Brejlil

Těžko říci, jak by to vlastně natočil Kubrick, Spielberg to natočil po svém. V podstatě jde o vážný filosofický problém: má umělá inteligence právo na lásku? Odpověď je maskovaná dech beroucími dekoracemi a vizuálními efekty, ale je jasná: má. Bohužel je provázena takovými slzopudnými bublinami a některými chybami v logice děje, že to sledování spíše otráví.

Po skoro povinném začátku (stařec nad hrobem - symbolicky i skutečně - s vlahým okem vzpomíná na doby dávno minulé) přijde povinný konec - stařec nad hrobem (jako výše) se roztřeseně ptá: "Byl jsem dobrý člověk?" Mezi tím... Americká a francouzská vlajka vybledle zavlaje, a pak přijde peklo: pláž Omaha, Normandie, 6. června 1944. Střelba, výbuchy, krev, plameny, ranění, další krev, mrtví, krev a mrtví... Tím se snaží projít kapitán Miller, zachránit sebe a co nejvíce svých mužů. Když scéna skončí, je divák tam, kde ho chtěl režisér mít. Je ve válce. Válka se skládá z dlouhých pochodů odnikud nikam, čekání a krátkých velice intenzivních bojů. Millerova válka je ještě hledáním smysluplnosti: má-li ji být záchrana byť jen jednoho člověka, má to smysl. To je asi jediná odpověď, kterou film dává, i když klade i otázku, má-li smysl obětovat životy několika dalších mužů za záchranu jednoho člověka. Tato otázka je zodpovězena jako prvek rozvití děje (jinak by vlastně film nebyl), ale jinak visí ve vzduchu a divák tak vidí jen Millerovo řešení a svoje vlastní si musí najít sám. To je asi největší pozitivum filmu. Zmiňovat ta technická (nejen scéna vylodění, ale i boje o most zasluhují vyzdvihnout), či herecká nebudu. Co ale zmíním, je ošklivý lapsus scénáře: ve snaze propojit dnešek s minulosti najede kamera na oko starce nad hrobem. Ten jakoby vzpomíná. Ale vzpomíná na to, co nezažil (sám v Normandii seskočil, nevylodil se) a těžko lze předpokládat, že mu Miller vyprávěl, co na pláži zažil. Tahle divnost mi zážitek z filmu vždycky trochu zkazí.

Pokračování Jurského parku je jen směsí nesourodých scén, různých trapností s motivací postav, a trikově dokonalých dinosaurů. Jen jediná scéna mně vždycky dostane. Dr. Hardingová (Julianne Moore) leží na zadním okně kamionu nad propastí, a okno praská. Praskliny se šíří zpod jejich rukou, a napětí se dá krájet. Bohužel řešení už tak nápadité není, a konec, kdy tyranosaurus běhá po San Diegu, to už je jen vycucané z prstu.

Je zajímavé, jak Spielberg dokáže současně natáčet projekty vážné i nevážné. Jurský park je jen technologická hříčka. ILM se vytáhlo, aby rozpohybovalo dávno vyhynulé živočišné druhy, a to se mu povedlo na výbornou. Dnes už to tak nepůsobí, ale když se poprvé objevili apatosauři, tak jsem jen udělal vow!, nic jiného se dělat ani nedalo. Ano, jde "jen" o prezentaci nových technologií, ale natočenou svižně a nápaditě. To se bohužel nedá říci o díle druhém.

Filmy, jako je Schindlerův seznam, jsou většinou dosti ošidné. Víceméně kvůli tomuto filmu jsem kdysi překonal svůj odpor z chození do kina, a šel jsem na něj. Viděl jsem ho až do konce a nemohl ho dost dlouhou dobu vypudit z hlavy. Některé věci jsou nepřekonatelné: Fiennes v roli Amona Goetha, který mrazivě přesně ztělesnil zlo, Kingsley v roli židovského úředníčka, který chce přežít, a udělá proto cokoli, scény likvidace krakovského ghetta, zvláště ty pozdější, kdy ztichlými domy prochází SS a pátrá po židech, kteří se schovali, jak se dalo, toto vše je velice silné. Bohužel manipulace s divákem také: neustále vnucování jakoby jediného správného pohledu na Schindlera, který byl určitě hochštapler a snažil se využít každé příležitosti k obohacení, než lidumil, mi dost vadí. Ale to až teď, po 15 letech, troše studia dějin 2. světové války a několikerém shlédnutí. Na první projekci jsem jen bez hlesu zíral na plátno.

Indy se vrátil v plné formě, a naštěstí neřeší problémy zapadlé indické vesnice, ale svoje vlastní. Z postavy, vymyšlené jako pocta americkým "odpoledním" filmům se stává "víceméně" živý člověk, který si musí vyřešit svůj vztah s otcem. Pravda, prostředky jsou netradiční, a ti odporní náckové se pletou všude, ale vše se nakonec v dobré obrátí. A to vše za neskutečného tempa, s nápaditými honičkami, (tank z 1. světové je opravdu pěkný) a chytře postaveným scénářem. Spielbergova režie vše úhledně zabalila a diváci jsou spokojeni i dvacet let po vzniku.

I když jsem fanoušek Indiana Jonese, s tímhle filmem mám problém. Na citové vydírání (Indy pomoz, nebo pomřeme hlady vs. Indy, zachraň naše děti) jsem docela citlivý, a filmy, které je takhle nastolí, nemám příliš rád. Co zbývá? Skvělý muzikálový úvod, a pěkná honička na důlních vozících. Není to moc, ale co se dá dělat.

Za málo peněz hodně muziky. Napětí se dá krájet, a zvědavost, o co vlastně jde, není nakonec ukojena. Náklaďák skončí, a to je všechno. Takže vlastně, o čem to celé bylo? No přeci o napětí, milé děti. Kritici a znalci filmu jistě mají toto dílko rozebrané, a objevují ty prvky, kterých poté Spielberg zdatně využívá celou svou tvorbu. Já kritik nejsem, takže si je musíte najít sami.

Mouchy si moc neužijete, a když, tak vypadá spíše legračně. Film, který zastaral, protože vysvětlení přeměny je dnes spíše vtipné, než vědecky věrohodné, představa badatele-samotáře je vývojem vědy dávno odsunuta do říše zapomnění a vizuální efekty zde také nejsou zrovna špička oboru. Také uhlazenost filmu je spíše na škodu, potenciálně děsivé scény jsou spíše k smíchu. Ano, moucha s lidskou hlavou, která bzučí "Pomozte" před obrovským pavoukem, mohla v Cinemascope na velkém plátně působit slibně, ale dnes? A tak zbývá jen barevné sladěni, aby film působil na plátně dobře, a některé, technicky jistě ne příliš jednoduché záběry na mouchy a pavouka. Ani Price zde není maniakálně šílený, jako spíše bezradný. Celý film všichni hledají mouchu, a když nakonec přiletí, je to trapné fiasko.

První Fantomas je asi nejlepší Fantomas, prostě tím, že je první. Námět není ještě vyčpělý, na pilu se netlačí tak okatě, také na výpravě se nešetří (scéna s vlakem vypadá stále dobře) a i humor se občas objeví. Takže pozor. Noční můra Husákových dětí právě přicházi. Jen by mně zajímalo, kolik lidí Fantomase četlo. Jeho eskapády vyšly i česky, a upřímně, nestojí to za to.