Aiax

Nový díl Hvězdných válek byl bezesporu jednou z největších filmových událostí devadesátých let. Očekávaly jej miliony fandů po celém světě. Těšila se na něj celá jedna (a možná i víc) generace, které první tři díly doslova otevřely nové obzory fantazie. A byla tu ještě jedna otázka, ještě jedno očekávání - je Lucas opravdu tak geniální, nebo se mu jeho v podstatě jediným pořádným filmem podařil neuvěřitelný "lucky shot"? Odpovědi se po shlédnutí Skryté hrozby nabízejí dvě - buď byl Lucas totální loser už od začátku a s Novou nadějí měl prostě štěstí, anebo jej filmařský génius v procesu stárnutí nenávratně opustil. Skrytá hrozba se totiž stala symbolem zřetelné infantilizace nejen této legendární série, ale vlastně i celé hollywoodské mainstreamové tvorby. Postupné přesouvání těžiště na děti, které zřejmě v Americe pomalu přebírají funkci hlavy rodin, je odporné a ostudné. V případě Hvězdných válek je však ona karamelizace čirých krystalků fantazie původní trilogie obzvlášť trestuhodná, nejen pro nás, staré nostalgiky, ale paradoxně i pro naše děti, které se už jen horko těžko dostávájí k pohádkám a fantaziím, jež by se jim úlisně nepodbízely a hloupě se na ně nepitvořily. Jar-Jar Binksovi už navždy zůstane role snad nejnenáviděnější filmové postavy všech dob a Jake Lloydovi nejnesympatičtějšího spratka stříbrného plátna (s lehkou nadsázkou samozřejmě). Jednu hvězdičku přidávám za "buddhistického" Neesona, parádního Darth Maula a taky za přece jen občasné zbytkové jiskření původního Lucasova umu.

POZOR VŠEM - obzvlášť u tohohle filmu doporučuji nedívat se jen na procentní hodnocení, ale přečíst si i pár komentářů. Osobně si myslím, že tenhle film se vcelku povedl. Většina lidí jej totiž kritizuje za věci, na které neklade hlavní důraz, které u něj nejsou podstatné, o které ani trochu neusiluje. Jsem si skoro jist, že Campionová nechtěla natočit klasickou detektivku, nechtěla natočit dalších Sedm nebo Mlčení jehňátek a to jí v žádném případě nelze vyčítat. Cameronovi taky nikdo nevyčítá, že druzí Vetřelci nejsou konverzační komorní drama jako jednička. Jasně, nejsou, a co má být? Já In the Cut vnímám jako první a jedinečný pokus o vytvoření "ženského noir filmu" a jako takový Campionové vyšel téměř na výbornou - kamera je skvělá, atmosféra tak nějak křehce melancholická a Meg Ryan je sexy ať si kdo chce co chce říká. Ten, kdo tady hledá silnou epickou linku, nenajde ji a bude zklamán. Kdo má však u filmu rád poetiku, lyriku a "ženský" výraz, tomu můžu In the cut určitě doporučit.

Těžko dodávat něco nového nebo objevného, prostě all times classic a úžasný filmový zážitek. Při sledování totálně perfekcionistické režie, kamery a famózní hudby mě vždy napadá, že tak nějak by to asi vypadalo, kdyby se do westernu, jakožto snad jediného žánru, o který se nikdy nepokusil, pustil Stanley Kubrick

Bollywoodský film je žánr sám o sobě. Pro ty, kdo neví, oč běží, nemá smysl se tady rozepisovat. Doporučuji nastudovat základní fakta a pak se sem vrátit. Ti znalejší, či dokonce ti, kdo si bollywoodské "filmy" oblíbili, by měli zbystřit, protože Kal Ho Naa Ho (česky volně snad jako Zítřek nemusí přijít), je rozhodně špička žánru. Perfektní, téměř americká výprava, skvělé zpracování, "nablejskaní" herci (hlavně charismatický Shah Rukh Khan), úžasné taneční kreace, velice povedená hudba i fakt, že se film odehrává v Americe, z něj dělají velmi atraktivní podívanou. Pokud pochopíte a přijmete pravidla bollywoodské hry, budete se určitě dobře bavit.

Ti, kdo tenhle snímek chválí, dělají tak údajně především kvůli svébytné poetice a osobitému Takeshiho stylu. Inu, já ještě dříve viděl Samuraje a jeho styl jsem pochopil, akceptoval a oblíbil si. Velice jiné, velice vychytané. Ale tenhle film mě poněkud zklamal. Nečekal jsem ani hongong kung-fu, ani žádnou americkou mafiárnu, ale tohle trpělo přílišnou minimalističností, i na Japonce. Nebylo to vyloženě špatné, to ne, ale prostě jsem od Takeshiho po Samurajovi čekal trochu víc. Toť vše.

Tento film nelze hodnotit jinak, než výhradně srovnáváním v rámci žánru (ono ostatně řadit film o pobíhajících mrtvolách vedle Věznice Shawshank nebo Forresta Gumpa nemá moc smysl). Z toho pak vychází jako jasná špička - oproti konkurentům se může pochlubit hlavně moderním, cool vizuálnem, skvělou hudbou a charismatickým Vingem Rhamesem. Zbývá se jen ptát, jestli mohl přinést něco nového, originálního, jestli to u tohohle žánru ještě jde a jestli to vůbec jeho fanoušci chtějí. Já osobně si myslím, že nové nápady jde objevit vždy a všude a tři hvězdičky dávám Úsvitu mrtvých především z toho důvodu, že se o to ani nepokusil. Pro fanoušky podobných snímků ovšem jasná volba a do budoucna určitě nesporná klasika.

Nakonec tedy tři hvězdy, i když zpočátku dosahoval Osudový dotek až k pěti. Ten film není zas takový zázrak, jak by se mohlo z některých ostatních hodnocení zdát, po úžasném a tajemném rozjezdu přijde v polovině lehce neuspokojivé vysvětlení a pak už se film poměrně stereotypně táhne až k předvídatelnému konci. Je to rozhodně inteligentní a pohodový snímek, ale pár věcí jako průměrní herci, scénáristické díry, absence snahy o jakékoliv hlubší sdělení (alternativních budoucností už tady bylo) a celková atmosféra (pod hezkým nátěrem se v podstatě skrývá instantní thriller s popkornovými emocemi, snadno a rychle) jej nemilosrdně stahují do přecpaného pytle se štítkem "vzrůšo pro teenagery".

Původně jsem chtěl dát alespoň jednu hvězdičku, za vizuální zpracování, ale stupidita tohohle výtvoru je tak pozoruhodně mimořádná, že veškeré případné klady spolehlivě zastíní. Takhle to vypadá, když se dají desítky milionů dolarů na hraní primitivovi se zastydlou pubertou. Sommers už v Mumiích ukázal, že rozhodně není vycházející hvězdou na scéně uměleckého filmu, ale Van Helsingem překonal sám sebe, tak trochu v duchu okřídleného výroku "ještě větší blbec, než jsme doufali". Na své si tady nepřijdou dokonce ani ti, kteří se do kina chodí výhradně najíst popkornu a napít coca-coly a přitom jaksi mimochodem hodit sem tam očko na něco, co je především pěkně barevné a hýbe se dostatečně rychle. Dokonce i v téhle sortě diváků musí časem začít hlodat červík podezření, že v tomhle "filmu" cosi není tak úplně v pořádku, třebaže oba požadované atributy splňuje. A skutečně - Sommers zřejmě už na začátku zahodil scénář (nebo s ním provedl něco jiného, podstatně nechutnějšího) a dál se orientoval jen podle storyboardů. A divme se nebo ne, vyšla z toho jakási přebarvená, vyřvaná koláž, která nejenže nemá žádnou myšlenku (to po těchhle filmech nechci ani já), ale ani žádný záměr nebo smysl - prostě řada po sobě naskládaných obrázků, a to ještě ani ne popořadě. Dosť bolo slov, jednoduchá rada - zapomeňte.

Jak já to vidím, tak je to filmařsky nezvládnuté, herecky odfláklé a ideově přinejmenším sporné. Film sice rozdělením na čtyři tlusté díly získal enormní stopáž, ale vůbec ji nevyužil, neumí se rozhodnout, jestli být slzopudnou červenou knihovnou pro ženské publikum (na to je příliš těžkopádný), nebo svižnou válečnou řeží pro pány (a na to je zase příliš "béčkový", ubohoučké zpracování "velkolepých bitev" je někdy spíše k smíchu). Škoda, budeme si muset počkat na Napoleona, jaký by měl být - áčkový, velkolepý a tragický, jako ostatně historická postava sama.

Klenot surrealismu a animovaného žánru. Tímhle filmem může být zklamán snad jen zavilý vyznavač výpravných hollywoodských cukrkandlů nebo někdo, kdo si jej pustí hned poté, co přijde uřícený z práce s hlavou plnou problémů. Pokud si ale člověk vybere tu správnou chvíli a náladu, Trio z Belleville ho uchvátí a ukáže, že existují i jiné styly, jiná pojetí, jiné světy, než je ten hollywoodský (nebo hollyfoodský? :)). Nelze než zvolat Vivat cinema francais! Vivat La Resistance!!!