Recenze (39)
Na místě činu: Zmizení v hotelu Cecil (2021) (seriál)
Tenhle případ znám už pár let a tak, když jsem zjistila, že vyjde dokumentární seriál od Netflixu o Elise Lam a hotelu Cesil, těšila jsem se. Notoricky známé video z výtahu, ale i komentáře pracovníků hotelu, hostů, policistů, youtuberů k tomu co se odehrávalo od zmizení Elise až do jejího nalezení + jisté konspirační teorie. Vcelku mě nepřekvapilo dění kolem Morbida, ale faktem je, že lidi občas pohání divná síla a jednají za hranicí všeho i když k tomu nemají důkaz. Možná bych zkrátila na dva díly a vešlo by se i tak vše.
30 stříbrných - Pavučiny (2020) (epizoda)
What! Tohle bude zajímavé, velmi zajímavé. Španělé horror umí a tohle se řítí od první minuty jako uragán. Vyvstává více otázek, než je odpovědí a neustále přibývají další. Kráva, dítě, kněz, negramotný obecní blázen recitující Rituale Romanum v latině, sexy veterinářka, divná statkářka plná žalu po zesnulém synkovi. Akce, boj, krev, creepy panenka, temná atmosféra zapadlé vesničky a k tomu všemu děsivé monstrum. Jsem plna dojmů a očekávání, tohle se mi líbí.
Ztracené dívky (2020)
Spousta lidí hodnotí tenhle film jako špatný a já jim to neberu. Bohužel pro člověka, který roky strávil v pomáhajících profesích a k tomu zná forenzní vědy, je tohle v zásadě velmi dobře natočeno. Zoufalost, vina, nedůvěra, ryzost emocí, zkostnatělost systému, nechuť se čímkoliv zabývat, to vše z tohoto snímku čiší a bohužel i ta děsivá reálnost, nehledě na to, že je to film zpracovaný podle reálné události a osudy členů této rodiny, jsou také tragické. Mimo to mi filmová Mary mi trochu připomíná Cher.
Válka světů (2005)
Pamatuju si, jak jsem jako 13 letá koukala s rodinou na WHS a zakrývala si oči ze strachu co, kde vyskočí. Dnes tomu tak už rozhodně není, bohužel už mi některé ze scén přijdou příšerně melodramatické, přehnané a i nezdravé. Samozřejmě, že Dakota jako obvykle dokonalá, řekla bych, že její řev a scéna s ním mi dodnes přijde první na mysl, když se vysloví její jméno.
Lucy (2014)
Zajímavý akčňák se Scarlett Johansson, který za mě jeden celou dobu ve fajnovém tempu a totálně ho zabije konec.
Kdopak to mluví (1989)
Vtipná, příjemná komedie, kterou mi pouštěli jako dítěti asi tucetkrát a vždy mě ohromně bavila, moc se na tom nezměnilo dodnes.
Armageddon (1998)
Film, který m ě v dětství rozbrečel a já s jeho sountrackem rozplakala 200 lidí v aule vysoké školy, to je první co mi naskočí. Hudební nářez, fromantika, slaďák, hrdinové údajně nejlepšího národa planety a obří asteroid. Klasika na kterou se ráda podívám vždy, když si jí všimnu v TV.
Aeon Flux (2005)
Už je to dlouho co jsem Aeon Flux viděla prvně, tak jsem se koukla znovu a pořád stejně dobrá vizuální řežba, kostýmky a Charlize Theron. Za tímhle snímkem nelze hledat obrovský a promakaný Matrix, tohle je prostě hlavně akční oddechovka. Potěší jedny a neurazí druhé, při prvním sledování to bylo to první, při druhém druhé.
Mory Vratislavi (2018)
Snaha o tvrdý, surový krimi thriller se za mě mění po ztotožnění vraha ve film, který ráda dokoukám, ale nenadchne. Prvních 15min mě dostalo, pak zjistíme na pitevně co asi bude náskledovat a dál se to veze, když to na konci filmu začíná slimáčit, tak zápletka dostane kopanec do zadku, aby šokoval. Hlavní hrdinka je svérázná, těžko zařaditelná ženská a buď se vám líbí, nebo ne... U mě zabodovala. Co se týče atmosféry tak kombinace výborných a počasím doladěných exteriérů, surovosti scén a psychologie postav je až nebývale fajnová. Zaujalo.
Hlasy (2020)
Po dlouhé době horror, který mě oslovil a dokázal mě dostat mimo komfortní zónu, čehož si cením. Jasně, je to další duchařina po novém nastěhování do barabizny, obsahuje i jiná další klišé, ale strašidýlko má povedený a závěr trochu překvapil, ale zřejmě je to tím, že jsem neudržela kontinuitu, koukala jsem na dvakrát o pauze v práci :)