Adiemus

Atmosféra? To ano. Ciarán Hinds? Výtečná volba. Daniel Radcliffe jako Arthur Kipps? Proč ne. Ani v nejmenším nepřipomínal Harryho Portera, spíš se mi pořád vnucovala představa křížence Colina Farrella a Hugha Jackmana. Ovšem jeho výkon působil unaveně, ostatně jako celý film. Nudná, ničím neobjevná duchařina, u které jsem se lekla jen jedinkrát a jejíž pointa mě slušně řečeno znechutila.

Film jsem viděla den před zhlédnutím Ženy v černém a upřímně řečeno neshledávám mezi oběma filmy prakticky žádný rozdíl. Shodně jsem se jednou lekla a shodně mě znechutil konec. Se slzou v oku vzpomínám na Shining.

Pán much posunutý o jednu generaci.

Chabý příběh nadmíru prošpikovaný bitevními scénami a okořeněný nezbytným, leč zbytečným milostným vztahem a neuvěřitelnými dialogy mezi jeho aktéry, které se hodí do současnosti, ne do třináctého století. Na nezničený středověký hrad, Jamese Purefoye i Aneurina Barnarda se dobře kouká, Kate Mara je sice půvabná, ale její postava je rušivá. Derek Jacobi nemá moc co hrát; jedinou slušnou roli má Paul Giamatti - a to je všechno. Celkem vzato nuda.

Ne každý potká anděla strážného jménem Tod. Bohužel.

Milý pane Cronenbergu, netuším, jak jste mě mohl zaujmout svými dvěma filmy (Madam Butterfly, byť jsem (pokud jde o logiku) musela přivřít oči - a s Východními přísliby); ale jinak mám dojem, že oba pocházíme z úplně jiné planety, jejíž obyvatelé používají pro stejný úkon naprosto odlišné vyjádření a vice versa. Nebýt Jamese Spadera a Holly Hunter, odkážu tento váš počin do spamu, pardon, do odpadu.

Komedie? Ale pro koho? Na prstech jedné ruky spočtu, kolikrát jsem se zasmála. A jinak stoprocentně souhlasím s Niles.

Dala jsem seriálu šanci tím, že jsem se pokusila absolvovat několik dílů, ale bezúspěšně. Za a) mi vadili - snad s výjimkou Lancelota - nesympatičtí herci, b) po chvíli mě děj naprosto přestal zajímat. Je mi líto.

Tak trochu Forrest Gump naruby až na to, že jde skutečný příběh. Těžko odsuzovat touhu přežít za každou cenu v době, která si vytváří - byť uměle - nepřátele: stačí si vzpomenout na scénu z filmu Bent, kdy se hlavnímu hrdinovi za stejných podmínek zdá výhodnější být Židem než homosexuálem. Ale to jde skutečně o úhel pohledu z hlediska oběti okolností. Z mého úhlu pohledu se tenhle film zařazuje k mým "nej-".

Při sledování jsem měla poněkud rozporuplné pocity. Na jednu stranu výborné herecké výkony, mezi nimiž to u mě jasně vyhrálo trio Michaelli - Chudík - Mistrík (škoda, že dva z nich už dávno nejsou mezi živými) + ona dáma, co hrála cikánku Brocantu. Na druhou stranu jsem se nemohla zbavit dojmu, že scénárista vyzobal ty největší špeky z Dumasovy ságy a neúměrně je natahoval (souboje, tanec, hledání důležitých listin) na úkor možná podružných, leč celý děj okořeňujících maličkostí (postavy padaly jakoby z čistého nebe, a přitom jejich vztahy by si zasloužily vysvětlení pro ty, kdo Dumasovy knihy nečetli. Pravda, počínající sympatie mezi Jeanem Robertem a teprv čtrnáctiletou Vánoční Růží alias Leonou nejsou košer ani dnes, natož v roce 1971, ale sakryš, kolik bylo Shakespearově Julii, když si ji Romeo namlouval?. Už si nepamatuju, jak tu scénu zachránění Miny Justinem popsal Dumas, ale při vší úctě k romantice připustit, aby se únosce muchlal s objektem únosu, když jde o čas, mi připadá poněkud tristní. A ke všemu ta příšerná hudba... Na druhou stranu nemůžu nesrovnávat s tím, co v počátku normalizace produkovaly televize (pravda, ta slovenská nebyla až tak papežská či poturčenecká). No prostě průměr.