u_vox

Odrovnat tragikomickou parodií na asijské kung-fu filmy žánrově sice jen průměrné, ale zpočátku docela neotřelé téma? Tak určitě jsme zažili horší filmové momenty, snad jenom s výjimkou Hall Berry, na níž už se opravdu nedá dívat. Ale, nástup v červených číslech? Chápu, že někteří post pubescentní mileniálové mají dnes ze všech svých fenoménu v hlavě už docela nasráno, protože jejich matky je k žádné uvěřitelné činnosti nepustí. Ale tady vážně nejsme na pionýrským táboře… A opravdu nechápu, jak si ze všech zdejších rezidentů, tohoto nebetyčného průseru mohla všimnout jen Kleopatra. Mnozí zde nicméně zmiňují termíny jako invence, napětí, půvabná stylizace, luxus… Proboha, lidi, znáte vůbec pravý význam těch slov nebo hodláte i svůj vlastní život podřídit jen stereotypně natočenému klišé?

A když nemáte Batmana, tak tam dejte Wonder Woman, když nemáte Luthora, vražte tam primitivně agresivní monstrum, když vám chybí Albert, angažujte Ironse, a když nemáte Martu, obsaďte Martu… Úžasné! Zack Snyder točí filmy, jako když Babica vaří. Nudné, dlouhé, blbé, drahé a hrubě afektované. V tom cítím takový drobný umělecký nesoulad...

Jedna z hlavních postav zde objevně pronese, že nikde necítil větší puch a na žádném místě neviděl tolik hoven. A má pravdu. Co nezazdil prachmizerný scénář, dětinské dialogy, případně ženský afekt, dorazil český dabing. Nefunguje nic, ale ze všeho nejvíce logika a atmosféra. Ale určitě se najdou i tací, jimž tyto dvě, v rámci žánru "dozajista zhola zbytečné" ingredience, nijak chybět nebudou, že...? A když tomu takoví drsňáci můžou dát čtyři, pak já si zase nemusím dělat násilí s vlastním pojetím věci.

Smutný příběh, když takové množství lidí obětuje veškerou svou výtvarnou kreativitu pro jeden nesnesitelně stereotypní reklamní klip o vodě. Nebo jsme snad už zapomněli, že kdysi se točily filmy, které bylo možné s hrdiny skutečně prožívat a nikoliv na ně výhradně jen civět v co nejvyšším rozlišení?

Pokud má drama fungovat, pak scénář nemůže vypadat jako konstruktivní satira. A máme-li jej nádavkem prožívat s jeho ústředními hrdiny, dozajista by i ti měli mít právo na role, v nichž se místo hrubě iracionálního jednání, budou mít možnost alespoň jednou zachovat jinak, než jako úplný idioti. A to zde platí o těch "spravedlivých", "zlých" či policii. Od scény ve zlosynově domě, která skrze dívenku s kanylou v nose, dává tušit, čím byl ústřední záměr "Extortion-Vydírání" motivován, avšak pro diváka zřejmě zůstává jen k domyšlení, svědčí zbytek příběhu o hrubě nahodilém přístupu, který vždy spolehlivě zabíjí jakýkoliv film. Bez ohledu na to, jak moc se snaží být řemeslně zdramatizován.

Ten patos připomíná severokorejské filmy o nezlomnosti ducha mladého komunisty. Logika a jednání postav zase evokuje cimrmanovskou konstruktivní satiru. Hlavní hrdina řve jako tur ve chvílích, kdy má projevit skutečné emoce, a jeho sličná milá coby druhá hlavní postava příběhu, už nemá co hrát od třetiny filmu. To, že pointa, na kterou čekáte s utrpením mladého Werthera, je obšlehnutá z jednoho dílů Krajních mezí, však ještě zdaleka není tak absurdní jako když Sáře Clarke, pověstné výrazovým herectvím, nabídnete ve svém filmu celkem 67 vteřin aniž by musela odkládat skafandr. Tady se nějaký geek přesvědčený o svých uměleckých sklonech musel zbořit Jagermaisterem...

Zkraje tomu člověk drží palce a doufá, že dříve či později se objeví ta šance, jak se dostat do příběhu. Ale pak už jen přemýšlíte o tom, jestli někdo takový jako Tea Leoni, tedy jinak docela inteligentní bytost, má zrovna zapotřebí hystericky se prořvat celým filmem. Není to úplně nudný recyklát, ale uvěřitelnější dramatický výraz, a to i včetně Neilla, si připisují zvířátka ze svrchní jury a spodní křídy...

(A)Nihilistická srágora pro hipstery s dinosauřím vejcem či chcete-li tak tedy omšelým chytákem na konci. A také, se stále nudnější Natálií, které zřejmě nikdo neřekl, co, koho a jak vlastně hrát, neboť to podstatné přece vyjádří gymnastická prostná. Atmosféra? Slowdown tempo skutečně neznamená vyprázdněné dialogy pronášené monotónními hlasy v délce poloviny filmu. Daleko spíše je to schopnost provést diváka příběhem za pozvolného hledání a napětí totožného s pocity ústřední postavy přinejmenším alespoň tak jako v Příchozích, či ještě lépe v Oltre il guado. Céčkové lekačky a existenciálně tápající medvěd vyjadřující se jako Vašek z Prodané nevěsty? Sdělit, že forma předčila obsah je zcela nedostačující, protože bídným scénářem a ještě mnohem horší režií se především zazdila šance pro vyjádření prostě jen chytré myšlenky. V čase skonu Stephena Hawkinga a nových podnětných teorií o naší roli uprostřed vesmírných tajemství, je tohle krutě ostudná póza.

Proč vlastně tak dobrý a charismatický herec jako Christian Bale musí vést existenciální rozhovor s afektovaným frackem?

Jeden z nejlepších snímků žánru. A nejenom v kontextu své doby téměř k dokonalosti dotažené road movie na liduprázdné silnici, jejíž kouzlo shodně autorům i fanouškům I Am Legend absolutně uniklo. Žádné násilí, prvoplánová akce, či dramatická klišé. Z opačné strany paralelního spektra jen nadčasovým způsobem provokuje myšlenkou, co lze samotou ztratit i získat. Je to jako lucidní sen, kdy niterný pocit a skutečné potřeby vyplynou na povrch až tehdy, co veškeré ruchy a hlasy kolem vás pominou. Kam až lze za takového stavu proniknout, a co doopravdy poznat? V tom je ta pointa. Jinak velmi osobní záležitost.