Cushing

Film o/proti katolické inkvizici? Snad. Ve své době byl "čten" úplně jinak.

Když se řekne klasika, je to pro mě tohle. A přece to klasický western není. Možná právě díky tomu ten dlouhý život tohoto díla. Možná věčný život.

Tohle se povedlo, řehtal jsem se jak kůň. Románovou předlohu jsem četl třikrát a věřím, že ne naposled. Nabokov je jeden z největších autorů 20. století. To se nedá říci o Lyneovi jako o filmaři, i když má pár dobrých kousků. Starší filmové verze Lolity neznám, snad proto jsem se náležitě provinile bavil touhle. Mimochodem prý existuje nějaký peprnější sestřih. Tak TEN bych chtěl vidět. A druhé mimochodem -- paní Melanie Griffith je tady dokonalá, ač jsem na ni dosud v jiném filmu, pokud se nemýlím, nenarazil. A Irons -- tehdy na vrcholu.

Toho lolitkování je tam na mě nějak moc. V podstatě je to komiks pro dospělé.

Po třiceti letech už mám úplně jiný názor. Tohle je nehynoucí klasika, již je možné zhlédnout třeba dvacetkrát. Chci říci třicetkrát.

Manipulativní, lživý film, jehož "kouzlu" jsem bohužel jednou propadl, když jsem ho kdysi viděl v Anglii v kině. Teď si už na "koncentrák upravenej pro Američany, aby se na to dobře koukalo", dávám sestsakra pozor -- díky židovskýmu kamarádovi, kterej byl na Spielberga tak naštvanej, že ho za toto dílko chtěl žalovat. Ta kritika mi tenkrát náležitě vytřela oslněnej-oslzelej zrak a já poznal, že ten kluk má pravdu. Kdo chce vidět dobrodružný film o jednom hodném a obětavém, pak můžu doporučit. Ale proboha, jen tohle nepovažujte za nějakou výpověď o tom, jak to tenkrát bylo. Ble.

Výtvarně působivý, ale ledabyle odvyprávěný film, který nevtáhne diváka, protože běží moc rychle, logika obrazů se chytá tak tak a hrůza zůstává za clonou nesmyslné hudby. Škoda. Argento mohl být vynikající režisér, jen kdyby chtěl být trochu kritický sám k sobě. Jeho Profondo rosso zůstává majstrštykem a mým ujetým filmem č. 1, přestože není bez chyb; osobně mám slabost i pro Operu (nikoli Fantoma opery) a Tenebre (přes všechny jejich poklesky).

Nepochopitelně přeceňovaný film, Alice Nellis jde (zatím) s kvalitou strmě dolů: od výborného Ene bene k průměrnému, ale snesitelnému Výletu až po tento kýč. V kině jsem vydržel ze zvědavosti, jestli bude konec stejně strašný -- a byl. Scéna s romantickým prodavačem pian jak z telenovely. Poetické "honění pytlíku" na Uhelném trhu, či kde to bylo -- och, jak pregnantně a symbolicky vyjádřený životní úděl ženy! Babičce už ulít, žena ve středním věku to moudře pozoruje, je tak nějak mezi věkama, holčička na bruslích ho babičce vrátí, ach, aspoň jako vzpomínku (či jak to interpretovat). Iva Bittová je dobrá muzikantka, ale jako ochotnice stěží průměr; Ivan Franěk dřevěnější než tyčka v plotě. Můj nejhorší, nejtrapnější filmový zážitek roku. Ještě teď se léčím z kopřivky, co mi z toho naskákala. Jestliže TOHLE je poetický portrét průměrné ženy roku 2007, pak nějak začínám toužit po ženách z roku 3007 -- anebo raději 1007, to zní bezpečněji.

Ne, nejsem agresivní, ale jestliže u tohoto filmu někdo usnul a ještě se tu k tomu přiznává, jakou výpovědní hodnotu mají zdejší komentáře? Že si prosťáček vyšlápl na velký Film? Člověka, který u tohoto filmu usnul, bych přivázal k sedadlu v setmělém sále, očička bych mu držel otevřená udělátkem z Mechanického pomeranče a pak bych mu po 24 hodin nepřetržitě promítal Policajta ze školky. Sám za sebe se modlím, aby Marketa konečně přišla na DVD ve famózní kvalitě, tak, jak byla podle Vladislava Vančury geniálním Františkem Vláčilem natočena (a zde excelujícím Františkem Pavlíčkem napsána). Chci zase vidět ty oči, číhající mezi stébly... Jsou to oči těch, kteří se umějí dívat.

Pomalé, vražedně pomalé. Ten konec mě pěkně ztýral. Stál jsem pak hodinu u okna, kouřil dýmku a v hlavě si přehrával tu civilní tragédii. A přál si ji nikdy neprožít. Ta pomalost měla smysl.