Renfield

Ještě ne tak dokonalý úvod kultu... Je to především o navození atmosféry a představení všech normálních a "normálních" postav, jimž vévodí agent Cooper. Herecké výkony jsou u některých občas podivné, mohl to být ovšem záměr, u Davida Lynche nikdy nevíte. Ten naopak svou roli klasicky zvládá, střídá se tu občasný vtip s povětšinou temnou atmosférou, která v dalších dílech ještě zhoustne. Ono budovat ji je přeci jen jednodušší, když máte po ruce někoho, jako je Angelo Badalamenti, to to pak jde hned při úvodní znělce. Pilot určitě navnadil a zároveň nepřekonal to, co teprve mělo přijít, což je vlastně jen dobře. A ten záběr na schodiště... 80%

Až mi to občas připomínalo Osm hrozných, tedy spíše Osm hrozných připomíná Hombre... hm. Hombre je jiný western než ty, které mu předcházely. Je to jiný příběh, více k zamyšlení... akce je v něm málo, za to jsou tu silné dialogy... ano, ten scénář. A to to celé v prvních minutách nijak zvláštně nepůsobí, jenže, jakmile se nasedne do dostavníku, je vše jinak. Paul Newman je výborný! Jeho stálá kamenná tvář, přesto pod ní tolik změn. Změn, do kterých se mu původně vůbec nechtělo a bylo to tak dobře. Z několika silných scén je třeba vyzdvihnout finále, zde mě krom jiného potěšil prostor pro "nehlavního" záporáka, jehož známá věta mi stále zní v hlavě. Finále opravdu silné, vlastně i nečekané, přesto vzhledem k vývoji filmu a jeho poselství vhodné. 80%

U první projekce mi nějakou chvíli trvalo, než jsem si zvykl na styl vyprávění, dlouhé záběry (vlastně celý film je jakoby na jeden záběr) a kameru vůbec. Birdman je takový příběh o divadelním zákulisí, kterému pánové Alejandro Iñárritu a Emmanuel Lubezki dali svůj jedinečný pohled na věc. Především technicky je to výjimečné dílo, kamera je úchvatná, pronásledování herců na chodbách, nahlížení za dveře, ale především výše zmíněné dlouhé záběry. A já si myslel, že mi v tomto druhu filmu Emmanuel Lubezki nebude vyhovovat, opak je pravdou. Herci naopak vyhovovali už předem... Michael Keaton výborný, také byla role Birdmana pro něj jako stvořená. Více než potěšil i Edward Norton, i když byl ve většině filmu "na zabití". Iñárritu a humor? Ano, tady to funguje, náznaky jsou i v jiných jeho filmech, ale teprve tady je to to pravé, do tématu filmu více než vhodné! 80%

Film o lesnictví jsem snad ještě neviděl, i když ono to vlastně není jeho prvořadé téma, ale přesto... Wood Job! se totiž rozjíždí až po příjezdu Hirana na kurz a snad ještě více při jeho odjezdu do vesnice. Zde se totiž objevuje Yoki Ida, kterého výborně hraje Hideaki Itó a také hlavní hrdina se konečně stává sympatičtějším, nebo alespoň snesitelnějším. Zde také dostává menší prostor romantická linie filmu, naštěstí vše zůstane u menšího prostoru, což vnímám jako klad filmu. Šinobu Jaguči se naopak více věnuje komedii, stromům, lesům, jednoduše přírodě a místní mytologii z ní plynoucí. Což film ještě více obzvláštní a mě potěší, protože mám taková témata rád. Velice povedený je i tak trochu "Prášilovský" závěr a jemu předcházející pohod na horu. Vůbec okolní krajina je nádherná, to se to potom točí. 75%

Daleko od hlučícího davu a Thomas Vinterberg? Kdybych neznal jméno režiséra, to jeho by mě tedy určitě nenapadlo. Ne že by to bylo špatně natočené, to spíše naopak. Ale že si Vinterberg vybral zrovna tento scénář mě opravdu překvapuje. Ten je sice podle knihy, takže chápu, že má své limity, jenže tím je ochuzena síla příběhu. Ono totiž, když je hned na začátku filmu jasné, jak to celé dopadne a opravdu to tak dopadne (i když na konci přeci jen malá naděje byla) je něco špatně a to vůbec u Thomase Vinterberga. Pravdou je, že než se příběh dostane k tomu konci, má své silné chvilky a dění je vcelku zajímavé... ještěže tak! Celkově mě ale hlavní hrdinka svou hloupostí a neschopností spíše rozčilovala. Ono vlastně ani její obsazení nebylo nejšťastnější. Carey Mulligan je sice vcelku dobrá herečka, ale alespoň v této roli charisma a krásu postrádala, když k tomu přidám ještě její chování, nevím co by na ni všichni ti pánové viděli. Přesněji řečeno dva pánové, co viděl Frank bylo jasné. Proto nezbývá, než obdivovat jiné stránky filmu... především výpravu, dobová atmosféra a kostýmy, to byla opravdu nádhera, taktéž hudbu a samozřejmě kameru. Na ten anglický venkov a okolní krajinu se prostě krásně kouká. 60%

Vizuálně nádherné, i když občas lehce kýčovité. Žluté květy nejsou běžným filmem, je to film, který šikovně spojuje realitu s pohádkou, i proto se dá ona kýčovitost odpustit. Victor Vũ tohle očividně umí, stejně tak mu jde do povětšinou dramatického děje zapojovat prvky komedie, občas snad až černé... i když neznám vietnamský humor. Využití nádherné okolní krajiny je zde patrné, spousta záběrů z ní těží, ale mně stejně utkvěl v hlavě onen suchý princeznin strom... krása, stejně tak krásně natočená. Dětství Tuonga a Thieuoa bylo do určité části tak jak má být a právě takové dětství, ve kterém k radosti stačí málo, si naštěstí i já pamatuji. 70%

Vynucenost je znát, na Františka Vláčila slabší, ale stále silně nadprůměrné dílo. Ono téma banderovců je zajímavé a hlavně neokoukané... filmů o nich je snad méně než málo. Jak to doopravdy bylo nebo nebylo řešit nebudu, tady jde o příběh jedné rodiny, na jedné samotě (ano, na Berhof jsem si vzpomněl nejednou) a tak to mohlo být vlastně jakkoliv, třeba právě tak, jak vidíme ve filmu. Co mě trošku mrzelo bylo mlčení, to svým způsobem přidávalo na napětí a nejistotě, přesto bych ocenil, kdyby banderovci s rodinou, nebo alespoň Ondřejem Baranem více komunikovali, takto to bylo pomalu o očním kontaktu. I v parném létě, které je cítit, má film klasicky Vláčilovskou atmosféru plnou až mrazivých obrazů. Té sice dopomáhá i hudba, ale občas naopak i ruší, je jí totiž příliš, zde bych občasné mlčení ocenil více. Co se herců týče, oceňuji především jejich nářečí, příběh je tak více opravdový... ostatně, jak je u Vláčila zvykem. Juraj Kukura byl v roli Ondřeje Barana velice dobrý, z banderovců samozřejmě zaujme především (nejen díky jménu) Jiří Bartoška, ale do role se výborně hodil třeba i Augustín Kubáň. Nejen kvůli tématu jsem za Stíny horkého léta velice rád a ještě radši jsem za to, že je natočil František Vláčil. I když to bylo s příkazem, dal do filmu co mohl. 75%

Název je všeříkající, nic jiného film neobsahuje a tak si vlastně můžeme domyslet, co tomuto aktu předcházelo, co následovalo. I když je to opravdu hodně krátký film, zpracováním se mi líbil. Je tomu tak především díky atmosféře a kameře, která se mimo jiné vhodně zaměřuje na detaily... třeba úvod a závěr. 70%

Elektrika dává, ale také bere... dnes je to znát dvojnásob. Lampa je povedený krátký film, který ze začátku možná působí trochu nudným, přesto pozitivním dojmem. Ovšem jakmile je zapojeno, začnou se dít věci a děj má občas až hororovou atmosféru. Jak už to tak u Romana Polanského bývá, zase musím ocenit práci s kamerou, ale opomenout nelze ani hudbu a různé zvuky především. 70%

Předně mám velkou radost, za náš netradiční film a ještě větší za to, že jeho tématem jsou českoslovenští letci v RAF. Zpracování je úchvatné, dobová atmosféra taktéž, ale příběh se vlastně sám dělí na minimálně dvě poloviny a právě tu milostnou, bych raději vynechal. Naopak bych uvítal něco o tom, jak se František Sláma dostal do Británie a ještě více o životě a výcviku letců na základně... vím, něco zde bylo, přesto mohlo být více. Bojové scény jsou pro mě tím nejsilnějším děním ve filmu, jsou úchvatné a je v nich vidět, jak složité to tenkrát bylo. Oceňuji i příběhovou část "dění po válce", zde mi přišly (samozřejmě mimo jiného) velice zajímavé rozhovory s německých doktorem... a tolik smutné pravdy. Výborná je i dobová hudba Jaroslava Ježka... jak jsem již psal na začátku, zpracování je jednoduše úchvatné, on to Jan Svěrák snad ani jinak neumí. Jenže milostná linie rozhodně nedojímala, naopak postupem času už vyloženě otravovala, což je škoda. Přesto jedinečný film, za který jsem rád! Jedinečný, pravděpodobně na hodně dlouhé časy. 60%