somnar

Nezastavitelný generátor předělávek asijských hitů chrlí další bezvýznamný kousek, tentokrát s nechtěně vtipnou Jessicou Albou v hlavní roli. Nebál jsem se, trhnul jsem sebou maximálně v momentě, kdy se Jessica sprchovala :) Vrcholně schematické, plné hloupoučkých dialogů a laciných lekaček. Tak zbytečné, jak jen film může být. Kdo bude další? One Missed Call? Shutter? 30%

Jarda Kuchař, toť existence pochybná, zbytečná a falešná. Poslední plavky jsou na tom podobně. Povedené fóry spočítáte na prstech jedné ruky, na vtipy třetí cenové skupiny vám však nebude stačit ani kalkulačka. Čtvrtníčkova postava zachraňuje leccos, ostatní zoufalci jsou buď trapní (Hrušínský), nudní (Polášek) nebo zbyteční (všichni ostatní). Bez tempa a pevnější dějové linky, vzhůru do filmového pekla cestou dlážděnou dobrými úmysly. 40%

Darabont prozíravě nekráčí prošlapanou cestičkou laciného monster krváku, nýbrž trnitou cestou poctivého psycho-teroru, který prožívá ukázkový populační vzorek, v němž chybí jen homosexuál a hispánský napravený recidivista. Obyčejní lidé, ultraprekérní situace. Zubaté příšerky, tabulky tenoučkého skla jako ochrana a jeden fanatik kázající uprostřed strachem ochromeného davu. Tohle nedopadne dobře... The Mist triumfuje především realističností. Dialogů, postav i atmosféry beznaděje. Přehnaně digitální příšerky tak slouží jen jako záminka k strhujícímu dramatickému dění v uzavřeném prostoru. The Mist spolehlivě uspokojí i fandy lekaček a jiných hororových vychytávek, a tak mě zamrzel jen vyloženě trapný závěr.

Jumper sice neaspiruje na titul nejhloupějšího akčního filmu roku (trůnem Rush Hour 3 jen tak někdo neotřese), ale i tak ukazuje odvrácenou, povrchní tvář hollywoodské produkce. Dramatické momenty spolehlivě zazdí fůra nelogičností (ne, opravdu si nevzpomínám, že bych jich v jednom filmu napočítal tolik) i herecký "um" Christensena nebo seriálové hvězdičky Rachel Bilson. Ještě štěstí, že Liman pořád dokáže úderně natočit akční scény i scenérie, které částečně kompenzují tu konstantní nudu okolo. 50%.

Zlatému věku bohužel schází osobitý punc, který by film vydělil z řady okázalých, kostýmních dramat bez potřebné invence. Kapur snad ztratil dramatickou a promyšlenou niť, a tak příběh nejvíce potápí jeho snaha zaujmout jak náročného, tak popcornového diváka. Pak přichází vniveč nejen paralely se současnou politickou situací a s údělem královny Alžběty II., ale i vypiplaná výprava a kostýmy. 70% za Cate Blanchett a absenci statičnosti.

Nepravděpodobný pár životních ztroskotanců a jejich odplata tehdejší americké společnosti, realizovaná ve stylu Jesseho Jamese a Robina Hooda. Bonnie a Clyde loupežně přepadávali již tak vybílené banky a s podporou chudiny pokračovali v bezohledné krasojízdě, zároveň ale za sebou nechávali krvavou stopu, která nutně vedla k dopadení a k tragickému konci... Arthur Penn brilantně vystihl charakterové rysy ústředního dua, které nahrazuje své neúspěchy úspěchy na dráze zločinu. I když je tahle gangsterská road movie pojata velmi scénkovitě, už kvůli hercům a texaské atmosféře si ji nelze neoblíbit.

Osudy mazaného politika Wilsona viditelně nevybízí k suchopárné dějepisné lekci, ale spíše k odlehčené komedii, chytře míchající takřka neuvěřitelná fakta s humorem a ironickými narážkami. Pokud máte navíc k dispozici Hankse, Hoffmana a Robertsovou, jen stěží natočíte špatný film. Největší pochvaly přesto náleží Mikeu Nicholsovi, který látku pojal svižně, věcně a bez zbytečných podzápletek. Politika=divadlo - zde však v dobrém slova smyslu. 90%

Že se Juno veze na úspěchu Zbouchnuté? Kdeže. Tahle svěží komedie podává téma nečekaného těhotenství s odzbrojující lehkostí a sympatickou civilností. Lví podíl na přátelské atmosféře snímku patří úžasné Ellen Page, jejíž Juno představuje neodolatelný typ netuctové, vtipné holky se skvělým přístupem k životu. Juno není jen výplod fantazie Diablo Codyové, ale životná postava z masa a kostí, která za zvuků hravého soundtracku prožívá nechtěnou etapu života s nadhledem, cynickým humorem a bez mateřských pudů. Radost pohledět.

Naleštěná, cukrkandlová variace na High School Musical, vyrobená speciálně pro americké předškoláky, kteří ocení, že na ně z pódia nepiští Zac Efron, ale parta potrhlých plyšáků. Když si odmyslíte písničky a veverky, dostanete třetí pokračování Garfielda...

Aneb od všeho trochu, ve výsledku nic... Pokud chtěl Vorel divákům nabídnout realistický pohled na současné teenagery a jejich (ne)řešitelné problémy, nesměl by příběh ověsit absolutně klišovitými situacemi, otravně přehrávajícími herci a dialogy, jejichž přidaná hodnota se rovná nule. Jak sympatizovat s nesympatickými hrdiny? Jak se jim dostat pod kůži, když Vorlův scénář bruslí jen po líbivém povrchu, skáče od motivu k motivu a nenechá nás průseráře pochopit? Těžko. Divácky vděčné školní prostředí, česká herecká elita, naťuknutí problémů každého teenagera - přesto komedie průměrná a ve svém sdělení hodně rozporuplná...