Brejlil

Utíkáme. Máme diamant a utíkáme. A hele škola, utečte učiteli! Ne? My máme diamant a utíkáme... (Učitel neutekl a šeredně to odskákal.) A tak utíkali a utíkali a do toho se jeden pašerák dokázal mravně přerodit a jedna novinářka snad poznala z Afriky víc, než jen bar na pláži. Útěk tvoři prakticky celý film. Nejprve před etnickými čistkami a poté za nadějí (taková naděje by se mi taky líbila). Ani nevím, co na něm vlastně chválit. Herecké výkony jsou dobré, technická stránka bez chyby a melodramatičnost dávkována na americké poměry uměřeně. Ale nechytil mně, těžko říci proč. Jo, a novinářka Connelyové mi připadala dost naivní (ne-li něco horšího). Potulovat se po africkém městě těsně před revolucí si vysloveně koledovalo o nějaký pěkný malér (který by se hodil do jiného filmu).

Těžko říci, co s tímto filmem. Z pohledu hlavního hrdiny je to nevěrohodná fraška, kde se zdánlivě inteligentní lékař chová jako idiot. Spát se ženou ugandského diktátora v zemi prolezlé udavači není dobrý nápad. Z pohledu ugandského diktátora je to rozhodně přesvědčivější. "Já jsem Idi Amin, já jsem váš milující prezident a já tím pádem můžu všechno. Také mám charisma a koule a tah na bránu..." Whitaker se dokonale baví a nemohl jsem se zbavit pocitu, že i v těch nejvypjatějších scénách se po očku dívá do kamery a medí si že je zlý, tak krásně zlý. Ale dobře se na něj dívalo.

Jistě, je to fikce, protože o tom, co se dělo v Buckinghamském paláci a v královské rodině po smrti Lady Di, nevíme nic. Chápal jsem i postoj královny, protože veřejnosti do pocitů rodiny nic není, ale i postoj premiéra, který se snaží v podstatě zachránit monarchii. Neřekl bych, že film stojí a padá s H. Mirrenovou, ale její výkon je dokonalý. Opravdu vypadá tak, jak si Alžbětu II. můžeme představovat podle těch krátkých záběrů ze zpráv a agenturních fotografií. I typicky britský humor se objeví, a tvůrci byli tak výrazně neutrální, že se neobjeví skoro nikdo, koho bychom mohli považovat za postavu zápornou. A na konci snad pochopíte, jak funguje britská monarchie, a proč by byla škoda, kdyby zmizela.

Neviděl jsem druhou polovinu projektu, takže jen jeden film. Film, který se opět snaží ukázat nesmyslnost války vedené z jakýchkoli pohnutek a jakýchkoli motivací. I když opravdu milujete svou zemi a chápete, že císař je božský, i vy jednou nahlédnete, že smrt je zbytečná, zvláště v situaci, kdy není ani naděje na nějaký úspěch. Jen mi vadila "politicky korektní" scéna likvidace zajatců, přestože se nepochybně takové věci děly.

Protože jsem neviděl hongkongské předlohy, nemusím řešit nějaké "vykrádání". Pro mě je Scorseseho film rozhodně dobrý. Není příliš předvídatelný, vypadá dobře, herci se snaží, a někteří jsou skvělí (Nicholson např.) a vše "odsejpá".

Možná, že bych měl ocenit "myšlenku" nechat se inspirovat poezií, ale proč, proboha? V celém filmu se neobjeví jediná normální postava, každý se chová jako idiot jen podle rozmaru scénáristy (to je ten lepší případ pro postavu), nebo je to jednorozměrná karikatura (kazatel, právník) jednorozměrně zahraná a jaksi se nehodící do realističnosti prostředí. Chápal bych ještě Marcelu, roztěkanou mezi nudným zaopatřením a živočišnou improvizací života, ale ostatní mě ani za mák nezajímali. Jen bych někdy hrozně rád potkal tak slušného pána, jako byl Abrhámův p. Beneš.

První významný zvukový film Vlasty Buriana. Burian je ve vrcholné formě, užívá si možností nového média a nešetří improvizací. I když podobný styl byl asi M. Fričovi trochu proti "srsti" pokorně nechává vše natáčet, a vlastně ani nerežíruje. Škoda, že takových filmů natočil Burian tak málo.

Rozkošný příběh je opravdu rozkošný. Naivní dialogy čistého humoru bez vtipu povznášejí tento tuctový příběh červené knihovny do vyšších sfér. Kde jinde uvidíte O. Nového v roli postaršího otce, který má problémy se svým povedeným synáčkem? A to je Krištof-Veselý jen o devět let mladší. V. Ferbasová opět předvádí svého "diblíka". Komické duo Pešek-Neumann také předvede nějaký ten vtip. Co více si přát? Čistá a neředěná slavínština.

Nemůžu popřít, že Stoneovo představení Alexandrovy povahy je zajímavé. Jeho fixace na matku a nenávist k otci... No dobře, Freude, ale co navíc. Navíc není nic. Výprava je sice monumentální, ale těžce poplatná Američanům. Ty mozaikové mapy, na kterých Aristoteles předvádí svět a které mají anglické popisky, po tom jsem těžko mohl většinu filmu brát vážně.

Nemůžu tvrdit, že to je úplně dokonalé, protože Attenborough samozřejmě Gándhímu velice straní. Ale je to ztrhující. Boj nenásilím je podán napínavěji, než nějaká válečná operace a Kingsleyho výkon je velice bravurní.