Brejlil

Je to moje oblíbená pohádka, i když je na každém políčku vidět omezený rozpočet. Málo herců, žádný komparz, pokud možno žádné triky (i když ten s mamutím leguánem stojí za to:-)), ale to mi nikdy nevadilo. Mrakomor byl prostě skvělý a jeho závěrečná likvidace naprosto překvapivá.

Všichni tady kolem si pochvalují, jak je tento film klasický, jak se dá vidět několikrát po sobě atd. atd. To všechno je pravda. Nejhorší ale je, že ten styl myšlení ("Naučíte se tohle, protože to tak chtějí osnovy, a nepřemýšlejte!!!") z našich škol mizí pomalu (Sám jsem to zažil při svém nedávném pokusu udělat si maturitu.) a toto 70 let staré zrcadlo je bohužel v mnoha směrech stále aktuální.

Viděl jsem to jen náhodou, a už to vidět nechci. Podivná trapnost, která se vydává za něco víc. Úplné sci-fi je jméno režiséra a pak ta plejáda herců. Kde se stala chyba, soudruzi z Barrandova?

Přestože je tento film skvěle obsazen, příjemně řešen v detailech a já nevím, co ještě, TAJEMSTVÍ HRADU V KARPATECH mi přijde lepší. Asi mi nesedí přehrávaná (byť úmyslně) naivita Nadi Konvalinkové. Co se dá dělat, ne všechno se mi musí líbit.

Tato bondovka víceméně určila žánr na dlouho dopředu. Zápletku nelze brát vážně (tedy zamoření Fort Knox bych ještě chápal, ale úvodní spekulace proč Goldfinger pašuje zlato jsou opravdu úchylné), a tak se tvůrci věnovali drobné sebeparodii. Nahá pozlacená dívka se stala ikonou filmu a jistě přitáhla i několik dalších diváků. Fröbeho padouch se stal prototypem některých dalších maniakálních postaviček. Prostě řečeno, tato bondovka je prototyp těch dalších, a protože je první, je i nejčerstvější. "Očekáváte, že promluvím?" - "Ne, pane Bonde. Očekávám, že zemřete."

Těm několika málo autorům komentářů příliš nezávidím. Barevné, širokoúhlé, ba i na "holé baby" došlo, ale film to není příliš dobrý. Turecká epizoda vypadá jako parodie na francouzské historické komedie s malou snahou o "psychologii" a drama. Vzápětí jsou všechny rozehrané motivy opuštěny a začíná se znovu bez Turků. Psychologie dostává pěkně zabrat, a film nakonec doklopýtá do jakéhosi (předvítatelného) finále. Právě roztříštěnost žánrů je bohužel největším záporem celého filmu.

Schulhoffovy detektivky s Rudolfem Hrušínským jsou pozoruhodné hlavně svojí atmosférou. Odehrávají se v podivně odlidštěné krajině vybydleného pohraničí, kde se motají existence bez budoucnosti a která je krásně snímána černobílou kamerou Emila Sirotka. Tato atmosféra mi připadá důležitější než samotná zápletka, protože pro ní se nám nedostává většinou žádných informací. Scéna ve stodole, kde čeká major Kalaš na majitele bot je například velice působivá, přestože v podstatě nemá žádný význam.

První četník není ani tak ďábelská jízda nezastavitelného Funese, jako spíše velmi pomalá konverzační komedie, která už dneska není ani příliš vtipná.

Když jsem tento film viděl v kině, docela se mi zamlouval a dosti prohloubil mojí paranoiu z moci státních institucí. A to byly v roce 1995 možnosti internetu a počítačových sítí v Čechách docela omezené. Toto nebezpečí mně občas straší dodnes, jinak je film jen standartní americký produkt, který ani příliš nenadchne, ale ani neurazí.

Je to velice podvratné. Borat jako falešný kazašský reportér odhaluje ledví americké společnosti. Přetvářka, faleš, politická korektnost, to vše je odhalováno. Humor je sice pro silné povahy a někdy to snad ani není humor, ale pět hvězdiček zcela zaslouženě.