Wysch

Tak zpočátku důležité říct, že tohle není Sherlock pro konzervativní konzumovače starých Doylovek. Holmese bylo třeba přiblížit současný populaci a současný kultuře, a tak se z něj stala akční figurka, která ovšem nezapomíná přemýšlet. Původně jsem si myslel, k čemu že ta úvodní scéna s dedukcí, kam zlosyna praštit, je uhozená, ale měla mi jen ukázat, že Holmes tu je a závěrečná vysvětlovačka nahrazuje celou tu hodinu a půl mezitím, kdy se někam pobíhalo, bojovalo se tam, utíkalo se odtud... abychom v dalších pěti minutách zase změnili lokaci a sledovali tak hbité nohy a ruce obou hlavních představitelů. Á propos, Jude Law v roli Watsona není žádný přicmrndávač, který má hrát druhé housle, jeho postava je stejně důležitá jako Holmes a chemie, která mezi Downeym a Lawem funguje, je velice smyslná a mystická. Či jak bych to nazval. Přesto ani Holmes, ani Watson, ba dokonce ani uskrovněný Strong, tedy Blackwood, nebo krásná McAdams, tedy Irena, nehrají hlavní roli. Je to škoda, ale je to tak. Hlavní roli si tu přivlastnil netradiční prací krásný Hans Zimmer. A je to, opakuji, škoda. [shlédnuto v kině]

Pamatuji si tehdá na to, kterak jsme zasedla celá rodina k televizi, že budeme čumět na tenhle efekty narvanými epos ze starého Řecka. Nepamatuji si ale, jestli to byla televizní premiéra nebo ne, každopádně mi bylo nějakých sedm let a moje o devět let starší sestra na tom prý byla i v kině. Každopádně v tom devadesátém pátém roce jsem z té pohádky byl unešený. Pak si pamatuju ještě jednu reprízu, z níž už jsem tak unešený nebyl, protože jsem byl v šesté třídě a už jsem měl základy dějepisu a mytologie s úžasnou paní učitelkou, která nejspíš stojí za tím, že v současné době historii právě studuju. Ovšem dnes, s klepajícím remakem za dveřmi, jsem si na původní verzi vzpomněl, okamžitě vyhrabal DVD koupené kdysi dávno v Mexiku (ále, bylo to někde na stánku), na kterém chybí originální znění, takže jsem opět trpěl u dabingu. Ty dvě hodiny jsem svým způsobem taky protrpěl, na nervy mi lezla heroická hudba a k uzoufání necharismatický Perseus. Andromeda za celý film měla jednu zajímavou scénu, a to kterak vylézá z koupele. Příběh triviální a grafické efekty na dnešní dobu bohužel zcela mimo, byť se mi vybavily vzpomínky na to, jak jsem z nich byl unešený. Celkově vzato jsem se neubránil během projekce pauznutí a odchodu na nikotinovou přestávku, ale za tu nostalgii z dětství a - bohužel je to tak - pač Souboj Titánů je jedna z mála koukatelných zpracování řecké mytologie, hvězda nahoru. [jako sedmiletý a dvanáctiletý špunt shlédl v televizi, jako špunt dvaadvacetiletý na DVD]

Ó, právě jsem si stáhnul prvních pár dílů a shlédl pilot. Ó, jak krásné vzpomínky vyvolal, ačkoliv stejně jako celý následující seriál je - jemně řečeno - trošku přitáhlý za vlasy. Ale proč se starat o realitu, když si celý seriál dělá z MacGyvera vlastně psinu. "Neříkej, že dokážeš udělat výbušninu ze žvýkačky." _ "Proč, máš nějakou?" [.avi]

Sympatickým nadhledem a skvělými hereckými výkony Mádla a Matonohy se film nad průměr nevytáhne. Žánrově nevyrovnané, co minutu to měnící formu, bez nějakého výraznějšího myšlenkového pudu, bez zvýraznění dramatické zápletky a vyvrcholení, přesto o třídu nejspíš lepší než jiné filmy pro "mládež". Protože on to tak film pro mládež docela není. Což se taky počítá. [DVD]

Pokud by se filmu mělo něco vytýkat, je to určitě práce s dějem jako takovým. Scénář nejspíš postrádá nějaké výraznější prvky, které by ve filmu mohly ústit v dějové zvraty větších rozměrů. Přesto ale tuším, že účel filmu nebyl ve své dějovosti, ale v charakterizaci hlavní postavy (případně postav). Ofka ani kdokoliv z důležitějších postav během celého filmu nepromluví o svých záměrech, hlubších pocitech atd., jedinou výjimkou je máma, která se cítí být až moc starou. A právě tohle by měl být nejspíš jeden ze zlomových faktorů, ale v nezáživném podání bez nějakého výraznějšího odlišení jej prostě divák nemá šanci postřehnout. Celý film se tak veze na jedné vlně, kdy po prvních cca dvaceti minutách si říkáte, jak se to pěkně rozjelo a že to teda jako bude ještě zrychlovat, ale ona se tahle kára zasekne na automatu a po celou dobu z ní nevymáčknete víc než přípustnou padesátku. Je to škoda. Tempo, i vzhledem k délce filmu, je zbytečně urousané a máčí v sobě právě ty dějové zvraty, které by měly být zvýrazněny. Volnost divákovy charakterizace postav společně s nadprůměrnými hereckými výkony obou hlavních představitelů jsou ale víceméně negující všechny předchozí výtky a zvedají film ze dna českého průměru. Jestli by se psychologičtější drama v českém prostoru mělo někam vyvíjet, tenhle film by mohl být prvním stupínkem jeho vývoje. Jen tak dál. [DVD]

Minihvězdička za vzpomínky. [TV]

Nekecejte, že je to kravina, když jste to vydrželi sledovat dýl, než já... a to jsem prosím po odchodu Gedeona Burkharda na seriál zanevřel a dál ho už nesledoval. Plus ostatně si myslím, že Gedeon byl lepším páníčkem než Tobias. Stereotyp se postupem času změnil v klišé a klišé se změnilo v nudu, ale i přesto se našlo mnoho dílů, na které rád vzpomínám a které bych s chutí sledoval ještě jednou. [TV]

Ježišmarja, to byla, panstvo, prosím monumentální nelogická hovadina... která kupodivu zvládla mě udržet, a to jsem šel kolem televize jen do ledničky pro pití... [TV, dabing byl otřesnej]

O kus lepší než Champion Road, to má Naslund pravdu. Mashiba vs. Kimura se odehrává (snad jako v manze) ihned po první řadě Hajime no Ippo (čili před Champion Road) a nastoluje obdobné problémy jako běžně, až na to, že tentokrát hlavní roli přejíma Tatsuya Kimura, ortodoxní outboxer, který se v souboji postaví proti Ryu Mashibovi, velkému bratru sličné Kumi, do níž je Ippo zamilován. Mno... a tak se tu Ippo míhá jen jako prostředník mezi dvěma světy a... Kumi se s ním odmítá vídat právě kvůli tomuhle souboji, Kimurově prvním boji o titul. A jak tenhle boj dopadne si nechám pro sebe a ostatním doporučím jej jen vidět. Délka jako tři epizody není strašná a Kimurův trénink je v mnoha ohledech působivější než ten Ippův. Byť nakonec přebírá Ippovu tvrdohlavost a kuráž.... 90%

Oproti Naslundově komentáři tu bude stát můj. Film se skutečně řadí za konec prvních šestasedmdesáti dílům Hajime no Ippo. Ippo jako šampion pérové váhy čelí svému prvnímu vyzyvateli, který je hlavně doktorem v té samé nemocnici, v jaké pracuje i Kumi, Ippova (ne)tajná láska. V prvních minutách se krátce seznamujeme s tím, co se stalo ihned po Ippově vítězství (narozeninová oslava) a hlavně nastolení nové cesty jako japonského šampiona. Znovupřipomenutí Ippova primárního cíle, totiž souboje s Miyatou, a seznámení se s Ippovým protivníkem je poté přetlačeno sekundárním problémem celého snímku - totiž aby se Ippo konečně Kumi vyznal. Po vtipném souboji v páce se svými senpai Ippo všechno jako vždy díky své plachosti pokazí a následuje upřímný trénink na souboj s bývalým šampionem jr. pérové váhy, Kazuki Sanadou. Souboj je zpestřen dávnou historií kauče Kamogawy s trenérem Dankichim, který s Kamogawou a Nekotou bojoval v poválečné éře. Řada psychologických otazníků, které jsou naznačeny, pak primárně vyznívá v souboji. Koncept filmíku je tu stejný jako v původním seriálu, byť se snaží být zpestřen vědeckým vysvětlením samotného boxování (z pohledy Sanady, který je prostě lékařem a ví, kam má svoje pěsti směřovat). Příběh pro vysvětlení úvodu druhé sezóny (New Challenger) a pro fanoušky jako takové. Animace je zde již ta, kterou poté vybrousí druhá řada - čili nesouhlasím s Naslundem. Je to ve své podstatě jen pro všímavé část, která v některých momentech vzpomíná a tu a tam rozesměje. Japonský dabing naštěstí zůstal původní (-> Kumi). 80%