Cushing

Sociální drama jako komedie? Jedině tak! Výpověď je pak ještě účinnější. Klobouk dolů! (Trenky si nechám.)

Pro mě ten nejmilejší Woody. Třeba i za pět hvězd. Ale mám k tomu filmu osobní vztah...

Tak italské, až roztomilé. Oceňuju především krásné nasnímání sicilské přírody a měst, taky ty opulentní interiéry, kompozice atd. Scénář je mi v tomto případě ukradený. Ale aby to bylo sexy, musel by do toho ty milostné scény natočit Tinto Brass. PAK by to syčelo jak polenta na pánvi.

Legrace, která ke konci začne unavovat, ale pochopím, že to někdo může (chce) vidět znova a znova. Dřív jsem říkal, že spousta pohodářů, rozuměj "dobrovolných loserů", se ráda s Dudem identifikuje. Dnes už to neříkám. Ta postava, jak je napsaná, mi začala být sympatická, a Bridges ji podal skvěle. Jenom nemůžu najít ten moment, kdy mě to (a proč) přestalo bavit. A Barton Fink pořád vede.

Obyčejný příběh, kteý zas až tak obyčejný není, spalující láska, která dokáže ničit. Viděl jsem dvakrát a chci vidět znova. Štve mě, že někdo má tu potřebu a dá si tu práci to prostříhat. Beatrice Dalle je ošklivě krásná a jde z ní strach. Jak bych obstál já, kdybych na její hrdinku narazil? Pět hvězd? Možná i tak.

Pro mě nejlepší coenovský film. krásný příklad filmové postmoderny, zcizující příběhovou fikci, a přesto ji nabízející v jiné rovině. Když jsem to viděl poprvé, byl jsem z toho zklamaný jelen. Napodruhé a napotřetí jsem si to náležitě užil.

Mám rád jedničku i dvojku, která zas až takovou dvojkou není, spíš variací. Tohle mě nechalo chladným.

Praštěný začátek, pak úchvatný skok do budoucnosti (a do taxíku), pak postupné upadání do mezižánrové komedie, která není moc vtipná, a zcela předvídatelný konec. Ke konci filmu mi bylo trapně. Promarněná šance. Ale některé obrázky mi zůstaly před očima. ... no jo, jenže po letech... Je tu s námi pořád big bada boom, že?

Erben pro jedince mdlejšího vkusu a sledovače tv reklam. Taky někoho jiného než mě rozčiluje Brabcova manýra věčných kamerových jízd? Opravdu to není režisér, pouze kameraman s vyšší ambicí, bohužel v jeho případě nezdravou. A jako kameraman by měl mít větší cit pro kompozici obrazu - jeho obrázky by vyfotografoval každý šikovnější amatér, ale to je na výtvarně laděný celovečerní film málo. No nic -- prostě pokus. Škoda, že se látky neujal takový Michálek, v jeho podání by mě to asi přece jen zajímalo. Čekám tedy, kdy po látce sáhne někdo další -- někdo, kdo tu úžasnou literaturu bude umět kongeniálně přenést na plátno. Někdo povolanější. (A zatím Brabec chystá Máj. Au au.)

Chvála jiřího Vejdělka je, aspoň v případě tohoto dílka, hodně přehnaná. Viewegh se v knize i scénáři vysmívá tomu nízkému, aniž by oplátkou nabídl cokoli vyššího -- tím pádem tomu chybí balanc. Vychází to nutně nikoli jako satira, ale jako plocha -- jakýsi plošný pohled na všechny ty trapné a odporné či aspoň dojemné lidičky, které nakonec musíme mít rádi, vždy ťsami jsme jedni z nich. Sled scének, kterým chybí výraznější propojení, snad právě kromě toho autorského úsměšku, který poněkud křečovatí v dialozích tak banálních, že by se za ně nemusel stydět ani nekonečný televizní seriál. Tohle není FILM -- to je díl jakéhosi seriálu, který by se takto mohl opravdu opakovat ad infinitum. Předloha, scénář, výsledný snímek, všechno to sborově lže, že jsme všichni takoví jako lidoví a směšní a v podstatě stejní -- koneckonců (říká se nám tu), může si holka s velkým nosem vybírat milence? Nemůže, a proto bere, co je, třeba šmíráka, vždyť je to venkoncem hodný kluk. Ble. Pokud chce někdo takhle vidět svět, má moji soustrast.