímat poetiku okolního světa. Co tedy dělá básníka básníkem? To, že vydá své verše všanc veřejnosti, která je pouze změní ve vlastní dvojče... něčeho podobného, ale přitom jiného, než co původně zamýšlel sám básník? Nebo to, že dokáže otevřít oči a srdce a vnímat svět? Takovému básníkovi je jedno, zda jeho básně kdokoli spatří... ani jejich zánik nic neznamená. Život pokračuje dál, den za dnem... v těch nejhorších chvílích si zkrátka stačí jen říct: "Byl bys raději rybou?"

Trainspotting mám hodně rád, takže jsem se na toto pokračování samozřejmě jako mnoho dalších také těšil. A částečně jsem byl spokojen. Nevím, jak bych film hodnotil jako samostatné dílo, ale pokračování se vcelku povedlo. Snad díky tomu, že se děj posunul o 20 let dále a postavy jsou už hodně jiné, ale snad i proto, že se režisér přesto nesnažil oprostit od odkazů na první film. Ty mi vůbec nevadily, zapracoval je velmi vhodně jako vzpomínky edinburghské spodiny na promarněný život, který se zdál být tak živý pod náporem heroinu. Tím se ale dostávám k jednomu zásadnímu problému tohoto filmu ve srovnání s jeho předchůdcem. Právě ona živost a obrazová originalita představující vnímání světa feťáky je to, co do značné míry buduje kult Trainspottingu. Co ale představuje druhý film? Co je tím pokřiveným světem po tolika letech, který by budoval zajímavý příběh, oživoval film originálním obrazem a nechal se podbarvovat výbornou hudbou? Začátek cosi naznačoval, ale náhle se vše nové vytratilo a mé nadšení ke konci filmu už trochu opadalo. Ale co, i tak byl návrat k mému oblíbenému filmu hezký.

Německé filmy mám hodně rád, u německých komedií ale už občas váhám. Pár výborných jsem už viděl, ale většinou nijak neohromí. A to je i případ tohoto filmu... ničím výjimečného klasického filmu 90. let, který se podobá řadě dalších nevýrazných komedií tehdejší doby, spadající do průměru nejen příběhem, ale i svou vtipností. Ani odkaz filmu v jeho závěru diváka neusadí zpět do křesla. Zkrátka film, který neurazí, ale ani moc nenadchne... jediné, za co jsem hodně rád, že film očividně nebyl inspirován tvorbou Quentina Tarantina, jak je uvedeno v textu distributora... koho tohle napadlo?

Dlouho jsem znal jen jedinečnou intelektuální diskuzi nad Biblí... "Tahle kniha je pro mě teda literárně nevyvážená. Ona je ze dvou zcela neadekvátních částí... jedna je tlustá a stará a druhá je tenká a nová. A my během tý starý čekáme na hrdinu, on nepřichází... a ta nová je jenom vo něm! A to je ta aviváž. ...která je jednou z mých nejoblíbenějších komediálních scének. Teprve nyní jsem se však dostal k celému záznamu a musím říct, že přes jeho velkou podivnost, se mi vlastně i v celku hodně líbil. Hlavně výborný rozhovor mezi řidiči náklaďáku a autobusu. "No, čoveče, barák teda zrovna moc né, víš." A i zbytek je hodně divně vtipný.

"A hele, hrabě Sternberg už je v gala. Tady si to kvádro moc neužijete Sternberg. Na stavbě rozhodně ne. Tam konečně vy buržousti poznáte, co to je tvrdá dělnická práce. - Omyl svobodníku. Já jsem feudál. Buržoazie je naším společným nepřítelem. - Mlčte!" Nejlepší vtip výborné komedie :-)

Filmu o Máchovi, mém nejoblíbenějším básníkovi, pokud by byl byť jen trochu povedený, bych ani nemohl dát jiné hodnocení... navíc, když je zajímavý, dobře natočený a Rudolf Hrušínský v něm vypráví mé nejoblíbenější Máchovy verše krásně doplňující právě probíhající dění. Františku Vláčilovi se povedlo nejen přiblížit osobnost největšího českého romantika, ale také zasadit jeho život do sobě vlastní nepospíchající atmosféry plné běsu a zkázy... kdo jiný mohl natočit takový film, hold velkému rozervanému básníkovi. Pravdou je, že jeho starší filmy mají trochu propracovanější obrazovou složku i silnější onu vláčilovskou atmosféru... pokud by se jim více podobal, mohl být ještě zajímavější. Ale i tak jsem spokojený.

Ó, tak tohle bylo hodně velké zklamání... Každým okamžikem stále nudnější film o různých podobách lásky, které jsou ve svém principu vlastně všechny navlas stejné (čekal jsem větší rozhled mimo úzkou poněkud depresivní škálu). Film před mýma očima proběhl bez jakékoli hlubší myšlenky, kromě pár zajímavých vět a jakéhosi neurčitého depresivního pocitu o marnosti mezilidských vztahů, bez vývoje a bez elementární zajímavosti. Film, na který jsem se v posledních dvou desítkách minut už nevydržel dívat, protože má vzrůstající nenávist vůči němu již přesáhla únosnou míru.