Brejlil

Sebeparodie je zvláštní žánr. Na jedné straně by vlastně měla být snadná, protože tvůrci mají s parodovaným žánrem velké zkušenosti, ale pořád je tu to nebezpečí, že se jejich dílko začne brát vážně buď samo, nebo diváky. Z čeho Pytlákova schovanka vybruslila, tam Akční hrdina spadl. A tak zbývají jen některé jednotlivé vtipy (akční Hamlet, parodické odkazy na Stallonea apod.), ale celek pohromadě nedrží. Vůbec nejhorší je O'Brien jako malý Danny, který mi není sympatický a hrdě se tak řadí po bok "hvězdy" Culkina.

První polovina je rozhodně lepší než ta druhá, Upíři i přes veškerou Rodriguezovu snahu vlastně nejsou nijak zajímaví, jejich likvidace je spíše nuda. Zato začátek, Clooneyho charisma se šíři z plátna, zatímco Tarantino si svého cvoka vychutnává. Jen Keitel je spíše jen do počtu, tak "unaveného" a na půl plynu jsem ho snad nikde jinde neviděl.

Dvojka je asi lepší než jednička. Koncept nápodoby japonských krváků byl opuštěn a ten nový je zaměřen na dialogy, brutální rvačku dvou žen v přívěsu a opět dialogy, občas opepřené černým humorem. Co více od Tarrantina chtít?

Pocta všemu, co má Quentin rád mi nepřišla naprosto dokonalá. Chybí tarrantinovské dialogy a alespoň špetka humoru. Ten, který se objevuje, je spíše odkazovací nebo citátový. Když jsem viděl Lady Snowblood, pochopil jsem, kam vlastně Quentin chodí na nápady, a závěrečný souboj v zasněžené zahradě je vlastně citace z japonské předlohy, stejně jako animovaná kapitola.

Filmy podle Kaufmanových scénářů je nutné vidět, a to ne jen jednou. Popsat se nedají. Je Kaufman génius nebo šílenec? Oboje je možné.

Nemyslím si, že Con Air je lepší než Skála. Chtěl by být skoro stejný a současně jiný. Banda zločinců nejhoršího kalibru, většinou extrémně inteligentních a hláškujících o sto šest je nápad k nezaplacení. Film také většinu času jede v režimu skoro parodie, který dorazí závěrečné "přistání" na Stripu a overkill Cyruse Viruse. Jenže kolem dokola a hlavně ze začátku jsou scény podle modelu "citová zainteresovanost diváka se musí probudit," pravil producent. A tak se budí. Také podpodpodzápletka se Stevem Buscemim je docela úlet.

Kříženec Beverly Hills s propagandistickým snímkem korporativního, fašisticky laděného státu. Třešničkou na dortu jsou krvavé likvidace brouků i lidí. Interakce herců s CGI brouky byla na dobu vzniku zvládnuta velmi dobře, a dílko je v tomto směru významným milníkem vývoje vizuálních efektů.

Dlouho se nic neděje. Jakoby se nic neděje. Vše je pod povrchem. Většinu filmu sledujeme "jen" plavbu. Plavbu na slepo a do ztracena. Když přijde boj, překvapí nás svou intenzitou, a pak se zase nic neděje. Nesmyslná epizodka napoleonských válek. Velice silný film.

Po uvedení dvojky jsem chtíc nechtíc musel jednu hvězdičku přidat, i když jsem původně nechtěl. Film je zábavný, zvláštním způsobem naivní, ale není úplně blbý, a Bay sice vykrádá sám sebe a všechny kolem, ale katastrofě dvojky se zdaleka vyhnul.

Bay se pokusil odvyprávět relativně vážný příběh svým typickým stylem a zůstal tak na půl cesty. Trochu ho zradil scénář (hlavně konec je opravdu z rodu "blbých"), dost ho zradil jeho vizuální styl. Jakoby se Michael spolehl na to, co umí (tj. natočit destrukci opravdu "cool") a nedokázal vymyslet nic nového. Výsledkem je pocit, že už jsme to někde všechno viděli, většinou tedy v Mizerech II. Kdo si chce užít Bayova stylu, ať shlédne Mizery nebo alespoň Armageddon, kdo si chce užít Bayovy snahy o výpověď k "palčivým" problémům dneška, ať zkusí Ostrov.