u_vox

Se závěrečnými titulky si z toho prostě už moc nepamatujete. A možná vlastně ani nechcete...

Před Rauchem alias Dochlebou se všichni ti Dymkové, Čadové, Bubníkové, Reifový či Kornový můžou jít klouzat. V podobě profesní tragédie nám tak jen zůstává otázka, kdy a jak vlastně Zdeněk Troška pozbyl ten kdysi výjimečný talent učinit před kamerou plně uvěřitelnými herce i neherce všech věkových kategorií. Scénář, který odmítlo pět režisérů, navíc na filmové plátno převedl slovo od slova, a především s nadhledem, jež se v rámci žánru a nejenom své doby, stal takřka nedostižnou metou. Jen s tou hudbou si měl nechat poradit od někoho, kdo neposlouchá, tak jako on, jen klasiku...

Téma komerčních výstupů na nejvyšší bod planety, budou brčálové děti Země už dopředu vnímat jako zavrženíhodné. Ale zpracování si drží o Čumulungmu vyšší úroveň, než jejich rozdávání letáků a poutání se řetězem k uschlé borovici. Skoro jako kdyby úžasný Himaláj ke smrtelníkovi promlouval: mé kouzlo mi nevezme ani reality show. S ní to tady navíc není tak horké, neboť její pejorativní podstata zřejmě ztuhla mrazem v zóně smrti. Funguje spíše jako encyklopedický slovník a erudovaný manuál rizik, který je nadšence z Prachovských skal, jenž se v osmnácti vidí na vrcholu K2, schopen velmi dobře orientovat v rozdílech mezi tady a tam. Co se samotných účastníků téhle hry na totální vysílení týká, občas je dokážete přijmout i pochopit. Některým ale občas přejete, aby si za svoje ego, pýchu a patologickou sebestřednost, museli projít třemi podvrcholovými stupni bez pomoci šerpů, třebaže by se pak celý koncept stal asi poněkud morbidním. Na druhou stranu je sympatické, že si tuhle podporu sami velmi dobře uvědomují a dokážou ji čestně docenit. Výtečný střih vás do jednotlivých příběhů vtáhne natolik sugestivně, že dramatické okamžiky prožíváte, aniž byste si trvale uvědomovali přítomnost ještě neutrálního kameramana, který by asi za reálně hrozící tragédie, nepochybně prováděl diametrálně odlišnou činnost, než jen točil klikou. Rovněž tak nepatetické zdokumentování výstupu nejstaršího lezce Matky nebes není od věci. A jestliže se říká, že tenhle výkon i zážitek v jednom, vás změní, pak zde toto tvrzení vskutku necítíte jako klišé. Důkazem budiž úděl motorkářského joudy bijícího se v hruď s americkou zástavou, který bez ohledu na povahu maminčina ješitného mazánka, nakonec dokáže „sejít“ k docela snesitelné sebereflexi. Do té chvíle byste mu ale ty fixační lana s gustem vytrhli jak při cestě nahoru tak nazpět. Jestli by to pak ale bylo za pět hvězdiček, to se neodvažuji hádat.

Nahodilý a notně zkreslený pokus kanadských filmových kýčařů, jak se vypořádat s národním mindrákem z dobývání Matky nebes. A dozajista pomsta fanynkám Brandona z Beverly Hills 90210, jejichž idol uvedený na himálajské výšce v úvodních titulcích, se odporoučí k zemi snad ještě dříve, než tyto doběhnou. Zpracování dusí lavina hysterie, nemužné rozjívenosti, absence jakékoliv zodpovědnosti, a shazují projevy afektované a povrchní dvojice vdov po horolezcích, které by si však profesionální lezec nenajal ani na úklid horské latríny. Kapitán Kirk v roli novináře by pak Spocka donutil v hrobě se obracet. Ani Lesley Hope to v roli povrchní manažerky nesluší, neb v ní hrubě plýtvá talentem. První díl ještě jakž takž uvádí do příběhu a neskrývá ambice svérázně vystihnout charaktery. Druhý však už jen vrství klišé a aroganci v takové míře, až si přejete, aby si je hora vzala všechny. Chudáci šerpové, pokud se měli starat o takové joudy…

Model z reklamy na telefonního operátora, který vede pseudofilozofické rozpravy s afektovanou feministkou. V papundeklových kulisách a kostýmech z půdy báby Dymákové. Určitě si v tom dovedete představit Michaela Praeda a Marka Ryana, ne? Ne…? No, já vlastně také ne. Zato ale pět hvězdiček Limovi za toho necharismatického a nesympatického spratka…

Jak připravit brilantně vyváženou televizní produkci o její nadčasovou atmosféru, pětihvězdičkové hodnocení, a ke všemu zabít výjimečné charisma hrdiny s pohledem plaché laně, jehož představitel odmítl stát se filmovou hvězdou? Stačí na to dotáčka s náhradníkem, zoufale bojujícím o přežití ve stínu slavného otce, a jouda od psacího stroje, který jeho proměnu v lobotomického vlkodlaka považuje za mystickou. Herne, ty jsi to viděl!

Vzpomínka přetrvala věky. S odstupem více jak čtvrtstoletí mi záleželo skutečně na tom, aby při dalším zhlédnutí zůstala ta atmosféra trvale silná. Nicméně je milé vidět ta hodnocení z hlediska doby, kdy dětská duše mohla i skrze televizní obrazovku objevit nádech velkého tajemství a romantiky hned po zpravodajství o jednocení řepy na Plzeňsku. Ale už jsem tu chybu udělal. A přivodil si svár mezi ryzím sentimentem a prostou objektivitou. Ale ta hudba! Stále nadčasová nad všechny pochybnosti! Přesně, jak to napsala Rosalinda - vskutku velká škoda, že většina snímků, pro které Gianni Ferrio komponoval, si cestu k domácímu divákovi nenašla.

Existují dvě verze filmu. Původní originál je nicméně mnohem delší a také syrovější, alespoň pokud jde o seznámení se s jednotlivými osudy sirotků. V obou případech, však příběh patří k tomu nejlepšímu, co se někde mezi sociálním dramatem a uvědomělou romancí, zpracovalo. Jill Eikenberry dokáže svou postavu, jejíž projev by snadno mohl sklouznout ke klišé, zdravě vybalancovat mezi rozumem a citem, a pozvolna jej formuje k ocenění Zlatým Glóbem o dekádu později. Dětský casting, o němž se domácí filmové i televizní produkci může jen zdát, pak jako tradičně ukazuje jednu z nejsilnějších stránek zámořských filmařů. Věčná škoda, že nad tehdejší hvězdičkou Melissou Michaelsen, zde velmi jímavě zakamuflovanou chlapeckou rolí, se tak záhy zavřela voda.

Ten největší průšvih netkví v tom, že přinejmenším jeden nikterak bezvýznamný scenárista se dal v tomto případě najmout zřejmě jen na kšeft, že Ridley s přibývajícími léty považuje za existenciální motiv zamindrákovaného androida, ani že s herci béčkového talentu v rolích iracionálně jednajících a nechutně panikařících obětí, se pamětník Sigourney jen těžko může ztotožnit. Zřejmou tragédií je jistá pravděpodobnost, že si na konci filmu nejeden adolescent řekne: tak tohle byl ten správně drsňáckej biják… Gigerovo dítě si ale vážně nezaslouží stát se jen tragikomickým a zkarikovaným recyklátem.

Ta myšlenka jablka poznání spadlého shůry nebes je nadčasová. Ale tím to začíná i končí. Pokud by se jím, ale ta nesympatická holčička zadusila, dovedu si představit, jak skvěle by se dalo rozehrát nespočet vtipných příběhů a nadčasových dialogů o pohádkovém boji dobra se zlem. Jenže když katolík s averzí vůči zednářům chce lidem pohladit srdíčko, vždycky to končí stejně. Bez fantazie.