Neth

Ale ano, na teenagerovskou komedii docela povedené, hlavně zpočátku dokonce i vtipné, mile absurdní, ale s přibývající dobou se to kazí, trapní, zabředává to čím dál víc do sladkobolných klišé, až to vygraduje skutečně nevýslovně trapnou scénou se čtením oněch deseti důvodů (a hlavně následný záběr na Ledgera je doslova smrtící - nechápu, proč to divákům tvůrci udělali?) Tohle fakt ne...

Kdyby mi někdo na začátku řekl, že dám Muži na Měsíci čtyři hvězdy a vážně budu uvažovat o pěti, nevěřila bych mu. Spíš mi v hlavě zněla otázka: Dokážu se na tohoto nesympatického příšerně užvatlaného chlapíka koukat dvě hodiny? Dala jsem si odstup dva dny a to se rozhodně vyplatilo. A ten užvatlaný člověk se zničehonic změnil na člověka zajímavého, chytrého, vtipného, osobitého, upřímně se bavícího, ale i trpícího tím, že mu většina lidí nerozumí. Celkově jsem hodně moc spokojená, život Andyho Kaufmana se mnou pořádně "zacloumal" a nemůžu ho dostat z hlavy. Kdykoliv si dám Muže na Měsíci znovu. A teď si aspoň pustím R.E.M.:o))

Skutečně, podoba s Match Pointem čistě náhodná, kdybych Zločiny viděla dřív, tak…:o) Allen nám nabízí dva odlišné příběhy, dva odlišné muže žijící své odlišné životy. A zatímco jeden příběh je tragický od začátku do konce, druhý se pěkně "houpe" od komediálních k tragickým prvkům, aby se nakonec přiklonil k té smutnější straně a protnul se s příběhem prvním. A všechno je tak výborně a umně podané a hlavně: Zločiny a poklesky nabízejí zamyšlení a je jedno, jak lacině tahle věta zní. Rozhodně jeden z nejlepších Woodyho filmů.

Tak z tohoto filmu mi bylo dokonale špatně... Znovu se asi nepodívám, ale jsem ráda, že jednou jsem to viděla.

Tak dokonale krásná letní atmosféra, že jsem měla chuť odjet OKAMŽITE do Barcelony (zapomeňme na to, že teď - v prosinci - tam taková letní atmosféra asi nebude) a přitom jsem úplně zapomněla na to, že z vedra se mi točí hlava a je mi zle:o) Výborně vybraní herci, výborně natočené, výborný humor výborně vyvážený ne zrovna veselými záležitosti, ale... jako kdyby tomu přece jenom něco trochu chybělo.

Anime jsem nikdy moc neholdovala, spíše jsem k němu vždy měla takový spíše negativní postoj. Ale tento film mě naprosto uchvátil. Krásná emoční jízda. Nádherné záběry. Dokonce, bych tak řekla, kdyby se tam nevyskytovali ony typicky dokonalé anime postavičky, ani bych si nevšimla, že se o anime jedná (a to je pochvala). Jistě, je to trochu kýčovité. A co? To není vada na kráse. Pro mě nádherný a osvěžující zážitek umocněný tím, že i anime dokážu vysoce ocenit:o)

Ale ano, Bobule mají pár předností. Pěkně plynou, docela hezky se na to kouká. Zasluněná jižní Morava je pěkný kus krajiny, druhý bod. A Tereza Voříšková je hezká holka, i když zrovna tohle jakožto osoba ženského pohlaví a heterosexuální orientace holt neumím ocenit. Zbytek je ale klišovité vyprávění o ničem. Pražáci jsou neschopní nafoukaní volové, Moraváci burani žijící někde v padesátých letech století minulého, mluvící podivnou směskou obecné češtiny s rádoby „nářečím“ obohaceným slovem kurva... Vinobraní je líčené jako romantika mezi hrozny (a vždy je čas na usednutí do trávy s lahvinkou vína.) A hlavně ona oblíbená stálice – jakmile se Pražáci seznámí s rázovitými starousedlíky, jsou okamžitě navlečení do krojů a vysláni na „bál“. Ještě jeden film s navlékáním do krojů a to bude můj konec…

Další Kaurismäkiho pohled na lidi na dně. Toporní herci, kteří odříkávají vážným hlasem podivné věty. Normálně (a oprávněně) by to film odsoudilo do věčných lovišť. Ale u Muže bez minulosti to je jiné, sice to může znít prapodivně, ale o tohle tu právě jde, to filmu dodává ono je ne sais quoi. Navíc jsem se s Peltollou a Outinen po Kauvas pilvet karkaavat cítila jako na schůzce se starými známými a to rozhodně není špatný pocit:o)

Osobně si film prošpikovaný černým humorem představuju poněkud jinak. Pár vtipů se vyvede, ze zbytku ale pouze trčí podivná snaha o dostatečně "cool" film. Hlavní hrdina coby kancelářská myš je postava uvěřitelná, hlavní hrdina coby drsný chlapec už uvěřitelný není. Kde se vůbec ta jeho přeměna vzala? Záhada... Kdyby ale byla aspoň jediná, takových záhad a nelogičností máme plný film. Ale čert to vem. Jako jednoznačný vítěz vychází Kim Bodnia v roli Arvidova bratra. Chová se sice nelogicky jako všechny postavy, ale aspoň to je sympaťák a nejlepší vtipy má na svědomí on. Už je jen kvůli němu se na to dá koukat.

Osudové mozaiky byly vždycky tématem oblíbeným a často zpracovávaným, u Paha maa jsou ale dovedeny k dokonalosti. Čekala jsem od tohoto filmu hodně a dostala jsem ale ještě víc. Dvě hodiny utekly jako voda, vzpamatovávala jsem se však ještě několik dní. Herci naprosto skuteční, uvěřitelní, přirození, témata silná a výborně rozvedená. Klaním se, pane Louhimiesi, víc takových filmů, prosím.