Tonula

Scénky téhle party z ostravského Míru mám docela rád. Jenže on je asi rozdíl udělat pětiminutovou scénku a "celovečerní" film. Ze všech stran z toho kouká amatérismus a spousta míst je hodně podivných. Třeba když Klára předává své dítě Michalovi, ani neví kam si ho odnáší, nedohodli se na čas a tak to v životě nechodí. I když závěr napovídá, že Klára děti nějak podobně rozdává. Michal vypadá jako duševně zaostalý jedinec, co má občas výrony geniality a nechá sebou orat i vláčit. Tatínek je podobně podivný jako Michal. Celé je to nelogické, s roztrhaným dějem, i když děj tam skoro ani není. Možná se tvůrci pokusili o jakési umění, ale tohle příliš nevyšlo. Takže 30% a 2*, ale to vše jen proto, že mám Kozuba a spol. docela rád. Pokud bych se na to podíval úplně nezaujatě, asi by to patřilo spíše do odpadu. Snad se další pokusy o film povedou lépe. Držím palce.

MŮJ STRÝČEK ARCHIMEDES je nedotažená filmová zkratka doby mezi lety 1949 a 1968. Hraný film o Patu a Matovi padesátých let je bohužel o ničem. Hrdinové jsou špatně vykreslení, vypadá to, že na film nebyl čas nebo peníze a možná ani jedno z toho. Humoru je málo a děje také. Pro diváka je to ztráta času, těžko něco chválit. Zdá se, že cokoliv, co kritizuje 50. léta nebo dobu socialismu, je nutně zfilmováno, aniž by to mělo nějaké vyšší cíle nebo hodnoty. Přitom i tu dobu bylo možné ztvárnit s vtipem (Pelíšky, Tankový prapor, Kolja...). Tady chybí úplně všechno. Trochu mi to připomíná právě filmy z 50. let, které musely být natočeny, aby umělci dokázali svou lásku ke stávajícímu zřízení a nenávist k minulé společnosti. S odstupem jsou filmy i jejich tvůrci dost trapní. Předpokládám, že přesně tak bude vypadat toto "dílo" za nějaký čas. Z úcty k hlavním představitelům filmu 15%.

GANGSTER SQUAD - LOVCI MAFIE je plnokrevné mafiánsko-gangsterské drama se vším, co k tomu patří. Násilí, krev, rvačky, střílení, honičky v automobilech po městě, výbuchy, zrada i přátelství. Je toho všeho dost a i když se tomu obvykle vyhýbám, z neznámého důvodu jsem zabrousil do tohoto tématu a sám se divím, že mne to zaujalo. Hlavní představitelé -   Josh Brolin, Sean Penn, Ryan Gosling, Emma Stone jsou vynikající. Goslinga a Stoneovou jsem viděl ve filmu Bláznivá, zatracená láska a po slaďáku mne přesvědčili i v krvavém mafiánském filmu. Chválím i volbu hudby, byla také výborná. 95%

EX MACHINA je zajímavé sci-fi se zásadní vadou. Je to už hodně dlouho, co Isaac Asimov stanovil základní zákony robotiky, které zní: 1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo. 2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem. 3. Robot musí chránit sám sebe před poškozením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním, nebo druhým zákonem. Myslím, že autoři filmu vědomě nebo nevědomě tyto zákony porušili, aby mohli vystavit děj příběhu. Jenže pokud by byl Nathan ( Oscar Isaac ) opravdu tak geniální, jsem přesvědčen, že by zapracoval do vědomí robotů jako první právě tyto zákony. Ale jinak výborné. Hudba, herecké výkony, kamera, triky, režie, prostředí. Robotky jsou tak dokonalé, až mrazí. Jak říká Nathan: "Objev umělé inteligence byl jen otázkou času. Nešlo o to, jestli to bude, ale kdy to bude." Domnívám se, že tato doba je zde a kdoví, jestli už někde na světě nějaká Ava nefunguje. S ohledem na uvedenou logickou chybu jen 80%.    

SING STREET je velmi příjemně natočený film. Pěkná retro hudba odkazující na 80. léta s výraznou melodickou linkou, nové mladé tváře, romantický příběh, logický děj a prostě všechno jak má být v hudebním filmu. Taková milá komerce, na kterou se asi budou lidé rádi dívat když nemají zájem o komplikované příběhy s tragickým koncem. Mimochodem - režisér a scénárista John Carney je ten chlápek, co proslavil Irglovou a Hansarda svým filmem Once. Kromě jednoho tanečního čísla, které vypadalo jako z Bollywoodu, byl film perfektní. Myslím, že se mi už dlouho nic tak nelíbilo, jako tohle. Snad i víc než Bohemian Rhapsody. Překvapivě oba filmy spojila Lucy Boynton (Raphina) v jedné z hlavních rolí Sing Street. 95%

ŽIVOT JE POHODA je nenáročný film o jedné rodině, která chce udělat u babičky pořádek a způsobí tím obrovský problém. Babička (Fionulla Flanagan) má totiž ve staré matraci uložené veškeré životní úspory a ty skončí na neznámém místě. Její vnučka Emma (Kelly Thornton), která zatím není v popiscích vůbec uvedena, spolu s babičkou a celou rodinou pátrá po penězích a myslím, že rodinu to stmeluje. I když je film uváděn jako komedie, je to spíš sociální drama s mírně komediální příchutí. Polovina rodiny je totiž na dávkách pro nezaměstnané a nevypadá to, že by se na jejich životě něco zásadního měnilo. A když se díky strýci Calmovi (Patt Short) dostane příběh do médií, nastává celostátní honička za pokladem. Matrace je nalezena, ale je v ní jen několik set Eur a tak národní šílenství končí a babička je prohlášena za senilní stařenu. Jenže babička ví, že nalezená matrace není ta její a ještě stále existuje šance, že se peníze najdou... Film je docela příjemný, i když některé reálie Irska nám mohou připadnout zvláštní (třeba když děti na Hallowen ukradou z babiččiny zahrady boudu a hodlají ji spálit nebo vystoupení striptéra na babiččiny narozeniny...). Ale jiný kraj, jiný mrav. Slušných 80%

BLACK 47 je velmi ponuré drama o Irsku jen před nějakými 170 lety. V celém filmu nazasvítí slunce, lidé jsou odpudivé bytosti, brodící se polonahé a bosé blátem. Nejsem si jistý, jestli si někdo najde oblíbenou postavu, někoho, kdo je mu sympatický a s jehož jednáním se ztotožní. Mě se to nepodařilo. Přesto má jeho vytvoření smysl, protože ukazuje život v Irsku v době, kdy tam propukl hladomor. Musel to být strašný čas. Angličané se považovali za národ, oprávněný vládnout Irům, které považovali za hloupé, líné a ošklivé, podle nich si vlastně hladomor zasloužili. Odplata přichází v podobě dezertéra z Afghanistánu, který poté, co nenachází téměř nikoho z rodiny živého, začne úplně sám nastolovat  spravedlnost nebo spíše pomstu. Mstitel Feeny proniká jako přízrak všude, kam chce vejít, nikdo se mu neubrání a nepomůže ani spousta ozbrojených vojáků. V tomto momentu je to ale trochu na úkor pravdivosti filmu. Stejně jako pohledy do kraje mezi horami, kde siluety vesniček vypadají jako kulisy. Přesto  hodnotím film jako zdařilé dílo. 85%

Myslel jsem, že se v KOSTI A SKALP dívám na klasický western, ale to jsem se hodně přepočítal. Ke konci se to celé zvrhne na horror a jemnějším povahám, které nemají rády kanibalské hody indiánů, bych film rozhodně nedoporučoval. Vědět, co se ve filmu odehrává, asi bych se mu spíš vyhnul. Protože tento žánr nemám rád, dávám 50%

Síla života je drsný western ze Západu (středu) Ameriky. V tomhle americkém filmu  to ženy nemají vůbec lehké, slouží mužům k ukojení, práci, vaření a rození potomků. Téměř nic víc už tam není. Žádná krása (i ta příroda je ošklivá a neučesaná), žádné velké city, pusto. Žádná sympatická postava, všichni jsou jaksi postižení. Mary je opuštěná žena, která touží po dětech a rodině, ale nebylo jí přáno, proto se pere s životem sama, Briggs je věčně opilý ztroskotanec, co o vlásek unikne smrti. Ostatní jsou zvláštní postavy z panoptika odpudivých existencí. Indiáni čekají, koho zamordují a oloupí, vandráci v pusté stepi nejsou o  moc lepší a lidé z hotelu kdesi v pustině jsou tak bezcitní, že nehodlají dát vyhladovělým poutníkům ani sousto. Vítězí vždy silnější, bezohlednější a ten, kdo je v přesile. Pološílené ženy, které dva lidé převáží do jakéhosi pečovatelského domu se o sebe nedokáží postarat a několikrát mne napadlo, jestli je "hrdinové" nakonec nevyloží někde uprostřed stepi, aby tam zemřely hladem... Celý film je docela tíživý a přináší hodně podnětů k zamyšlení o tom, proč vůbec točit filmy o ošklivých věcech. Hodně váhám, jak takový film hodnotit. Vzhledem k tomu, že Tommy Lee Jones i Hillary Swank a spousta dalších postav jsou uvěřitelní a přiměli mě k zamyšlení nad lidskými osudy, asi je zasloužené zařadit film k tomu lepšímu, co kdy bylo natočeno. Možná bych dal i plný počet hvězdiček, ale příběh je natolik drsný, že odpuzuje. Mám raději trochu romantiky, ale tady na to prostě není ani vteřina času. Je to o životě před nějakou stovkou len zpět a tehdy to byl spíše boj o přežití, než cokoliv jiného. Film se asi hodně blíží tehdejší realitě. 90 %

MARY POPPINS SE VRACÍ je poněkud neprávem přehlížený pokus o návrat starých dobrých časů. Mary Poppins jsem shlédl vícekrát, takže mohu porovnávat. Jakkoliv je Emily Blunt sympatická, opravdu se nevyrovnala původní představitelce Julii Andrews. Julie byla vřelejší a Emily je vedle ní poněkud studená. Julie byla  milá, i když občas dětem něco vytkla, což Emily nedokáže, je příliš upjatá a odměřená. Původní Mary Poppins byla prostě první. Navíc obsahovala několik krásných a zřejmě už neopakovatelných písní, které nové zpracování nedokázalo úplně nahradit. Tím bych však své výtky ukončil. Nová Mary je příjemnou pohádkou a i když se staromilcům může zdát nedostatečnou náhražkou, není tomu tak. Princip je sice stejný, ale přece jen je v nové Mary P. spousta sympatických momentů. Asi nejvíc mne zaujala epizoda s koupáním, která je neotřelá a zábavná. Animace jsou zdařilé a herci výborní. Zaujala mne Angela Lansbury (slečna Marplová), i když její role je maličká. Lampáři jsou snad ještě lepší, než kominíci. Pro ty, kdo původní Mary P. neviděli, může být nové zpracování krásnou podívanou, inu Disney. Mary Poppins se vrací je příjemná pohádka se šťastným koncem, ale jinak to ve správné pohádce ani být nemůže - 80%.