Brejlil

Jako jednotlivý film bych to snad i chválil. Jako bondovku spíše ne. Pokus o jinakost, o oživení série, o změnu po Connerym - všechno jsem schopen pochopit, ale nepovedlo se to. Jsou tu pěkné nápady, občas i vtip, ale také bohužel sentimentální rozbředlost a dlouhé, ukecané scény, kde se nic neděje. Konec jak z pera Vlasty Javořické po vydatném doušku něčeho domácího, ten musíte vidět, ten se nedá popsat. Kapitolou sama pro sebe je Lazenby. Necharismatický jedinec se potuluje plátnem, když dojde na akci, není ani chladný, ani horký, a každým svým gestem a výrazem dosvědčuje, jak hluboký omyl bylo jeho angažování producenty.

Malý svědek by se snad mohl jmenovat Domestikované neshody. Nuda, nuda, šeď, šeď. Až do konce. Snad jen ten požár potěší oko pyromana, který si zrovna nemůže dopřát nic vydatnějšího. Ale co my, normální?

Velice "nekorektní" poselství podané neuvěřitelným, velmi propracovaným a velmi nákladným stylem. Každý jede sám na sebe a není třeba se někomu zodpovídat. Může se vám to ovšem vymknout z ruky, pokud jste schizofrenik. Film vlastně nemá žádné kladné poselství, je v něm jen to, co si v něm najde divák. Takže "ať žije svoboda, ale pozor, aby se nevymkla z kloubů".

Nápad není špatný. Sopka na Willshire Boulevard svůj potenciál má. Láva je také udělána docela dobře (když teče, ne když stříká z vulkánu) a obrazy zkázy ujdou a někdy jsou i skoro realistické. Tato realističnost je bohužel bezostyšně obětována ve prospěch scén tupých až blbých: Roark (Tommy Lee Jones) a vulkanoložka (Anne Hecheová) visí na žebříku nad lávou, až jim boty doutnají, pak ale v pohodě odejdou; pracovník metra vynáší strojvůdce z vlaku, i když kolem taje kov a podrážky se mu lepí na podlahu, ale on sám se skoro nezapotí a nakonec hrdinný Roarkův běh pod řítící se budovou. No hrůza. Jedna hvězdička je za krátkou "zprávu" jak hrdinní veterináří zachraňují zviřátka a druhá za skoro poslední záběr "Nová sopka v registru uprostřed L.A."

Asi bych měl jednu hvězdičku ubrat, protože jsem nedávno Highlandera po velmi dlouhé době opět viděl. Ale nechám ji tam, i když jen ze sentimentu. Jediná věc, která mně neomrzela, je hudba od Queen, a jediné, co mně trochu nadchlo, byly některé záběry. Jinak mi celý film připadal jako by nevyužitý. Conneryho postava se objeví, pronese svá moudra, akčně si zabojuje a padne. Ale proč? Proč se vlastně nesmrtelní objevují, když má nakonec zbýt jen jeden. Co ten jeden dostane? Jistě, může být i kladem, že tyto otázky nemají odpověď, ať si na to divák příjde sám, ale trochu mně to rušilo.

Nejspíše pokus o Ramba pro 3. tisíciletí. Navrátilec z Kosova (nebo co za Balkán to bylo) využívá dokonalý výcvik a řeší si traumata svéraznou ekologickou aktivitou, snižováním počtu přirozených nepřátel jelenů. Ano, tomu lesu nemůžu upřít značnou působivost. Mohutné stromy, cáry mechu, vlhkost. Ale ten les byl jediný světlý bod filmu. Del Torova postava je divná, a nelze se s ní ztotožnit, ale co je horší, ani Jonesova postava nehýří přístupností. Celý film jsem čekal na nevyhnutelné a bohužel ani jak byl Del Toro zlikvidován, nebylo zrovna přínosem. Možná, že scénář nabízel něco více (to by asi vysvětlilo, proč do toho Jones a Del Toro šli), ale šance zůstala nevyužita.

Celkem nezajímavé béčko se vším, co k takovému filmu poloviny 80. let patřilo. Pár věciček potěší, ale nenadchne. Jediná výhoda snad je, že film se snadno zapomene, a po 10 letech opět trochu osvěží nudné lednové odpoledne.

Kdo je ten tajemný, který chce. aby se Noodles po letech vynořil ze zapomnění a začal vzpomínat? To mně přestalo zajímat asi po hodině, protože jsem na to přišel. Takže zápletka je vlastně jednoduchá, a asi i nedůležitá. O co tedy jde? O atmosféru, především o atmosféru. Nejslabší je sice rok 1968, ale začátek 20. let a konec prohibice jsou jedním slovem skvělé. Scéna čekání na Peggy se šlehačkovým dortíkem, zaslouží to nejvyšší uznání. A takových scén je film plný. Skvělý je Robert de Niro v hlavní roli, ale zahanbit se nedal ani Scott Tiler jako jeho mladší verze. I když jsou zde i drobné nedostatky (ať technické, či v zápletce) nebudu se v nich déle "babrat", na kráse to stejně nic neubírá.

Obecně je s hodnocením ideologických děl vždycky problém. Problém zpočívá v definici té správné ideologie. Mnoho kulturních statků nezpochybnitelné hodnoty zcela nepokrytě šíří svojí vlastní ideologii, nepokrytě tvrdí, že jen toto je správný pohled na svět, a tuto ideologii dovedně balí do přitažlivé formy. Většina těch, kteří tady proti Zemanovi brojí, tak činí kvůli překrucování historie a znevažování obětí komunistického režimu. Osobně si myslím, že tento přístup není úplně nejsprávnější, že je nutné dílo abstrahovat (alespoň do určité míry) od okolností vzniku. Ejzenštejnův Potěmkin je soustavně považován za vynikající film, přestože je to čirá propaganda, která úmyslně překrucuje okolnosti vzpoury. Jako obraz historické skutečnosti tedy neobstojí, jako propagandu totalitního režimu jej musíme považovat za nepřípustný, ale snižuje to jeho filmové kvality? Rozhodně ne. Jen se při jeho sledování musíme oprostit od ideologické složky. U majora Zemana žádné oprošťování nikam nevede. Prakticky jen jediná složka seriálu má svojí nepochybnou kvalitu, a to je hudba. Jinak je seriál scénáristicky velmi odbytý a tato odbytost je ještě znásobena realizační nemohoucností. Ano, i já jsem na majoru Zemanovi vyrostl, i já se bál Studny a dneska se bavím nad Bičem božím, ale to jsou jen jednotlivosti, které mají určitou hodnotu (byť diskutabilní) samy o sobě, ale celku vůbec neprospívají. I když se tu a tam na Zemana klidně podívám, protože jsem schopen odfiltrovat si onu ideologii, a pak se docela dobře bavím, nemohu mu žádnou kvalitu přiznat, protože žádnou nemá.

Tohle není nejlepší macourkovská komedie i přes tradičně absurdní nápad a spoustu martnotratně rozhazovaných gagů a vtipů. Pokusy sledovat překombinovanou zápletku mně vždycky velmi rychle unaví, pak vypnu a nějak nejsem schopen ty perly (které tam nepochybně jsou) hledat.